|
Stoupenci zenu je často uváděno mnoho odlišností zen-buddhismu od tzv. tradičních škol buddhismu, které je možné rozdělit na oblast teorie, morálky a praxe. Následující stručné shrnutí má nejen ukázat základní znaky, které zen odlišují od ostatních škol, ale i opačná stanoviska, která ukazují, že tvrzené rozdíly nemusí být vždy tak zásadní:
# '''Rozdíl v chápání významu textů a formální učenosti''': Stoupenci zenu často uvádí, že se jedná o učení předávané beze slov, přímo od mysli k mysli, respektive od srdce k srdci bez nutnosti znalosti a studia učených textů buddhismu. ZenTento přístup zenu pravděpodobně vznikl jako reakce na stavbu obrovských [[chrám]]ů a svatyní plných soch a závěsných obrazů, kněžských [[rituál]]ů, důrazu, jež byl kladen na přesnou znalost [[Gautama Buddha|Buddhových]] slov a disputací o jejich významu. Na tyto skutečnosti vzniká zcela přirozená reakce vycházející z myšlenky, že není podstatné, co přesně Buddha řekl, protože smysl jeho slov se vztahuje k místu, času a úrovni jeho posluchačů. Nejdůležitější na celé nauce je ona osobní zkušenost získaná [[Bódhi|probuzením]] a s ní spojené vnímání skutečné podstaty světa kolem nás. Přesto však nelze tvrdit, že by dokonce i čínští [[patriarcha|patriarchové]] zenu opovrhovali buddhistickými texty a nabádali své žáky, aby se vyhýbali jejich studiu. Například už první [[Čína|čínský]] patriarcha zenu [[Bódhidharma]] svému učedníkovi předal text [[Lankávatárasútra|Lankávatárasútry]], která pak byla následně v zenových [[klášter]]ech studována. Nebo z [[Tribunová sútra|Tribunové sútry]] se dozvídáme, že v klášteře pátého patriarchy [[Chung-žen]]a byla studována [[Diamantová sútra]]. Chung-žen údajně „nabádal laickou veřejnost i mnichy, aby recitovali tento spis, neboť to jim pomůže uvědomit si podstatu mysli a tak přímo dosáhnout buddhovství.“<ref>{{Citace monografie | titul = Zen: Antologie zen-buddhismu | svazek = 2 | rok = 1998 | vydavatel = CAD Press | místo = Bratislava | id = SDP-4-56-894/05 | strany = 154 | kapitola = Sútra přednesená šestým patriarchou na trůně „pokladu zákona“ }}</ref> [[Dógen]], který přinesl Sótó zen z Číny do Japonska, byl autorem významného spisu [[Šóbó genzó]], který je dodnes v japonských klášterech a zenových meditačních centrech studován.
# '''Rozdíl v přijímaní konvenční morálky''': Jako další rozdíl mezi zenem a tzv. tradičními školami buddhismu je uváděno, že zenoví mistři se necítí být vázáni konvenční morálkou a je-li to účelné, jsou schopni porušit buddhistická pravidla, např. i dokonce zákaz zabíjet živé tvory, jak se traduje ve známém příběhu o mistru [[Nansen Fugan|Nansenovi]], který rozsekl rýčem kotě, když předtím pohrozil svým žákům, že tak učiní, jestliže mu nedají odpověď na jeho otázku ohledně absolutní skutečnosti. Je známo mnoho dalších příběhů, které mají ukázat nezávislost zenových mistrů na morálních normách, jež patří pouze do roviny konvenčního uvažování, kdežto v absolutní realitě mizí rozlišování mezi dobrem a zlem. Na základě takovýchto informací se na západě rozšířily zkreslené představy o zenových mistrech, kteří sedí ve své chýši, popíjejí [[saké]] a utahují si ze svých žáků. Naopak v tradičních zenových klášterech vždy panovala velice přísná pravidla, celý den byl rozvržen na přesně stanovené časové okamžiky a žáci