Zlatá horečka na Klondiku: Porovnání verzí

Díky extrémní izolaci Klondiku od okolního světa se zpráva o bohatých nalezištích zlata dostala do [[Spojené státy americké|USA]] až příští rok. [[14. únor]]a [[1897]] dorazili první zlatokopové do přístavu v [[Seattle|Seattlu]]. Na další [[parník]], který připlul o několik dní později do [[San Francisco|San Francisca]] už čekaly tisíce zvědavců. Zpráva o [[kilogram|tuně]] zlata na jeho palubě se okamžitě rozšířila po celém světě vypukla opravdová zlatá horečka. Do odlehlé oblasti Klondike se vydaly tisíce lidí z celého světa. Většina dychtivých zlatokopů připlula do přístavů [[Skagway]] {{Souřadnice|59.4544444|-135.3194444}} nebo [[Dyea]] {{Souřadnice|59.4988889|-135.3555556}} na [[Aljaška|Aljašce]]. Hřebeny [[Pobřežní hory|Pobřežních hor]] překonali přes průsmyk Chilkoot (Chilkoot Pass, 1067 m) {{Souřadnice|59.6961111|-135.2361111}} nebo Bílý průsmyk (White Pass, 873 m) {{Souřadnice|59.6247222|-135.1388889}}. Cestu od pobřeží přes průsmyk museli překonat mnohokrát, každý zlatokop s sebou musel nést mimo nářadí na [[rýžování zlata|rýžování]] až jednu tunu zásob, aby mohl přežít zimu v kanadské divočině. Příslušníci kanadské [[Severozápadní jízdní policie]] to na hranicích [[Kanada|Kanady]] důsledně kontrolovali. Každý zlatokop musel mít například 200 liber ([[libra (hmotnost)|libra]] = 0,45 kg) slaniny, 800 liber [[pšenice|pšeničné]] mouky, 200 liber [[kukuřice setá|kukuřičné]] mouky, 150 liber fazolí, 150 liber sušeného [[ovoce]], 75 liber cukru, 50 liber [[rýže]], 75 liber kávy a krabici kondenzovaného mléka. Zpočátku cesty mohli využívat tažná zvířata, ale později se terén stal tak náročným, že zásoby museli nést sami. Závěr cesty k průsmyku Chilkoot byl velmi strmý a riskantní, na posledních 800 metrech bylo [[převýšení]] až 300 metrů. Cesta vedla [[led]]ovým polem, ve kterém vytesali 1500 schodů. Na každý z nich se vešel jen jeden muž.

Na této úzké cestě se tísnil nepřetržitý zástup lidí. Kdo z něj vypadl, musel se vrátit dolů a začít od začátku. Na Bílém průsmyku, nacházejícím se v nižší [[nadmořská výška|výšce]] byla situace ještě horší. Trasa k němu byla známá jako ''Chodník mrtvých koní'', protože podél této cesty zahynulo na tři tisíce tažných zvířat. Po překonání hřebenů čekal zlatokopy sestup k jezeru [[Bennett (jezero)|Bennett]] {{Souřadnice|60.0544444|-134.8791667}} na kanadské straně hor, kde se nekonečný proud lidí zastavil. Na břehu jezera přes zimu vyrostlo městečko z několika tisíc stanů. Lidé káceli stromy a vyráběli provizorní plavidla, přestože většinou tuto práci nikdy nedělali. Potom jim nezbývalo než jen čekat až na jezeře roztaje led. [[29. květen|29. května]] bylo poprvé možno plavidla spustit na vodu. V průběhu 48 hodin se [[flotila]], čítající 7 124 plavidel, naložená téměř 15 tisíci tunami zásob vydala na 800 kilometrů dlouhou cestu přes jezera a kaskády po proudu řeky Yukon, až na vytoužený Klondike.