Křesťanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ZéroBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Upravuji uz:Xristian dini
Bez shrnutí editace
značka: Možný vandalismus
Řádek 1:
[[Soubor:Christian_cross.svg|thumb|[[Kříž]], základní symbol křesťanství]]
 
aaaaaaa aaaaaaa aaaaaaaaa
'''Křesťanství''' (ze slova [[křesťan]] < lat. ''christianus'' < řec. χριστóς, ''christos'' pomazaný čili [[Mesiáš]]) je [[monoteismus|monoteistické]], univerzální, historické (založené) a [[misie|misijní]] [[náboženství]], které je soustředěno kolem života a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]], kterého chápe jako [[mesiáš]]e (tj. Krista), spasitele světa, [[Boží syn|Božího syna]], který se v Kristu zjevil. Křesťanství vzniklo z [[judaismus|židovství]] na území [[Palestina|Palestiny]], kde Ježíš působil. Toto působení a počátky křesťanství zachycuje [[Nový zákon]], mladší část [[Bible]].
aaaaaaa aaaaaaa a
 
aaaaaaa aaaaaaa a
Příslušnost ke křesťanství není dána původem nebo narozením, nýbrž [[křest|křtem]] a osobním přijetím určitého [[vyznání víry]] (nauky) a životní praxe. Všichni křesťané věří v jednoho [[Bůh|Boha]], vyznávají Ježíše Krista jako [[Spasitel]]e a Božího syna, uznávají křest a další [[svátost]]i, věří v možnost [[odpuštění]] [[hřích]]ů a [[spása|spásy]] a očekávají druhý příchod Kristův. Křesťané chápou život a smrt Ježíše Krista jako Boží čin, který člověka zachraňuje z duchovní [[smrt]]i, přináší mu odpuštění a [[smíření]] s Bohem. Křesťané věří, že Ježíš zemřel na kříži, třetího dne byl [[vzkříšení|vzkříšen]], poté se po 40 dní ukazoval některým ze svých stoupenců a nakonec i se svým tělem [[Svátek Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Následně byl, podle Bible a víry křesťanů, jeho učedníkům o [[Letnice|letnicích]] seslán [[Duch svatý]], který ve světě nadále působí. Křesťané očekávají druhý příchod Ježíše Krista jako soudce světa na konci dějin.
aaaaaaa aaaaaaa a
 
aaaaaaa aaaaaaa a
Kristovi následovníci v čele s apoštoly tvořili prvotní církev. Původní jednotné křesťanské uskupení se postupem času rozdělilo do několika větví, které se dnes zpravidla označují jako církve. Většina křesťanů patří k jedné ze tří hlavních skupin církví: ke [[katolická církev|katolické církvi]], [[pravoslaví|pravoslavné církvi]], nebo k některé z církví vzešlých z [[protestantství|protestantské]] [[reformace]]. Jednotlivé církve však různě chápou samy sebe a svůj vztah k ostatním. O sbližování křesťanských církví se snaží [[ekumenismus]].
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a
 
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a
Jako celek je křesťanství nejrozšířenějším světovým náboženstvím s více než 2 miliardami věřících.<ref>http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html</ref> Křesťanství mělo spolu s antickým kulturním dědictvím zásadní vliv na formování [[Západní kultura|Západní kultury]].<ref>Z. KRATOCHVÍL, Studie o křesťanství a řecké filosofii, s. 34.</ref><ref>http://books.google.it/books?id=zVDR2ZePzvUC&printsec=frontcover&hl=iw#v=onepage&q&f=false</ref>
aaaaaaa aaaaaaa a
 
aaaaaaa aaaaaaa
[[Soubor: Reims-Portail Nord 4.jpg|thumb|Hlava Krista (Remeš, 13. stol.) ]]
aaaaaaa aaaaaaa
 
aaaaaaa aaaaaaa
== Charakteristika křesťanství ==
aaaaaaa aaaaaaa
Křesťanství je [[monoteismus|monoteistické]] a univerzální [[náboženství]], to znamená že se obrací ke každému člověku vůbec, a to jako k jednotlivé osobě.<ref>{{Citace bible|1Tm|2|4}}.</ref> Protože příslušnost ke křesťanství není předem dána původem, kulturou a podobně,<ref>{{Citace bible|Kol|3|11}}.</ref> musí se vymezovat jinak, zejména přijetím jistého učení, morálky a náboženské praxe.
 
Křesťanství je dále také náboženství historické, to znamená, že svůj původ odvozuje od života a působení určité historické postavy, [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazareta]], jehož křesťané vyznávají jako [[Kristus|Krista]]. Tímto svým původem křesťanství vědomě navazuje na [[židovské náboženství]] ([[judaismus]]), z něhož kdysi vzešlo a s nímž sdílí mnoho rysů: vyznává jednoho Boha Stvořitele, přijímá jeho zjevení v Bibli, očekává jeho poslední soud a slaví řadu podobných svátků. Podobně jako židovství klade také důraz na události izraelských i vlastních dějin, v nichž vidí součást [[dějiny spásy|dějin spásy]].
 
