Kurděje: Porovnání verzí

'''Kurděje''' ('''skorbut''', '''Möllerova Batlowova choroba''', '''avitaminóza vitaminu C''') jsou [[nemoc]] [[člověk|člověka]]a způsobená dlouhodobým nedostatkem [[vitamin C|vitamínu C]] ve [[strava|stravě]]. Dnes už je tato [[Nemoc|choroba]] poměrně vzácná, vyskytuje se občas jen ve velmi chudých oblastech tzv. [[Třetí svět|třetího světa]]. Dříve jí trpěli zejména chudí lidé, obzvláště v zimních měsících, nebo [[námořník|námořníci]] při dlouhých plavbách. Nemoc se projevuje především [[krvácení|krvácením]]m z [[dáseň|dásní]], pod [[kůže|kůži]], do [[sval|svalů]]ů, do nehtových lůžek, vnitřních orgánů, sníženou odolností proti nemocem a poruchou [[krvetvorba|krvetvorby]].

Kurděje začaly být akutní u evropských námořníků zejména v [[15. století]], kdy se začaly podnikat dlouhé výpravy [[Atlantský oceán|Atlantikem]] směrem k [[Amerika|Americe]] nebo okolo [[Afrika|Afriky]]. Námořníci i pasažéři byli po měsíce odkázáni na [[dieta|dietu]] skládající se ze sušeného hovězího masa a [[suchar|sucharů]]ů a nemoc je houfně kosila. Snaha [[lékař|lékařů]]ů o zkrocení a likvidaci nemoci dlouho nepřinášela výsledky. Teprve [[Skotsko|skotský]] [[lékař]] [[James Lind]] publikoval v roce [[1772]] práci, v níž demonstroval, že denní příděl nápoje, který obsahoval [[ocet]], mořskou vodu a šťávu ze dvou [[pomeranč|pomerančů]]ů a jednoho [[citron|citronu]]u, rychle vyléčil i těžký skorbut a umožnil návrat nemocných námořníků do služby již po 6 dnech [[léčba|léčby]] (objev byl učiněn již v roce [[1747]]).

Další prevencí proti kurdějůmkurdějím jsou klíčící výhonky rostlin. Klíčící rostliny jako strava byly použžíványpoužívány jižžjiž dávno, a to jižžjiž před 3000 př. n. l. v Číně. Později s sebou brali Féničané na dlouhé námořní cesty semena rostlin, aby konzumací jejich výhonků předeššlipředešli chorobě z nedostatku vitaminu C, tedy– kurdějím. Britský námořní lékař David Mac Bride roku 1767 jako první publikoval svá pozorování o tom, žže vyklíčené obiloviny a lušštěninyluštěniny byly proti kurdějím stejně účinné jako čerstvé ovoce a zelenina. Námořníci při dlouhých plavbách na palubách lodí umísťovali na rozprostřené plachty semena řeřichy, které zvlhčovali dešťovou vodou a nakličovali. Za fatálního nedostatku potravin během I. světové války byly výhonky z luštěnin považovány za nejúčinnější a nejlevnější prostředek proti kurdějím. Ještě v 19. století měla v naší stravě svoje místo tzv. pučálka čili naklíčený a opražený hrách. Podomácku se také nakličovalo obilné zrno (ječmen, pšenice, žito), které bylo výborným vitaminovým doplňkem v zimním období.

V roce [[1928]] objevil maďarský chemik [[Albert Szent-Györgyi]] vitamin C, a zjistil, že se hojně vyskytuje v potravinách [[Rostliny|rostlinného]] původu. Zajímavé je, že drtivá většina [[Savci|savců]] si dokáže vitamin C sama vytvářet. Člověk představuje v tomto směru velice vzácnou výjimku (spolu s [[morče|morčetem]]tem).