museli dodržovat každodenní rituály. Vnější pozorovatel by asi neviděl rozdíl mezi zenovým klášterem a např. kasárnami. Také není úplnou pravdou, že by příslušníci jiných škol, na rozdíl od stoupenců zenu, byli slepě závislí na pravidlech a vždy je dodržovali bez ohledu na konkrétní situaci. Například v [[Mahájána|mahájánových]] textech se vypráví o kapitánu, který byl nucen zabít člověka, aby zachránil před smrtí posádku své lodi. Když to v obavách sdělil Buddhovi, ten ho uklidnil, že se nedopustil špatného činu, protože i když zabil člověka, jednal s úmyslem zachránit životy ostatních spolucestujících. Nebo v textech [[théraváda|théravády]] se vypráví příběh o nejmoudřejším Buddhově žáku [[Sáriputta|Sáriputtovi]], který dovedl k [[ňána|duchovnímu vhledu]] bývalého kata díky tomu, že ho před vyslechnutím [[Dharma|učení]] uklidnil tvrzením, že nenese žádnou odpovědnost za smrt stovek lidí, které jako kat popravil.<ref>{{Citace monografie | titul = A Treasury of Buddhist Stories, From the Dhammapada Commentary, Transl. by E.W.Burlingame | rok = 1996 | vydavatel = Buddhist Publication Society | místo = Kandy | isbn = ISBN 955-24-0147-X | strany = 42 | kapitola = 8. Coppertooth the Thief-killer }}</ref><br />[[Soubor:Zafu-soto-zen1024.JPG|thumb|right|200px|[[Zafu]] - meditační podložka]]
# '''Rozdíl v meditační praxi''': Pokud se týče rozdílu v samotné praxi, asi nejmarkantnější bude u tzv. školy [[Rinzai šú|rinzai]]. Žák tu dostává za úkol vyřešit zdánlivě nesmyslnou hádanku ([[koán]]), která nemá žádné racionální řešení. Adept se samozřejmě pokouší koán vyřešit pomocí konceptuálního myšlení, až konečně přijde okamžik, kdy se jeho navyklý způsob uvažování zlomí a adept obrátí svou pozornost k pravé podstatě své mysli. Tato praxe je pro zen velice specifická a asi těžko bychom hledali její obdobu u jiných škol. Naopak v tzv. sótó zenu se klade větší důraz na cvičení pozice v sedě - tzv. [[zazen]]u. Sótó zen se právě proto v oblasti meditační praxe velice podobá jiným směrům buddhismu, kde je vyučována klasická meditace vhledu (v sanskrtu [[vipassaná|vipašjaná]], v [[páli]] [[vipassaná]]). Pro zen je také typické, že začátečníku nejsou dávány konkrétní, přesně popsané instrukce. Zenoví mistři neměli ve zvyku podávat přesné návody jak meditovat, nechávali na žáku, aby sám pochopil, co je pro něj nejvhodnější. V tomto přístupu se odráží čínský původ zenu, jelikož v Číně, na rozdíl od více racionálně založené Indie, byl vždy kladen velký důraz na intuici. Další zajímavé specifikum zenu například také spočívá v tom, že i když v klášterech ostatních směrů buddhismu mniši většinou nepracují, v zenu je společná práce (tzv. [[samu]]) běžnou součástí duchovní praxe.
# Pro zen je také typické, že začátečníku nejsou dávány konkrétní, přesně popsané instrukce. Zenoví mistři neměli ve zvyku podávat přesné návody jak meditovat, nechávali na žáku, aby sám pochopil, co je pro něj nejvhodnější. V tomto přístupu se odráží čínský původ zenu, jelikož v Číně, na rozdíl od více racionálně založené Indie, byl vždy kladen velký důraz na intuici. Další zajímavé specifikum zenu například také spočívá v tom, že i když v klášterech ostatních směrů buddhismu mniši většinou nepracují, v zenu je společná práce (tzv. [[samu]]) běžnou součástí duchovní praxe.
== Tradice Zenu ==
|
