Al-Valíd I.: Porovnání verzí

Dalším místem, kde došlo k významným úspěchům, byl maloasijský prostor. V Byzantské říši tehdy vládl podruhé císař Justinián II. (685 – 695, 705 - 711), jeho hrůzovláda říši oslabila, a proto Arabové vedení chalífovým bratrem Maslamou roku 707 dobyli řadu pohraničních pevností. Roku 708 zvítězili v [[bitva u Amoria (708)|bitvě u Amoria]] a o rok později dokonce přes Helespont pronikli do [[Thrákie]]. Do roku 711 si pak podmanili [[Kilíkie|Kilikii]] a v roce 714 získali částečnou kontrolu nad [[Galatie|Galatií]]. <ref> R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 249. </ref> V této době byly také pacifikovány divoké kmeny, žijící severně od Antiochie, které působily předchozím vladařům, obzvláště Mu´ávijovi I., značné problémy. <ref name="tauer 57"> F. Tauer, Svět. s.57.</ref>

 

 

Velitel [[Chorásán]]u [[Kutajba ibn Muslim]] zahájil v roce 706 útok, který směřoval směrem na [[Buchara|Bucharu]], [[Samarkand]], [[Ferganská kotlina|Ferganu]] a [[Taškent]]. <ref> Tamtéž. s. 249. </ref> Do roku 715 se mu podařilo oblasti ovládnout, přičemž využíval nejen vojenské úspěchy, ale také obratnou politikou, využívající rozporů zdejších knížat. Kutajba ibn Muslim je často nechával ve svých funkcích, pouze jim jako nadřízené stanovil arabské vojenské velitele a výběrčí daní. Chalífát tak získal společnou hranici s Čínou. <ref name="tauer 57" />