Antón Lamazares: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (Robot: Přidávám ru:Ламасарес, Антон |
m ytpo |
||
Řádek 9:
[[Soubor:Pieza de serie lamazares.jpg|thumb|250px|left|Díla ze sérií ''Sueño e colorao'' a ''Titania e Brao'']]Lamazares se narodil 2. ledna 1954 v Maceiře, což je obec v katastrálním území Lalín ([[Pontevedra]], [[Galicie]]). Dětství strávené na venkově zanechalo hlubokou stopu v jeho obrazotvornosti a v jeho tvůrčím procesu. Velkou část svého vzdělání získal na internátě ve františkánském klášteře v Herbónu v letech 1963 až 1969. Během té doby se horlivě čte, zejména díla antických klasiků. Na konci šedesátých let začíná psát poezii a spřátelí se se spisovatelem Álvarem Cunqueirem i s malíři Laxeirem a Manuelem Pesquierou, kteří se stanou jeho prvními výtvarnými vzory. Jeho tvůrčí zájem se postupně přesouvá k malířství a rozhodne se být samoukem. V tomto ohledu byla klíčová dlouhá cesta, kterou v roce 1972 po různých evropských zemích, kde na místě studoval malbu jím nejvíce obdivovaných mistrů: [[Van Gogh]]a, [[Paul Klee|Paula Kleeho]], [[Rembrandt]]a či [[Joan Miró|Joana Miróa]], a posléze i [[Antoni Tàpies]]e, [[Manolo Millares]]e, [[Alberto Giacometti]]ho a [[Francis Bacon]]a nebo oceánské a středověké umění.
Po návratě zůstává v [[Barcelona|Barceloně]], kde pracuje jako stavební dělník a zkoumá tamější střediska
Roku 1973, v pouhých 19 letech, jeho obrazy začínají být vystavovány na kolektivních a individuálních výstavách. Roku 1973 narukoval k námořnictvu v El Ferrolu. 27. září téhož roku, po procesech v Burgosu, je šokován zprávou o posledních popravách frankistické diktatury. Jeden z popravených je jeho přítel Humberto Baena, pětadvacetiletý rodák z Pontevedry. Lamazarese popadne hluboká deprese a je hospitalizován v psychiatrické léčebně. Během té doby píše básnickou sbírku ''Adibal''.
Řádek 19:
[[Soubor:Exposición en la Galería Nacional de Jordania.jpg|thumb|255px|right|''Mauro'', z ''Gracias vagabundas'', v Jordánské národní galerii]]V roce 1978 se natrvalo přestěhuje do Madridu, kde naváže pevné přátelství s malířem Alfonsem Frailem, s galeristkou Juanou Mordó<ref>{{Citace elektronické monografie | url= http://www.elpais.com/articulo/cultura/MORDO/_JUANA/Juana/Mordo/vida/arte/espanol/elpepicul/19840315elpepicul_4/Tes/ | titul= Juana Mordó, una vida por el arte español | edice= El País | jazyk= Španělština}}</ref>, kritikem umění a básníkem Santiagem Amónem a neurologem Albertem Porterou, který se stal tmelící osobností široké skupiny umělců – spisovatelů, filmařů, hudebníků a malířů, kteří se scházejí o víkendech na jeho statku v Mataborricos, kde Lamazares uskuteční venkovní výstavu v roce 1979.
Osmdesátá léta znamenají intenzivní práci a také širokou projekci: Lamazaresovo dílo si vydobylo vlastní prostor na španělské i zahraniční scéně, když umělci ještě nebylo 30 let. Na svých obrazech promítá figury hravého a snového ducha expresionistického rázu s výraznou barevností a mocnou originalitou. Vystavuje v galerii Juany Mordó v Madridu, Elizabeth Franckové v [[Belgie|Belgii]] a v Sala Gaspar v Barceloně.<ref>{{Citace elektronické monografie | url= http://hemeroteca.lavanguardia.es/preview/1987/02/03/pagina-37/32982325/pdf.html | titul= Antón Lamazares: "Cuando pinto trato de expresarme con cosas mínimas, y tocar el alma" | edice= La Vanguardia | jazyk= Španělština | formát= pdf}}</ref> Hned poté se přestěhuje do [[New York]]u, kde zůstane dva roky na Fulbrightově stipendiu, a jeho malby se vyvíjí směrem k čistějšímu a tělesnějšímu pojetí, jak ukazuje výstava v newyorské galerii Bruno Fachetti.<ref>{{Citace elektronické monografie | url= http://www.elpais.com/articulo/cultura/LAMAZARES/_ANTON_/PINTOR/CHIRINO/_MARTIN_/ESCULTOR/ESTADOS_UNIDOS/Chirino/Lamazares/exponen/Nueva/York/elpepicul/19880419elpepicul_9/Tes/ | titul= Chirino y Lamazares exponen en Nueva York | edice= El País | jazyk= Španělština}}</ref> Žije
=== Sochařská a velkoformátová malba ===
| |||