Alternátor: Porovnání verzí

* s hladkým rotorem - [[turboalternátor]]y - obvykle je hnacím strojem parní turbína (v elektrárně),počet pólů turboalternátorů bývá 2p=2 (p=1 jeden pólový pár), případně 2p=4 (p=2 dvě pólvé dvojice). Synchonní otáčky (otáčky rotoru) lze vypočítat dle následujícího vztahu: n=60*f/p; kde "n" jsou synchronní otáčky, "f" je frekvence (kmitočet) sítě a "p" je počet pólpárů. Rychlost otáčení při 2p=2 vychází 3000 min^-1, při kmitočtu sítě 50 Hz. Rotorové vinutí turbobalternátorů je uloženo v drážkách a rotorový svazek tak plní funkci pólu. Díky této konstrukci je rotor hladký. Rotory turboalternátorů jsou vzhledem k vysokým otáčkám relativně malého průměru (kolem 1m) aby nedošlo vlivem odstředivé síly působící na rotující vinutí k vytrhání z drážek. Rotory turboalternátorů jsou dlouhé několik metrů.

Jsou nejčastěji využívány k primární výrobě elektrické energie v [[tepelná elektrárna|tepelných]] a [[jaderná elektrárna|jaderných elektrárnách]]. Zde jsou vždy poháněny parní [[turbína|turbínou]]. Obvykle bývají dvoupólové, pracující při jmenovitých otáčkách 3000 ot/min., která vyplývá ze synchroního provozu stroje při jmenovité frekvenci elektrorozvodné sítě 50 Hz platných pro celou Evropu (50 hertz * 60 sekund = 3000 otáček za minutu). Při průměru rotoru 1 metr činí [[obvodová rychlost]] rotoru alternátoru 157 m/s (565 km/h), na [[rotor]] stroje tak působí obrovské [[Odstředivá síla|odstředivé síly]]. Z tohoto faktu také vyplývá konstrukční omezení rozměrů stroje – malý průměr rotoru (přibližně do 1,1 m) a velká délka (i přes 5 m). Turboalternátory velkých výkonů (>200 MW) už nelze chladit [[vzduch]]em, proto je používáno intenzivní chlazení [[vodík]]em nebo kombinace [[voda]]-vodík, které protékají dutými vodiči elektrického vinutí stroje. Největší používané turboalternátory mohou být konstruovány na maximální [[výkon]] přes 1500 MVA.