Pojem „křesťanství“ ({{vjazyce2|el|χριστιανισμός}} ''christianismos'') se poprvé objevuje v listech [[syrští křesťané|syrského]] [[biskup]]a [[Ignác z Antiochie|Ignáce z Antiochie]] († asi [[106]])<ref>[[Ignác z Antiochie]], ''List Smyrnenským'', 10</ref> a [[Skutky apoštolů]] líčí, jak v [[Antiochie|Antiochii]] dostali Ježíšovi stoupenci poprvé název „křesťané“ (vlastně „kristovci“, srov. např. německy ''Christen'').<ref>{{Citace bible|Sk|11|26}}.</ref>
 
== Učení ==
{{Viz též|Ježíš Kristus|Krédo|Teologie|Bible}}
[[Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn 023.jpg|thumb|left|Rembrandt: Kristus s učedníky v Emmaus (Louvre, 1648) ]]
Navzdory určitým rozdílům mezi jednotlivými církvemi se křesťané v naprosté většině shodují na následujících bodech:
Jest jen jeden Bůh,<ref>{{Citace bible|Mk|12|29}}.</ref> který je věčný a neviditelný,<ref>{{Citace bible|Jan|4|12}}.</ref> existuje však ve třech [[osoba|osobách]] jako [[Bůh Otec]], [[Boží syn|Syn]] a [[Duch svatý]], kteří sdílejí jediné božství.<ref>Srov. {{Citace bible|Mt|28|18}}.</ref> Bůh však vstupuje do dějin: celý vesmír je jeho dílem,<ref>Gn 1-3.</ref> a všichni lidé od něho dostávají dar života.<ref>{{Citace bible|Jan|1|3}}n.</ref> Ve stvořeném světě není nic, co by bylo hodné božské úcty. Bůh s lidstvem komunikuje a odhaluje mu svou podstatu a svůj záměr s člověkem.<ref>{{Citace bible|Žd|1|1}}.</ref>
 
Člověk však narušil původní harmonický vztah s Bohem, zhřešil a propadl smrti. Bůh však nepřestal o člověka pečovat, uzavíral s ním smlouvy ([[Noe]], [[Abrahám]], [[Mojžíš]], [[David (biblická postava)|David]]) a sliboval, že jednou pošle lidstvu vykupitele, který jej z tohoto otroctví hříchu a smrti vyvede. Tímto vykupitelem je podle křesťanů Ježíš, v němž se Bůh sám stal člověkem ([[vtělení]]).<ref>{{Citace bible|Jn|1|14}}.</ref> Ježíš kvůli záchraně člověka zemřel, a tak člověku přinesl [[odpuštění]] a [[vykoupení]],<ref>{{Citace bible|Sk|2|36}}</ref> a vysvobodil ho z otroctví [[hřích]]u<ref>{{Citace bible|Řím|8|2}}</ref> a [[smrt]]i.<ref>{{Citace bible|Jn|3|36}}.</ref> Ježíše pak dle bible Bůh po třech dnech [[vzkříšení|vzkřísil]] z mrtvých. Ježíš poté ještě čtyřicet dní pobýval mezi svými učedníky, až v těle [[Svátek Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Následně byl učedníkům seslán [[Duch svatý]], který ve světě stále působí. Křesťané pak očekávají druhý příchod Kristův na konci světa, kde je Kristus chápán jako postava soudce živých i mrtvých. Vyvoleným je slíben věčný život v blaženosti.
 
Křesťané se scházejí v různých místních společenstvích ([[farnost]]i, obce, [[Sbor (církev)|sbory]] atd.), patří však zároveň do jedné církve. I když z různých historických i názorových důvodů je křesťanských církví a konfesí mnoho, všechny uznávají, že je jim uloženo, aby církev byla jedna (viz též [[ekumenismus]]).<ref>{{Citace bible|Jan|17|21}}.</ref> Nauka o církvi se nazývá [[ekleziologie]]. Postoj jednotlivých církví k druhým, jejich chápaní a vztah k jediné Kristově Církvi jsou různé. Např. katolická církev samu sebe chápe jako pokračovatelku původní Kristovy církve, která v ní „subsistuje“ (uskutečňuje se).<ref>II. vatikánský koncil: Lumen gentium, 8</ref> Církve, které nezachovaly apoštolskou posloupnost (jako např. reformované), pak dle ní nejsou církvemi v pravém slova smyslu.<ref>Deklarace [[Dominus Iesus]], 17</ref> Do společenství patří i ti, kdo již zemřeli a jsou blízko Kristu,<ref>{{Citace bible|Zj|7|9}}.</ref> proto se k nim jako ke [[svatý]]m mnozí křesťané obracejí s prosbou o pomoc a přímluvu. Zvláštní místo mezi nimi patří podle [[katolická církev|katolických]] a [[pravoslavná církev|pravoslavných církví]] Ježíšově matce, [[Panna Maria|Panně Marii]].<ref>{{Citace bible|Lk|1|28}}; {{Citace bible|Jan|19|25||27}}; srov. [[Efezský koncil]]).</ref>
 
