Disketa: Porovnání verzí

'''Disketa''' je v [[Informatika|informatice]] označení pro [[Magnetismus|magnetické]] [[Datové médium|datové médium]] sloužící k ukládání a přenášení elektronických [[Data|dat]]. Její největší výhodou a důvodem velkého rozšíření byla výrobní cena jak samotných disket, tak i mechanik pro jejich čtení/zápis. Kvůli malé rychlosti, nízké kapacitě a nevelké životnosti je v [[2000-2009|prvním desetiletí 21. století]] vytlačována jinými médii. Diskety byly původně 8″ média ([[Palec (jednotka)|osmipalcová]], tj. [[Průměr (geometrie)|průměr]] 200 [[Metr|mm]]), později se jejich velikost změnila na 5,25" (133 mm) a 3,5" palců (89 mm). V roce 2010 už byla při výrobě počítačových [[základní deska|základních desek]] jen velmi zřídka používána disketová mechanika. Diskety o velikosti 3½" mohou být použity jako externí [[USB]] [[flash paměť]].

Diskety se začaly hojně používat v [[1980-1989|80.]] a [[1990-1999|90.]] letech 20. století, a to v osobních počítačích jako médium pro distribuci softwaru, přenos dat a vytvoření zálohy. Než se harddisky staly dostupné pro širší vrstvy, diskety byly často používány pro ukládání operačního systému počítače. Začátkem 90. let se zvětšovala velikost softwaru a to znamenalo, že programy jako Windows nebo Adobe Photoshop zaplnily tucet i více disket. V roce 1996 bylo evidováno 5 milionů disket. Poté byly diskety nahrazeny [[CD-ROM|CD-ROM]] a online distribucí (pro menší programy). Externí USB disky založené na diskové mechanice lze stále koupit, mnoho moderních systémů zajišťuje firmwarovou podporu bootování právě díky disketám.

Od poloviny 90. let 20. století se začaly objevovat i velkokapacitní diskety, které využívaly různé technologie (např. lomega [[ZIP|ZIP]]). Přijetí těchto disků veřejností bylo problematické, výrobci se sice snažili najít vhodný formát, ale aby mohly být tyto diskety vůbec použity v osobním počítači, bylo nutné koupit velmi drahou mechaniku. Uživatelé se samozřejmě chtěli vyvarovat investice vysokých nákladů do neprověřených a velmi rychle se měnících technologií, což vedlo k tomu, že žádná z technologií se v běžném užívání neprokázala jako spolehlivá a tím pádem ani nezískala pevné místo na trhu. CD umožňující zápis měla větší kapacitu a byla kompatibilní s existující infrastrukturou CD-ROM a nové technologie vyvinuté pro diskety se staly přebytečnými. Disketám také příliš nepomohl fakt, že je nebylo možné použít znovu, zatímco CD byla přepisovatelná a v porovnání s disketami také velmi levná.

Vytváření sítí, pokrok ve vývoji zařízení založených na flashi a široké přijetí USB uživateli vedlo k tomu, že se diskety staly zastaralým způsobem ukládání dat. Zvyšující se potřeba sdílet soubory a stoupající obliba multimegapixelové digitální fotografie již vyžadovaly použití větších souborů a těmto požadavkům nemohly 3[[Palec (jednotka)|"]] ½ palcové diskety vyhovět. Diskety se běžně používaly jako prostředky k přenášení souborů, ale široká dostupnost [[LAN|LAN]] a rychlé internetové připojení nabídlo jednodušší a rychlejší způsob přenášení takových souborů. Pokud internetové připojení nebylo dostupné nebo sítě nebyly dostačující, bylo možné použít jiné vyměnitelné paměťové jednotky.

V roce 1991 Commodore představil CDTV, které mělo místo disketové mechaniky CD-ROM. [[iMac|iMac]] uvedený na trh společností Apple v roce 1998 měl také CD-ROM a ne disketovou mechaniku.V roce 2002 ještě stále většina výrobců nabízela disketovou mechaniku jako standardní vybavení počítačů. Ovšem potom, co se stalo používání USB flash mechaniky běžným, disketová mechanika přestala být

Diskety jsou používány pro nouzové bootování v zastaralých systémech, které nepodporují jiná bootovatelná média, a pro aktualizace [[BIOS|BIOS]], protože většina [[BIOS|BIOS]] a firmwarových programů může být stále spouštěna z bootovatelných disket. Pokud aktualizace [[BIOS|BIOS]] selžou, diskety mohou být někdy použity pro obnovu. V hudebním průmyslu a divadelní technice se stále používá vybavení, které vyžaduje použití disket (např. syntetizátory, samplery, ovládací panely světel).