Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
Xqbot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.3) (Robot: Odebírám diq:Ivan Turgenjev; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor: Turgenev by Repin.jpg |thumb|upright=1.0|[[Ilja Repin]]: I. S. Turgeněv 1874]]
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Grigorovič Dmitrij Vasiljevič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]
[[Soubor:IvanTurgenev.jpeg|thumb|upright=0.9|Fotografie Ivana Sergejeviče Turgeněva]]
Řádek 8:
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] (Chomjakov, Kirějevskij, Chomjakov), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen). <ref>J. Hrubý, str. 387.</ref>
 
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexander II.|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]].
 
== Dílo ==
Řádek 23:
* ''Novina''
=== Povídky a novely ===
* ''[[Lovcovy zápisky]]'' – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují ''Šafář'', ''Běžin Luh'' nebo ''Pěvci''.
* ''Jarní vody''
* ''Asja''
Řádek 47:
<!-- Článek není překlad, proto prosím nenahrazovat šablonou Překlad. -->
* ''Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie. ''
 
 
[[Kategorie:Ruští romanopisci|Turgeněv, Ivan, Sergejevič]]
Řádek 70 ⟶ 69:
[[da:Ivan Turgenjev]]
[[de:Iwan Sergejewitsch Turgenew]]
[[diq:Ivan Turgenjev]]
[[el:Ιβάν Τουργκένιεφ]]
[[en:Ivan Turgenev]]