[[Bible]] je pro křesťany Písmo svaté, inspirované slovo o božím jednání se světem v Ježíši Kristu, který je prvním zdrojem a poslední normou jejich učení i života.
 
=== Morálka a etika ===
{{Viz též|Křesťanská etika}}
Jako všechna univerzální náboženství, klade i křesťanství na svého věřícího určité nároky, a to jednak nároky na jednání vůči druhým, jednak na určitou náboženskou praxi. Základem křesťanské morálky je Ježíšova [[horská řeč]] a [[blahoslavenství]].<ref>Mt 5-7.</ref> Plněním těchto nároků si však křesťan nezískává nějaký nárok vůči Bohu, nýbrž naopak vyjadřuje svoji vděčnost za dar života a spásy, splácí své dluhy vůči němu.<ref>{{Citace bible|Mt|18|23||35}}.</ref> Zdánlivě prosté nároky [[Mojžíš]]ova [[desatero|Desatera přikázání]] jsou v Ježíšově výkladu<ref>{{Citace bible|Mt|5|21||48}}.</ref> prakticky nesplnitelné, křesťan se tedy může spoléhat jen na boží odpuštění a milost. Všechny jednotlivé příkazy proto Ježíš shrnuje do dvou přikázání lásky<ref>{{Citace bible|Mt|22|36||40}}; {{Citace bible|Ř|13|9}}; {{Citace bible|Ga|5|14}}.</ref> a zdůrazňuje povinnost odpouštět: jen ten, kdo odpouští druhým, může doufat, že mu bude odpuštěno.<ref>{{Citace bible|Mt|6|12}}.</ref>
 
=== Náboženská praxe ===
{{viz též|Církev|Svátosti}}
Jakkoli se praxe různých křesťanských církví od sebe v mnohém liší, shodují se v tom, že se člověk stává křesťanem přijetím [[křest|křtu]] jako viditelného znamení [[odpuštění]] a [[vykoupení]] v Ježíši Kristu.<ref>{{Citace bible|Sk|2|41}}; {{Citace bible|1Kor|12|13}}.</ref> Křesťan se má účastnit života církve, milovat bližní, odpouštět jim a šířit pokoj. Jádrem a vrcholem křesťanské [[bohoslužba|bohoslužby]] je slavení [[Eucharistie (svátost)|eucharistie]], připomínka či obnovení [[Večeře Páně]],<ref>{{Citace bible|Mk|14|17||25}}.</ref>, kterou většina křesťanů chápe jako [[svátost]], tedy viditelné znamení Ježíšovy přítomnosti.<ref>{{Citace bible|1Kor|11|23||25}}.</ref> Svátostí je ve většině křesťanských církví také [[manželství]], v [[katolická církev|katolických]] a [[pravoslaví|pravoslavných církvích]] i kněžské [[svěcení]], [[svátost smíření]], [[biřmování]] a [[svátost nemocných]].
 
Kromě toho se křesťané podílejí na mnoha dalších náboženských činnostech, jako jsou společné [[modlitba|modlitby]], [[pouť|pouti]] a zejména [[charita]]tivní činnost, kterou často jako první zavedly [[řeholní řád]]y. [[Špitál]]y, které sloužily jako [[nemocnice]], útulky pro sirotky, pro staré a opuštěné lidi nebo pro lidi různě postižené byly v Evropě dlouho doménou církevních organizací a sdružení (zejména řádů, resp. kongregací) a také organizované školství bylo dlouho spojeno s církvemi (věnovali se mu zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], [[piaristé]] nebo [[voršilky]]). Zejména v katolických a pravoslavných zemích církve podporovaly také umění, proto je velká část výtvarných i hudebních děl věnována náboženským tématům.
 
=== Symboly ===
[[Soubor:Ichthus.svg|right|upright=0.6|Symbol ryby]]
{{viz též|Křesťanské symboly}}
[[Řečtina|Řecké]] ''symbolon'' i [[latina|latinské]] ''symbolum'' ve významu "shrnutí" znamenají [[vyznání víry]], krédo, stručné shrnutí obsahu křesťanské víry. Nejznámější je [[Apoštolské vyznání|Apoštolské]] a [[Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry]], obojí z 5. až 6. století, z reformačních [[Augsburské vyznání]] a [[Česká konfese]].
 
