Oblouk (architektura): Porovnání verzí

m
typo
m (r2.7.3) (Robot: Upravuji th:ช่องโค้ง)
m (typo)
== Popis a funkce ==
[[Soubor:Bågvalv.png|left|400px|thumb|1. Závěrečný klenák, 2. Klenák, 3. Pateční klenák, 4. Pateční spára, 5. Pata oblouku, 6. Nosná zeď, 7. Vrchol oblouku, 8. Výška (vzepětí) oblouku, 9. Rozpon oblouku]]
Nejjednodušší konstrukce nadpraží otvoru, vodorovný [[nosník]], je namáhán v horní polovině průřezu tlakem a v dolní tahem. [[Cihla]], kámen i zdivo mají vysokou pevnost v tlaku, ale malou v tahu. Vodorovný kamenný nosník ([[architráv]]) je proto použitelný jen pro velmi malé rozpony. Poměry se výrazně zlepší, pokud se dva nosníky opřou o sebe a vytvoří trojúhelníkovou klenbu (vizDruhyviz Druhy kleneb). Z hlediska tvaru a působení sil si lze ideální klenební oblouk představit jako obrácené [[lano]], v němž místo tahu působí pouze tlaky.<ref>http://trako.arch.rwth-aachen.de/downloads/rottke/V-Bogen/index.html </ref> Jako volně visící lano, také ideální oblouk má tvar [[řetězovka|řetězovky]] (''Gateway Arch'', [[Saint Louis]]), případně [[parabola (matematika)|paraboly]]. Pro zděný oblouk paradoxně platí, že je pevný pouze při stálém zatížení, které brání vzájemným posunům kamenů nebo cihel. U mostních oblouků a ocelových, případně i železobetonových konstrukcí vůbec hraje významnou roli také to, zda jsou konce oblouku pevně vetknuty, anebo zda mají dva, případně i více kloubů.
 
== Konstrukční problémy ==
V závislosti na tvaru budou konce oblouku působit na své podpory tlakem, který lze rozložit na svislou a vodorovnou složku, směřující vnějším směrem. Tato složka je tím větší, čím je klenební oblouk plošší. Pokud je klenební oblouk ve zdivu (okno, dveře, portál), zdivo obě síly zachytí. Také mostní oblouky se opírají o sebe navzájem a stranové tlaky se tak ruší. Pokud je však klenební oblouk opřen o vnější stěny stavby, bude stěny tlačit od sebe. Problém je tím větší, čím větší je rozpon, čím těžší je konstrukce klenby a čím vyšší jsou stěny nebo sloupy, na nichž je klenba postavena. Stavitelé kamenných a cihlových chrámů se s tím vyrovnávali v různých obdobích různě:
* románský sloh: nostnénosné stěny mají velkou tloušťku, takže boční složka je eliminována v tloušťce stěny;
* gotický sloh:
*# lomený oblouk má obecně menší složku boční a větší složku svislou, není tedy třeba tak silných stěn;
*# součástí tohoto systému jsou u vícelodních staveb vedlejší lodi zhruba poloviční výšky, které stranové síly pomáhaly zachytit;
* renesanční sloh: boční síly jsou navzájem eliminovány dřevěným nebo ocelovým táhlem v patě klenby;
* barokní sloh: táhla jsou přesunuta na rub klenby, aby nerušila vizálnívizuální dojem zaklenovaného prostoru;<ref>Toto rozdělení je samozřejmě zjednodušené. Dřevěná táhla mezi patami kleneb jsou například v některých benátských gotických kostelích ([[:it:Basilica di Santa Maria Gloriosa dei Frari]] ,[[:it:Basilica dei Santi Giovanni e Paolo (Venezia)]]).</ref>
 
Hotová klenba je sice velmi pevná, během stavby je však většinou podpírána přesným tvarovým [[bednění]]m<ref>[http://www.sedlec.info/oprava_katedr%C3%A1ly.htm Příklad zdění klenby bez bednění]</ref>. Kamenné oblouky kromě toho vyžadují neobyčejně přesné zpracování jednotlivých kamenů, které se děje na zemi a nedá se pak už příliš upravovat. Rozkreslování klenebního oblouku na jednotlivé kameny se nazývá kamenořez. Jednotlivé kameny se někdy zajišťují proti posunutí kovovými sponami, drážkami na styčných plochách, do nichž se nalévá malta nebo olovo, v moderní době i provléknutými ocelovými lany.