Františka Plamínková: Porovnání verzí

<ref></ref>== Život ==

Byla aktivní v&nbsp;ženském hnutí. Jejím přítelkyním imponoval její zjev, temperament a hluboké všeobecné, filozofické i právnické znalosti, které si osvojila převážně samostudiem. Byla rovněž výbornou řečnicí, pohotovou, vtipnou a vždy výborně argumentačně připravenou. Bojovala za zrušení [[celibát]]u učitelek, [[volební právo]] žen a rovnoprávnost žen a mužů v rodině a ve společnosti. Byla členkou a zakladatelkou [[Ženský klub český|Ženského klubu českého]] (založen [[1903]]), [[Výbor pro volební právo žen|Výboru pro volební právo žen]] a&nbsp;jiných sociálních a humanitárních spolků. Zúčastnila se mezinárodního kongresu Aliance pro volební právo žen, který se konal roku [[1908]] v&nbsp;[[Amsterdam]]u. &nbsp; Téhož roku spolupracovala s [[Albínou Honzákovou]] na tvorbě hesla [[Ženská emancipace(feminismus)]] pro Ottův slovník naučný, kde napsala druhou část. Byla to také Plamínková, která objevila, že volební řád z roku 1861 nevylučuje ženy z pasivního volebního práva do zemského sněmu. V roce 1908 a 1912 proto usilovala o zvolení ženy za poslankyni, což se v případě Boženy Vikové-Kunětické v roce 1912 podařilo. V letech 1908 až 1916 vedla v Časopise učitelek rubriku Feminismus. V roce [[1918]] vstoupila do [[Česká strana národně sociální|Československé strany socialistické]] (pozdější národní socialisté) a roku [[1919]] byla za ni zvolena v&nbsp;[[Komunální volby 1919 (Československo)|obecních volbách]] do [[Zastupitelstvo hlavního města Prahy|Zastupitelstva]] a [[Rada hlavního města Prahy|Rady hlavního města Prahy]]. V&nbsp;roce [[1923]] založila [[Ženská národní rada|Ženskou národní radu]] a&nbsp;byla její předsedkyní až do roku [[1942]]. Ženská národní rada byla československou pobočkou [[Mezinárodní rada žen|Mezinárodní rady žen]] (International Council of Women), jejíž místopředsedkyní se Plamínková později stala.<ref>{{Citace monografie