Verze z 22. 10. 2012, 10:32 editovat Aristarch (diskuse \| příspěvky) 8 126 editací +Odkazy (+Literatura s dvěma bibliogr.údaji) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 16. 11. 2012, 21:25 editovat zrušit editaci David Sedlecký (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 24 605 editací m →‎Život: typo Přejít na další porovnání →
Řádek 2: == Život == František Branislav se narodil jako syn hostinského. Dětství strávil ve [[Strašice\|Strašicích]] u [[Rokycany\|Rokycan]]. Gymnázium začal sice studovat v [[Praha\|Praze]], ale již toku [[1913]] se s rodiči přestěhoval do [[Počaply (Králův Dvůr)\|Počapel u Králova Dvora]] a přestoupil ma gymnázium v [[Beroun]]ě, kde roku [[1921]] maturoval. Poté začal studovat češtinu a němčinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy\|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] a studium dokončil roku [[1926]]. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech [[1928]]-–[[1945]] jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku [[1945]] byl literárním referentem [[Československý rozhlas\|Československého rozhlasu]], v letech [[1952]]-–[[1955]] šéfredaktorem ''[[Literární noviny\|Literárních novin]]'' a v letech [[1955]]-–[[1958]] šéfredaktorem časopisu ''[[Nový život]]''. Současně působil do roku [[1959]] jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře. Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se účastnil rušného literárního života a přispíval do různých novin a časopisů (''Přerod'', ''Pramen'', ''Host'', ''Národní osvobození'', ''[[Rozpravy Aventina]]'', ''[[Literární noviny]]'', ''[[Kritický měsíčník]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Lidové noviny]]'' a další). Svůj literární [[pseudonym]] si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který patřil do kruhu přátel [[Božena Němcová\|Boženy Němcové]]. Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do [[Německo\|Německa]], [[Dánsko\|Dánska]] a [[Skandinávie\|skandinávských zemí]] a rovněž i poválečné cesty do [[Polsko\|Polska]], [[Černé moře\|Černomoří]] a [[Řecko\|Řecka]]. Ústředním tématem jeho [[Lyrická poezie\|lyrické poezie]] byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa. V padesátých letech se ani Branislav neubránil tehdejší budovatelské rétorice, přesto jeho intimní lyrika vyvažovala citovou chudobu tehdejší poezie. Okouzlení čistotou dětského světa se od počátku padesátých let stalo zdrojem celé řady jeho básní pro děti, které vydá časopisecky (například v ''[[Mateřídouška (časopis)\|Mateřídoušce]]'') a také knižně. Ve verších ke konci jeho života sílil melancholický podtón z vědomí samoty a blížící se smrti. == Dílo ==

František Branislav: Porovnání verzí