Nejznámějším výtvarným symbolem křesťanství je [[kříž]], protože na něm zemřel [[Ježíš Kristus]] a zároveň znamená naději na vzkříšení. Velmi starým symbolem je ryba, protože řecké slovo ἰχθύς ''ichthys'' (ryba) tvoří [[akrostich]] spojení Ἰησοῦς Χριστὸς Θεοῦ Υἱὸς Σωτήρ (''Iésús Christos Theú hyios Sótér'': Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel). Dalšími symboly jsou řecká písmena A Ω (alfa a ómega), první a poslední písmeno řecké abecedy, k nimž Krista jako "počátek i konec" přirovnává kniha Zjevení, [[Kristův monogram]] XP nebo IHS (z řeckého IΗΣΟΥΣ, ''Iésús''), beránek, kalich a mnoho dalších.
 
== Dějiny ==
{{Viz též|Dějiny církve}}
=== Ježíšovo působení ===
{{Viz též|Ježíš Kristus}}
Křesťanství vyrostlo z nepříliš dlouhého veřejného působení [[židé|židovského]] proroka [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]] kolem roku [[30]]. Ježíš pocházel z řemeslnické rodiny z [[Galilea|galilejského]] venkova a v dospělém věku začal působit jako pocestný kazatel, který též uzdravoval nemocné a postupně kolem sebe shromáždil skupinu přívrženců, kteří jej následovali a pomáhali mu. Jádro Ježíšových přívrženců tvořilo „dvanáct“ učedníků, později nazvaných [[apoštol]]ové, kteří po Ježíšově smrti zaujali důležité místo ve vznikajícím křesťanském hnutí.
 
I když je Ježíš zakladatelem křesťanství, sám se snažil o podstatnou reformu [[judaismus|židovství]].<ref>{{Citace bible|Mt|10|5}}; {{Citace bible|Mt|15|24}}.</ref> Kázal, že se blíží dějinný zvrat, v němž bude nastoleno [[boží království]] a všichni se na to musí připravit. Blížící se, ba již začínající boží království v Ježíšově podání znamenalo také radikalizaci etiky: nikoli v dobovém smyslu přísnějšího plnění náboženských předpisů, ale jako celkové změny smýšlení („obrácení“) a důrazu na odpuštění, smíření a účinnou lásku k Bohu i k druhým lidem. V [[blahoslavenství]]ch<ref>Lk 6,20nn; Mt 5,3nn.</ref> představoval Ježíš boží království jako naději chudých, truchlících, pronásledovaných, v [[podobenství]]ch (metaforických příbězích) ukazoval praktické stránky tohoto království a charismatickým léčitelstvím demonstroval jeho záchrannou moc.
 
Ježíšovo působení vyvrcholilo kolem roku 30 cestou do hlavního [[judsko|judského]] města [[Jeruzalém]]a na židovské svátky [[Pesach]], [[Velikonoce]]. Vstup do posvátného města judských králů uspořádal podle [[Kniha Zacharjáš|Zachariášova proroctví]]<ref>{{Citace bible|Zach|9|9||11}}.</ref> jako triumfální vjezd očekávaného [[Mesiáš]]e. Jeho vystupování však náboženské i politické autority vyhodnotily jako podvratné a Ježíš byl brzy zadržen, odsouzen a popraven [[ukřižování]]m. Podle evangelií ho však Bůh vzkřísil a Ježíšovi žáci se s ním několikrát setkali.
 
=== Vznik církve ===
[[Soubor: The Good Shepherd, Catacomb of Domitilla (200 CE).jpg |thumb|upright=1.2| Dobrý pastýř (Římské katakomby, kolem 200) ]]
Ti, kdo v Ježíše jako Krista uvěřili, se od začátku scházeli a sdružovali ve sborech, pro něž přijali běžné řecké označení ''[[ekklésiá]]'', veřejné shromáždění. O vnitřním uspořádání prvních církevních obcí a o jejich vzájemných vztazích se dozvídáme zejména z listů apoštola [[Pavel z Tarsu|Pavla]] a z popisu jeho působení v knize [[Skutky apoštolů|Skutků apoštolů]]. Do jaké míry se o vznik církve přičinil právě Pavel je dodnes předmětem diskusí, křesťanské obce však vznikly i mimo oblast jeho působení.
 
