Matylda Toskánská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+Kategorie:Narození 1046; +Kategorie:Úmrtí 1115; +Kategorie:Italští šlechtici; +Kategorie:Ženy za použití HotCat // možná snad i na uu? |
trocha wiki, trocha doplňků |
||
Řádek 1:
'''Mathilda z Canossy, markraběnka toskánská''', zvaná též „Velká hraběnka“ ([[1046]] – [[24. červenec]] [[1115]] [[Bondeno di Roncore]]) byla italskou šlechtičnou, která sehrála významnou roli v [[Boj o investituru|boji o investituru]] mezi římským císařem [[Jindřich IV.|Jindřichem IV.]] a papežem [[Řehoř VII.|Řehořem VII.]] jehož spojenkyní byla. Právě ona vlastnila hrad [[Canossa]], který se stal svědkem [[Cesta do Canossy|císařova pokoření v lednu 1077]]. Vzhledem ke své bezdětnosti odkázala svá rozsáhlá panství na severu Itálie papeži, po její smrti však o toto dědictví nastal veliký a dlouhý spor mezi císařstvím a papežstvím.
==Původ, mládí a sňatky==
Její otec Bonifác byl zavražděn r. 1052, a protože její otčim byl ve sporu s císařem, odvlekl tento Mathildu i její matku do zajetí do Němec (1055), propustil ji však ještě t. r. Mathilda byla pak dvakráte provdána: za svého nevlastního bratra Bohumíra Hrbatého (Dolnolotrinského, † 1076) a r. 1089 za bavorského Welfa, ale obě tato manželství byla, jak se zdá jen formální. Mathilda již před vypuknutím sporu Řehoře VII. s Jindřichem IV. byla v přátelském poměru k Římu – hned r. 1067 a opět r. 1074 pomáhala papeži proti Normanům – a za sporu samého stála ovšem rozhodně v táboře papežském. S počátku prostředkovala a ještě r. 1077 v Canose, kam se byl papež k ní uchýlil, působila u Řehoře pro povolnost, od r. 1080 však stála při papeži již s celým důrazem své moci. Válka byla vedena se střídavým štěstím a Mathilda často i kostelní poklady byla nucena obětovati. Teprve r. 1084 dobyla u Sorbarie vítězství poněkud rozhodnějšího. Druhé, ještě vážnější, nebezpečenství jí hrozilo od r. 1090 a zejména r. 1092, ale i tu Mathilda dovedla je odvrátiti – sem patři politický význam jejího sňatku s Welfem – a založivši dočasný spolek lombardských měst, nejen sama nabyla znenáhla zpět, co ztratila – Ferrary r. 1101, Parmy r. 1103 a konečně i Mantovy r. 1114 – , ale i pro Paschala II. získala celou Lombardii. S její politikou ovšem souhlasí, že r. 1093 podporovala odboj krále Konrada proti císaři. S Jindřichem V. však bojovala nešťastně (1110 – 11) a musila se mu na čas pokořiti. Své země od Ceprana až k Radicofani již r. 1077 a opět r. 1102 odkázala »sv. Petrų, ale hned, jak zemřela (1115), nastal veliký a dlouhý spor mezi císařstvím a papežstvím o toto »dědictví Mathildino«. Mathilda je zjev, který imponuje – lid případně hned tehdy jmenoval ji »velkou hraběnkoų – , a zejména její přátelství s Řehořem VII., jak Gregorovius praví, »poměr světodějného působení, stojí ojediněle v dějinách« a nenávist i pomluva snažily se nadarmo je pošpinit. S nadšením pro theokratické ideály Řehořovy a s tuhou energií v jich provádění spojovala Mathilda hlubokou pokoru náboženskou a velmi živý zájem o vědu. ▼
Mathilda byla nejmladším dítětem toskánského markraběte Bonifáce III., držitele mnoha panství v [[Lombardie|Lombardii]] a [[Emilia-Romagna|Emilii]]. Její matkou byla [[Beatrix Lotrinská|Beatrix]], dcera hornolotrinského vévody [[Fridrich II. Barský|Fridricha II.]]
Když byl její otec Bonifác zavražděn roku 1052, provdala se Mathildina matka znovu za [[Gottfried III. Dolnolotrinský|Bohumíra Brabatého]] který byl v té době ve sporu s císařem [[Jindřich III.|Jindřichem III.]] ve sporu o dědictví po svém otci. Císař proto odvlekl Mathildu i její matku do zajetí do Němec (1055), propustil ji však ještě téhož roku. Mathilda byla pak dvakráte provdána: za svého nevlastního bratra [[Gottfried IV. Dolnolotrinský|Bohumíra Hrbatého]] (Dolnolotrinského, † 1076) a roku 1089 za bavorského [[Welf II. Bavorský|Welfa]], ale obě tato manželství byla, jak se zdá jen formální.
==Pozdější život==
▲
S její politikou ovšem souhlasí, že r. 1093 podporovala odboj krále [[Konrád Francký|Konrada]] proti císaři. S [[Jindřich V.|Jindřichem V.]] však bojovala nešťastně (1110 – 11) a musila se mu na čas pokořiti. Své země od Ceprana až k Radicofani již r. 1077 a opět r. 1102 odkázala „sv. Petru“, ale hned, jak zemřela (1115), nastal veliký a dlouhý spor mezi císařstvím a papežstvím o toto „dědictví Mathildino“.
Mathilda je zjev, který imponuje – lid případně hned tehdy jmenoval ji „velkou hraběnkou“ – , a zejména její přátelství s Řehořem VII., jak [[Ferdinand Gregorovius|Gregorovius]] praví, „poměr světodějného působení, stojí ojediněle v dějinách“ a nenávist i pomluva snažily se nadarmo je pošpinit. S nadšením pro [[Teokracie|theokratické]] ideály Řehořovy a s tuhou energií v jich provádění spojovala Mathilda hlubokou pokoru náboženskou a velmi živý zájem o vědu.
==Literatura==
*
*
*
| |||