Xenotransplantace: Porovnání verzí

Odebráno 57 bajtů ,  před 9 lety
m
Robot odstranil zbytečná pojmenování odkazu (WP:WCW)
m (r2.7.3) (Robot: Přidávám ko:이종이식)
m (Robot odstranil zbytečná pojmenování odkazu (WP:WCW))
== Rizika ==
U všech typů transplantací může různou rychlostí a s různou mírou pravděpodobnosti dojít k odmítnutí štěpu příjemcem. Tento jev se jinak též nazývá odhojení (rejekce) a může být zprostředkován několika mechanismy.
Oproti alotransplantátům, v jejichž odhojování dominuje buněčná imunitní odpověď, v případě xenotransplantací je hlavním mechanismem humorální odpověď zprostředkovaná protilátkami. Jedná se o tzv. hyperakutní odhojení, které je založeno na přirozeně se vyskytujícím spektru protilátek v séru, které váží antigeny na povrchu buněk štěpu z jiného živočišného druhu. Jednotlivé druhy se totiž více či méně liší např. v glykosylačních vzorcích svých povrchových proteinů. Odlišná [[Glykosylace|glykosylace]] je pro lidský organismus velmi významným imunogenním signálem. Mezi eukaryotními a prokaryotními organismy, ale též mezi eukaryotními navzájem, panuje výrazný rozdíl v glykosylaci povrchových proteinů, což mimo jiné imunitnímu systému umožňuje rozpoznat přítomnost nejrůznějších patogenů a může proti nim zahájit [[Imunitní odpověď|imunitní odpověď]]. Jelikož se jedná o vnější znak, může být rozeznán hned při prvním kontaktu a může se o to účinněji zabránit rozvoji [[infekce]] apod. Při vzniku repertoáru [[B-lymfocyt|B lymfocytů]], buněk zodpovědných za produkci protilátek, dochází k eliminaci [[Autoimunita|autoreaktivních]] klonů, tedy těch buněk, které by tvořily protilátky vázající se na povrch vlastních buněk. Nejsou však deletovány buňky, které by produkovaly protilátky rozeznávající antigeny na jinodruhové tkáni (xenoprotilátky). Při xenotransplantaci tedy dochází k masivní vazbě příjemcových protilátek na xenoantigeny štěpu a v reakci na to se aktivuje komplementová kaskáda, která má za následek poškození štěpu a tedy jeho odhojení. Hyperakutní odhojení je nejrychlejší typ odhojovací reakce. Vyvíjí se v řádu minut až hodin.<br />
 
V některých případech mohou být xenotransplantáty paradoxně příjemcem lépe akceptovány než alotransplantáty. Je to dáno inkompatibilitou povrchových [[Buněčný receptor|buněčných receptorů]] (např. na buňkách příjemce)a jejich interakčních partnerů (ligandů; např. na buňkách dárce). Tato inkompatibilita je zpravidla dána rozdílem na [[Aminokyseliny|aminokyselinové]] úrovni. Ligandy s receptory se následkem toho nerozeznávají, nedochází k přenosu potřebného signálu a buněčná odhojovací reakce tak není aktivována.
 
=== Zoonózy či retroviry ===
[[Endogenní retroviry]] (ERV) jsou pozůstatkem dávných infekcí, které se integrovaly do zárodečné DNA v podobě provirového genomu, který se přenáší vertikálně z rodičů na potomky. [[Provirus|Provirus]] většinou přežívá spíše jako část hostitelského genomu než jako infekční agens. V průběhu [[evoluce]] došlo u těchto provirů ke vzniku [[Mutace genové|mutací]], takže se, až na některé výjimky, staly defektními a nejsou schopné produkovat proteiny. V některých živočišných druzích však byly identifikovány replikace-schopné ERV. Spadají sem kuřata, myši, kočky, primáti a prasata. Ačkoli jsou ERV normálně vůči svým přirozeným [[Hostitel|hostitelům]] nepatogenní, bylo prokázáno, že po překročení [[Druhová bariéra|druhové bariéry]] jsou schopné se úspěšně množit a způsobovat onemocnění.
Riziko neúmyslného přenosu patogenů mezi druhy je při xenotransplantacích ještě významnější, jelikož dochází k obejití přirozených hostitelských imunitních bariér (kůže, slizniční povrchy). Zvířecí patogeny, které by byly za normálních podmínek pro člověka neinfekční, by se xenotransplantací patogenními mohly stát. Následný přenos těchto zvířecích patogenů napříč lidskou populací by měl vážné následky, jako např. potenciální vývoj novodobých epidemií. Běžně podávaná imunosupresiva pro potlačení odhojení štěpu by riziko reaktivace neinfekčních nebo latentních patogenů ještě posílila.
Případy [[Zoonóza|zoonózy]] již byly v minulosti popsány, ať už pandemická „prasečí chřipka“ z let 1918-1919 nebo epidemie encefalitidy v Malajsii a Singapuru, jejímž původcem byl netopýří virus. Zoonotické viry se mohou mezi lidmi zpočátku šířit jen ve své [[latentní]] podobě. Může trvat i několik desítek let, než začne virus způsobovat onemocnění. Vlivem tohoto tichého šíření tak dochází k významně masivnějšímu zamoření populace. Příkladem by, dle teorie původu, mohl být [[HIV]], původce onemocnění [[AIDS]]. Tento virus je příbuzný viru SIV, způsobujícímu obdobné onemocnění u opic. HIV, který se do lidské populace pravděpodobně přenesl právě z primátů, byl popsán v osmdesátých letech 20. století, ale mezi lidmi se šířil již nejméně od let šedesátých.
 
== Příklady transplantace orgánů z prasete na primáty ==
V současné době se doba přežití štěpu po xenotransplantaci z prasat na primáty liší podle druhu transplantované tkáně. Prasečí srdce transplantované [[Heterotopie|heterotopicky]] funguje po dobu 6-8 měsíců, [[Orthotopie|orthotopicky]] transplantované prasečí srdce funguje u paviánů necelé 2 měsíce. Transplantované ledviny z prasat fungují odpovídajícím způsobem po dobu 2-3 měsíců. Přežití štěpů z prasečích jater je omezeno kvůli rychlému rozvoji [[Trombocytopenie|trombocytopenie]] u příjemce, což vede k vnitřnímu krvácení v několika původních orgánech. Přežití štěpu prasečích plic je omezeno pouze na hodiny. Prozatím existuje málo důkazů o tom, že orgán transplantovaný z prasete do primáta bude vykonávat všechny funkce původního orgánu, i když budou překonány potřebné imunitní bariéry. Doposud bylo v rámci výzkumu provedeno několik xenotransplantací různých orgánů.
 
=== Transplantace Langerhansových ostrůvků z prasete na primáty ===
34 224

editací