První generace křesťanů předávala svou víru pouze [[tradice|ústním podáním]]. Křesťanství se však – především díky odvážné misijní činnosti [[Pavel z Tarsu|Pavla z Tarsu]] - šířilo i do vzdálených míst a přitom si chtělo udržet jistou názorovou i praktickou jednotu. Z toho vznikla potřeba jednak uchovávat příležitostné spisy (listy), jednak zachytit Ježíšovo působení písemně. Tak vznikl [[Nový zákon]], který obsahuje čtyři [[evangelium|evangelia]], zprávy o Ježíšově působení, sepsané zřejmě mezi lety [[60]] a [[90]], [[Skutky apoštolů]] s vylíčením počátků křesťanské církve, listy apoštola Pavla a dalších a konečně [[Apokalypsa]], [[Zjevení Janovo]].
 
Během [[1. století]] se křesťané dostávali do konfliktů s židovskými obcemi,<ref>Sk 6-7; 9,29n.</ref> zejména když Pavel prosadil, že Ježíšovo poselství je určeno i jiným národům a že je nezavazuje k dodržování židovské náboženské praxe.<ref>{{Citace bible|Ga|2|11}}.</ref> Centrum křesťanství se také jeho vlivem přesunulo do [[Řím]]a a společným jazykem křesťanů se stala [[řečtina]] a později [[latina]]. Přes toto oddělení zůstalo křesťanství s judaismem spjato společnou [[monoteismus|vírou v jednoho Boha]], uznáním a přijetím [[hebrejská bible|židovské bible]] ([[Starý zákon]]), navázáním na [[dějiny Izraele|historii Izraele]], na jeho mravní postoje; také křesťanská [[liturgie]] se vyvinula z tradice židovské [[synagoga|synagogální]] bohoslužby.
 
==== Přeměna ze sekty v církev a dlouhodobý úspěch ====
Ze sociologického hlediska byly počátky křesťanství podobné jako u jiných [[sekta|sekt]]: Jediný vůdce okolo sebe shromáždil stoupence a hlásal své vize. Křesťanství se však vůči jiným tehdejším sektám a směrům (např. [[Juda Makabejský]]) také odlišilo:
# Ačkoli se za [[Mesiáš]]e prohlašovali i jiní, po jejich smrti obvykle zanikly i jejich skupiny. Naproti tomu křesťané věří, že Ježíš "přemohl smrt" a Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Tato rozhodující událost, o níž svědčí Nový zákon, je pro křesťany zárukou jejich víry v možnost [[Spása|spasení]]. I když se jednotlivá svědectví evangelií od sebe liší,<ref>Tak podle {{Citace bible|Mt|28|10}} se jeho zjevení odehrála v Galileji, podle {{Citace bible|L|24|13}} a násl. v okolí Jeruzaléma.</ref> je Ježíš ve své církvi pro křesťany přítomen jako živý. Jeho vzkříšení se dodnes slaví jako [[Velikonoce]], vůbec nejvýznamnější svátek křesťanů, ještě významnější než [[Vánoce]].
# O další šíření [[evangelium|evangelia]] se museli postarat jeho žáci, a to nejen přímí, ale také ti, kteří Ježíše osobně nikdy nepoznali. Skutky apoštolů líčí, jak se to stalo, a kladou důraz mimo jiné i na zrušení jazykových bariér ({{Citace bible|Sk|2|5}} aj.)
# Křesťanství se odlišilo i tím, že přijímalo [[Konverze (náboženství)|konvertity]], kteří předtím nebyli [[Judaismus|židy]], a výslovně tak překročilo okruh určitého [[národ]]a. Prohlášení křesťanství za "víru pro všechny" a zrušení všech ostatních omezení mu umožnilo stát se [[světové náboženství|světovým náboženstvím]]. Tak mohlo vzniknout jedinečné mezinárodní a mezikulturní propojení, se závažnými důsledky pro celé lidstvo.
 
=== Starověk ===
[[Soubor: Mapspreadofxity.jpg|thumb|upright=1.2| Rozšíření křesťanství (tmavé: do r. 300, zelené: do r. 600, žluté: do r. 800) ]]
V prostředí velké světové říše se křesťané museli vymezovat vůči řecké kultuře, jiným myšlenkovým a náboženským proudům a obhájit se proti útokům zvenčí. Zároveň museli překonat zklamání z toho, že svět se po Ježíšově smrti nezměnil, a opustit tedy představu provizoria před koncem. Proti občasným pronásledováním je hájili [[apologeta|apologeti]] ({{vjazyce2|el|''apologia''}} obhajoba) a postupem času křesťanství proniklo i do středních vrstev společnosti. Roku [[313]] [[edikt milánský]] [[císař]]e [[Konstantin Veliký|Konstantina]] zařadil křesťanství mezi dovolená náboženství a Konstantinův nástupce [[Theodosius I.]] je roku [[380]] prohlásil za státní náboženství.
 
