Nejčastěji vlivem okolních hlásek může docházet ke změně místa tvoření ([[Asimilaceartikulace (lingvistika)|asimilaceartikulaci]]) místahlásky a tím k její [[artikulaceAsimilace (lingvistika)|artikulaceasimilaci]]). Například hláska {{IPA|[[Velární nazála|[ŋ]]]}} je v [[čeština|češtině]] považována za alofonní k psanému /[[Alveolární nazála|n]]/ před [[velární souhláska|velárními]] [[Plozivní souhláska|plozivami]] /[[Znělá velární ploziva|g]]/ a /[[Neznělá velární ploziva|k]]/, např. ve slově ''ba'''n'''ka''. Dochází zde k posunu místa okluze (závěru) z dásňového oblouku na měkké patro, čímž se obě souhlásky vysloví na shodném místě. Výslovnost skupiny /ng/ nebo /nk/ se tím stává jednodušší. Naproti tomu v angličtině je {{IPA|[[Velární nazála|/ŋ/]]}} samostatným [[foném]]em, tj. je třeba při výslovnosti pečlivě rozlišovat {{IPA|[[Velární nazála|[ŋ]]]}} a {{IPA|[[Alveolární nazála|[n]]]}}, neboť různá výslovnost těchto dvou hlásek mění význam [[Slovo|slov]]. Srov. např. ''ba'''n''''' {{IPA|[bæ'''n''']}} (zákaz) a ''ba'''ng''''' {{IPA|[bæ'''ŋ''']}} (bum).
Jiným příkladem alofonní výslovnosti je například ztráta [[znělost]]i [[souhláska|souhlásek]] na konci slov v [[čeština|češtině]]. Např. /[[Neznělá labiodentální frikativa|f]]/ se jako samostatný foném v domácích českých slovech vyskytuje velmi zřídka a obvykle je jen neznělou realizací (alofonem) jinak znělého /[[Znělá labiodentální frikativa|v]]/, např. ve slově ''ostro'''v''''' {{IPA|[ostro'''f''']}}, v ostatních tvarech slova se vyslovuje [v]: ostrovy {{IPA|[ostro'''v'''ɪ]}}. [[Foném]]em je /f/ např. v cizím slově '''''f'''yzika''.
