Jaroslav Krček: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
Doplnění životopisu i díla, jako zdroj mi posloužila životopisná kniha „Odkud a kam“, Praha 2011, Vydavatelství ABM. |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Jaroslav Krček.jpg|thumb|Jaroslav Krček]]
'''Jaroslav Krček''' (* [[22. duben|22. dubna]] [[1939]], [[Čtyři Dvory]], dnes součást [[České Budějovice|Českých Budějovic]]) český [[hudba|hudebník]], [[dirigent]], [[sbormistr]] a [[hudební skladatel]]. Je manželem Gabriely Krčkové (roz. Kolářové), která je [[hobojista|hobojistkou]] a učitelkou hudby.
==
V letech 1967-1972 působil jakou hudební režisér ve vydavatelství Supraphon v Praze. Zde spolupracoval se špičkovými soubory a s dirigenty [[Václav Neumann|Václavem Neumannem]], [[Jiří Bělohlávek|Jiřím Bělohlávkem]], [[Milan Munclinger|Milanem Munclingrem]] aj. S [[Česká filharmonie|Českou filharmonií]] a [[Václav Smetáček|Václavem Smetáčkem]] nahrál jako režisér Smetanovu Mou vlast, tehdy první digitální hudební nahrávku v Československu, tato deska pak získala mezinárodní ocenění, japonskou cenu „Columbia Golden CD Prize“ (1984).
Nejprve byl zaměstnán jako hudební režisér v Československém rozhlasu v Plzni a pak ve vydavatelství Supraphon v Praze. Společně s folkloristou [[František Bonuš|Františkem Bonušem]] založil roku 1960 Malou muziku Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka. Roku 1967 založil soubor [[Chorea Bohemica]] a roku 1975 [[Musica Bohemica]], a velmi rychle dosáhl mimořádných koncertních úspěchů na domácí scéně i v zahraničí. Jeho zájem o [[folklór]] jihočeský a západočeský a o anonymní hudební projevy české [[kultura|kultury]] přerostl ve specializaci na folkloristickou problematiku v nejširších souvislostech: vyhledává nejstarší památky lidové hudby, uvádí je znovu do současného hudebního života a je také autorem překrásných úprav lidových písní a tanců. Jeho úpravy a [[adaptace]] lidových předloh mají zcela osobitý styl a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm [[stylizace]]. Tyto Krčkovy skladby tvoří kompletní koncertní repertoár souboru [[Musica Bohemica]], pro nějž napsal desítky skladeb inspirovaných původním historickým materiálem. Mimo to se ale průběžně věnuje také [[kompozice|kompozici]] v oboru soudobé vážné hudby. ▼
▲
Jaroslav Krček je autorem rozsáhlých skladeb symfonických, komorních i vokálních. Roku 2005 byla v Praze provedena jeho Symfonie č. 4 „Desiderata“, v únoru 2010 byla Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK uvedena premiéra další skladatelovy Symfonie č. 5 „Renesanční“.
Jako uznávaný autor,
== Rodinný život ==
Rodina, v níž Jaroslav Krček vyrůstal, byla početná. Otec Josef Krček byl tovární dělník, matka Růžena Krčková, (roz. Dvořáková) byla vyučená švadlena v domácnosti. Jaroslav Krček má dva bratry, staršího [[Vladimír Krček|Vladimíra]] (nar. 1936) a mladšího [[Josef Krček|Josefa]] (nar. 1946), ten je rovněž [[hudební skladatel|hudebním skladatelem]] a hráčem na [[klarinet]]. V době dětství Jaroslava Krčka žil v rodině ještě jeho dědeček Dvořák, bývalý sedlák, ruský legionář.
Jaroslav Krček se oženil roku 1968 s Marií Spurnou, manželství však nevydrželo a po rozvodu 1972 žil sám. Podruhé se oženil roku 1976 s Gabrielou Kolářovou, hobojistkou a učitelkou hudby.
Z obou manželství má Krček tři děti: Jaroslavu, Magdalenu a Jana.
== Dílo ==
Symfonie č. 1 (1974),▼
Symfonie č. 2 (1983) na latinské humanistické texty, ▼
Symfonie č. 3 „Jan Ámos“ (1990),▼
Symfonie č. 4 „Desiderata“ (2000),▼
Symfonie č. 5 „Renesanční“ (2007).▼
▲Symfonie č. 1 - op. 40 (1974),
Vánoční mše (1990),▼
Česká mše (1991),▼
▲Symfonie č. 2 - op. 76 (1983) na latinské humanistické texty,
Mše č. 4 „Latinská“ (1996),▼
▲Symfonie č. 3 „Jan Ámos“ - op. 95 (1990),
▲Symfonie č. 4 „Desiderata“ - op. 123 (2000),
Symfonie č. 6 „Semplice“ - op. 140 (2011).
▲Vánoční mše - op. 93 (1990),
▲Česká mše - op. 97 (1991),
Mše č. 3 „Vánoční“ - op. 100 (1993),
Mše č. 5 „Legenda vánoční“ - op. 112 (1997),
Mše č. 6 „Lidová mše vánoční“ - op. 124 (2001),
Mše č. 7 „Zpěvy vánoční“ - op. 135 (2008).
Koncert pro housle a orchestr - op. 67 (1979), ▼
Koncert pro hoboj, harfu a komorní orchestr - op. 72 (1980),▼
Maiestas Carolina. - op. 59 (1977) Cyklus písní na texty J. Pecky,▼
Nevěstka Raab. - op. 36 (1971) Elektronická opera na libreto Zd. Barborky, ▼
Romance o Ječmínkovi. - op. 127 (2004) Balet, ▼
Hořické pašije (Mysterium Horicense). Vokálně-instrumentální cyklus - op. 101 (1993),
Ve stínu kříže. Komorní opera. Libreto Josef Novotný - op. 129 (2005),▼
Český rok v lidových písních. Scénická kantáta. - op. 66 (1979),▼
Ten, který jest - op. 137 (2009), celovečerní oratorium, inspirováno kristologií [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] s použitím citací z Bible, z díla J. A. Komenského a z textů, které vnitřním hlasem přijala J. Lejnarová.
▲Koncert pro housle a orchestr (1979),
▲Koncert pro hoboj, harfu a komorní orchestr (1980),
▲Maiestas Carolina. Cyklus písní na texty J. Pecky,
▲Nevěstka Raab. Elektronická opera na libreto Zd. Barborky,
▲Romance o Ječmínkovi. Balet,
▲Loď bláznů. Scénická suita (1984),
▲Z kamení chléb. Duchovní opera (2003),
▲Ve stínu kříže. Komorní opera. Libreto Josef Novotný (2005),
▲Český rok v lidových písních. Scénická kantáta.
=== Publikační činnost ===
Řádek 51 ⟶ 90:
== Literatura ==
Čeští skladatelé současnosti, Praha 1985, Vydavatelství Panton
Jaroslav Krček. Informační leták Hudebního informačního střediska v Praze
Krček, Jaroslav, „Odkud a kam“, (autobiografie a dílo) Praha 2011, Vydavatelství ABM
Krček, Jaroslav, „Vandrovali hudci“, Praha 2005, Vydavatelství ABM
Krček, Jaroslav, „Každý po svém trní“. Praha 1997, Vydavatelství Primus
Bezdíček, Viktor, (ed.), Pěkná, Helena, (ed.), „Alena Skálová – fenomén choreografie“, Praha 2006, Vydavatelství H+H
| |||