Zároveň se křesťanství vnitřně upevnilo, vzniklo závazné [[vyznání víry]] (krédo) a nauka [[dogma#Dogma v katolické církvi|dogma]] a také církevní organizace, navazující na územní organizaci [[římská říše|římské říše]]. Nejvýznamnější [[biskup]]ové, [[teolog]]ové a [[filosof]]ové se snažili na [[ekumenický koncil|církevních koncilech]] přesně formulovat obsah křesťanské víry a zároveň se církev musela bránit, aby se nestala jen nástrojem císařské politiky. Ve spisech [[Církevní Otcové|církevních Otců]] ([[patristika]]) lze sledovat, jak se i křesťanské myšlení dělí na [[Východní křesťanství|východní]] (řecké) a [[západní církev|západní]] (latinské) a jak narůstají rozdíly mezi nimi až do definitivního [[velké schisma|rozchodu]] roku [[1054]].
 
=== Středověk ===
[[Soubor: Christ in Majesty - Stavelot Bible.png |thumb|left|upright| Kristus král (Stavelot, Belgie, kolem 1095) ]]
Západní část římské říše mezitím rozbili [[barbar]]ští nájezdníci a obnovy města [[Řím]]a se ujali jeho biskupové, [[papež]]ové ([[Lev I. Veliký]], [[Řehoř Veliký]])); odtud se datuje jejich vláda nad městem a střední [[Itálie|Itálií]] ([[Církevní stát]]). Osvícení biskupové a především křesťanské [[klášter]]y se snažili uchovávat zbytky [[antika|antické]] kultury, zakládali církevní školy a zároveň zápasili o jistou míru církevní nezávislosti na [[panovník|panovnících]]. Křesťanské [[misie]] zasahují do dalších částí [[Evropa|Evropy]] a když [[franská říše|franský]] panovník [[Karel Veliký]] koncem [[8. století]] zakládá novou říši, opírá se o západní církev.
 
V [[9. století]] přišlo křesťanství i do našich zemí a západní [[iroskotská misie]] se zde setkala s východní misií [[svatý Cyril a Metoděj|svatých Cyrila a Metoděje]], [[vyslanec|vyslanců]] daleko vyspělejšího centra východního křesťanství. Z [[Byzantská říše|Byzance]] se křesťanství dostalo i do východní Evropy a do [[Rusko|Ruska]], západní misie dosáhla až do [[Skandinávie]]. Počátkem [[10. století]] došlo ve [[Francie|Francii]] k významné reformě klášterů ([[clunyjská reforma]]), které získaly politickou nezávislost a začaly vytvářet vlastní síť po celé západní a střední Evropě. V [[11. století]] prošlo podobnou [[reforma|reformou]] i papežství, a napětí mezi ním a císařstvím vytvořilo neklidné, ale velmi plodné prostředí pro velký rozmach [[středověk]]é Evropy. Vedle rozvoje měst a obchodu vznikly první [[univerzita|univerzity]] ([[Bologna]] [[1080]]?) a také díky nim začalo hrát v evropské politice stále větší roli [[právo]].
 
Když ani po roce [[1000]] nenastal mnohými očekávaný konec světa, vysvětlili si to někteří tím, že [[Jeruzalém]] je v rukou „nevěřících“ a v nábožensky vzrušené atmosféře se evropští panovníci pustili do tak zvaných [[Křížové výpravy|křížových výprav]]. Po prvním úspěchu se jim podařilo udržet Jeruzalém osmdesát let, ale další výpravy byly stále problematičtější a nakonec ztroskotaly. Účastníci však získali nový rozhled i sebevědomí a do evropské politiky tak poprvé vstoupil i [[česko|český]] král [[Vladislav II.]] Zároveň probíhal tak zvaný [[boj o investituru]], zápas papežů s císaři o svrchovanost; první papežské vítězství ([[Canossa]] [[1077]]) sice časem vystřídaly porážky, přímému spojení náboženské autority s politickou mocí se však díky tomu západní Evropa vyhnula.
 
[[Soubor: Praha, Katedrála, Poslední soud 01.jpg|thumb| Poslední soud (Praha, Hrad, kolem 1360) ]]
Kulturní i hospodářský vzestup západní Evropy posílil moc i sebevědomí panovníků, zároveň ale sílila i kritika bohatství a moci církve. Hnutí za křesťanskou opravdovost a chudobu ještě zachytily tzv. [[žebravý řád|žebravé řády]] ([[Řád bratří kazatelů|dominikáni]], [[františkáni]]), ve [[14. století]] však dochází k prvním povstáním nespokojenců. Kritikové církve se dovolávali panovníků, aby církev reformovali oni ([[William Ockham]], [[John Wycliffe]]). Francouzští králové si na 70 let podrobili papeže v [[Avignon]]u, jejich soupeři však volili jiné papeže a vzniklé spory mezi dvěma papeži silně otřásly autoritou církve. Koncily v [[Kostnice|Kostnici]] a v [[Basilej]]i sice [[velké západní schizma|papežský rozkol]] odstranily, snahy [[konciliarismus|konciliaristů]] o méně monarchické pojetí církve se však nakonec neprosadily.
 
Oslabenou [[byzantská říše|byzantskou říši]] ohrozili v [[15. století]] [[turecko|turečtí]] nájezdníci a byzantští zástupci sjednali ve [[Florencie|Florencii]] smír s [[římskokatolická církev|římskou církví]]. Ostatní východní [[patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]] však smír neuznali a roku [[1453]] Byzanc padla; za její pokračovatele se o sto let později prohlásili ruští [[car]]ové. Ani západní církev nežila v klidu. Vypjatá osobní zbožnost pozdního středověku vedla k lidovým povstáním jako bylo [[husitství]] v Čechách nebo [[Savonarola|Savonarolův]] režim ve Florencii, ale teprve hluboký protest [[německo|německého]] [[mnich]]a a teologa [[Martin Luther|Martina Luthera]] ([[1521]]) a jeho odmítnutí Římem vedly k dalšímu rozdělení křesťanství.
 
=== Reformace a novověk ===
[[Soubor: Tizian 014.jpg|thumb|left|Tizian: Peníz daně (Drážďany, 1515) ]]
Luther se především postavil proti zbytnělé náboženské praxi církve, vyzvedl odpovědnost každého [[člověk]]a a závaznost evangelia a zdůraznil, že jediná naděje křesťana je boží [[milost (teologie)|milost]]. Křesťan má zejména žít podle evangelia a podle rady apoštola Pavla se nesmí protivit světské vrchnosti; ta naopak nesmí zasahovat do věcí víry. Luther nově přeložil [[bible|bibli]] do [[němčina|němčiny]] a zahájil tak vlnu nových překladů a čtení bible, odmítl autoritu papeže, kláštery a [[kněz|kněžský]] [[celibát]] a omezil [[svátost]]i na [[křest]] a [[večeře Páně|večeři Páně]]. Lutherovu reformaci dále radikalizoval [[Jean Calvin]] a řada teologů nově formulovala základy křesťanského učení, a to formou [[katechismus|katechismu]] pro všechny.
 
Reformace výrazně proměnila evropské společnosti. Zdůraznila mravní stránku křesťanství, oslabila rozdíl mezi kněžími a [[laik]]y, kterým uložila četbu bible a podpořila tak potřebu obecné vzdělanosti. Církve začaly užívat i při bohoslužbě národní jazyky a staly se tak součástmi národních společnosti. Jejich majetek byl do značné míry převeden na jiné účely a mnozí panovníci využili této příležitosti, aby se zbavili církevní opozice, případně rozšířili svoji moc. Kalvínova reformace, úspěšná v bohatých a převážně městských společnostech, zavedla přísné mravy včetně veřejného dohledu, na druhé straně podpořila samostatnost a svobodu jednotlivců a stala se kolébkou moderních [[demokracie|demokracií]].
 
[[Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn 057.jpg|thumb|Rembrandt: Svatá rodina (Louvre, 1640) ]]
[[Katolická církev|Katolická]] odpověď, [[katolická reformace]] nebo protireformace, jak ji formuloval [[Tridentský koncil]] a prosazovalo zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo]] (jezuité), znamenala utužení církevní nauky i jednoty a posílila postavení papežů. Postarala se o nové vydání [[vulgata|latinské bible]], předepsala povinné vzdělávání kněží, vydala srozumitelné učebnice křesťanství ([[katechismus|katechismy]]) a zavedla jednotnou latinskou liturgii. Součástí byla i reforma kalendáře ([[gregoriánský kalendář]]).
 
Přes snahu řady vzdělanců o zprostředkování ([[Erasmus Rotterdamský]], [[Jean Bodin]]) i politické úsilí císařů vedla ostrá stanoviska obou stran v hluboce křesťanské Evropě k dlouhotrvajícím a krvavým konfliktům, kde se politické zájmy často kryly náboženskými. [[Selské války]] v Německu, pronásledování jinověrců, občanská válka ve Francii a v [[Anglie|Anglii]] a zejména [[Třicetiletá válka]] ve střední Evropě přinesly obrovské utrpení a ztráty a silně otřásly důvěrou vzdělaných Evropanů v křesťanství a později i náboženství vůbec.
 
Další vývoj křesťanství se v jednotlivých zemích značně lišil, společným hnutím byl obrat k osobní a vnitřní zbožnosti v [[pietismus|pietismu]], bohatá lidová [[baroko|barokní]] zbožnost a na druhé straně příklon vzdělaných lidí k [[racionalismus|racionalismu]] v [[17. století]], k [[deismus|deismu]] a [[osvícenství]] v 18. století. Misijní činnost v mimoevropských zemích rozvíjela katolická církev od [[16. století]], [[protestanti|protestantské církve]] o něco později. Přes různé vnější úspěchy se od poloviny [[19. století]] křesťanské církve ocitají v [[defenziva|defenzivě]] a čelí jednak ostré kritice vzdělanců, jednak faktickému odcizování lidových, hlavně dělnických vrstev.
 
== Dnešní situace ==
[[Soubor:Christian percentage by country.png|thumb|upright=1.2|Zastoupení křesťanství podle jednotlivých zemí]]
Křesťanství s více než dvěma miliardami věřících je nejrozšířenějším světovým náboženstvím, počet křesťanů přitom roste asi o 2 procenta ročně, tedy zhruba stejně jako celosvětová populace.<ref name=grow>Religioustolerence.org, [http://www.religioustolerance.org/growth_isl_chr.htm ''Growth of Christianity and Islam''].</ref> V absolutních počtech je tak křesťanství nejrychleji rostoucí [[velká světová náboženství|velké náboženství]], v procentuálním přírůstku se řadí až za [[islám]].<ref name=grow /> Křesťanství není rozšířeno ve všech světadílech stejně, ale mezi náboženstvími tří [[kontinent]]ů přesto dominuje ([[Amerika]], [[Evropa]], [[Austrálie]]), v [[Afrika|Africe]] je pak jeho zastoupení zhruba stejné jako u [[islám]]u. Nepříliš početnou náboženskou menšinu tvoří křesťané v [[Asie|Asii]], s výjimkou [[Jižní Korea|Jižní Koreje]] a [[Filipíny|Filipín]].
 
== Křesťanské církve ==
[[Soubor: RozdestvoHristovo RublevBlagSoborMK.jpg| thumb|upright|A. Rublev, Narození Krista (Moskva, Kreml 1405) ]]
Většina křesťanů patří k jednomu ze tří hlavních směrů: západní [[katolictví]], východní [[pravoslaví]] a [[protestantství]], vzniklé z reformace v 16. století. Liší se od sebe odlišným chápáním vztahu věřících a církve, z čehož se odvozuje i odlišná církevní organizace. Zatímco starší církve (katolické a pravoslavné) se chápou jako nezbytné zprostředkování mezi Bohem a člověkem, řada protestantských církví se chápe jako sdružení věřících, kteří tvoří místní sbory. První z nich jsou organizovány hierarchicky, a to buď s jediným nejvyšším představitelem (papež), nebo ve velkých obvykle územních patriarchátech (pravoslaví). Protestantské církve se dělí na církve episkopální ([[anglikáni]], [[luteráni]]), kde je větší skupina místních církví podřízena [[biskup]]ovi, a církve presbyteriální, kde je každý sbor do značné míry samostatný a jen někde si zástupci sborů volí představenstva například národních církví. Většina protestantských církví je organizována podle národních států.
 
S tímto rozlišením souvisí i odlišné chápání církevní služby. V katolických a pravoslavných církvích se povolání kněží, biskupů a případně [[řeholník]]ů (mnichů a jeptišek) považuje za celoživotní, u kněží založené na zvláštním svěcení, případně spojené s požadavkem [[celibát]]u (biskupové a mniši, v římskokatolické církvi i kněží). V protestantských církvích se sice obvykle také vyžaduje zvláštní vzdělání a [[ordinace]], [[kazatel]]e nebo [[duchovní]] si však jednotlivé sbory samy vybírají a jejich služba může být i dočasná. Ve většině protestantských církví mohou církevní službu vykonávat i ženy. Zejména v [[Spojené státy americké|USA]] je mnoho tak zvaných svobodných církví (''free church''), což jsou zcela samostatné místní sbory bez dalších organizačních vazeb.
 
== Odkazy ==
{{Sisterlinks|commons=Category:Christianity|wikt=křesťanství|q=křesťanství}}
=== Související články ===
* [[Ježíš Kristus]]
* [[Duch svatý]]
* [[Křesťanství v Česku]]
* [[Bible]]
* [[Církev]]
* [[Dějiny církve]]
* [[Láska v křesťanství]]
 
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Brown
| jméno = Raymond E.
| titul = Ježíš v pohledu Nového zákona : úvod do christologie
| překladatelé = Jan a Vladimír Roskovcovi
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 1998
| počet svazků = 1
| isbn = 80-7021-228-4
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Filipi
| jméno = Pavel
| odkaz na autora = Pavel Filipi
| titul = Církev a církve : kapitoly z ekumenické eklesiologie
| vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury
| místo = Brno
| rok = 2000
| isbn = 80-85959-58-5
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Filipi
| jméno = Pavel
| odkaz na autora = Pavel Filipi
| titul = Křesťanstvo : historie, statistika, charakteristika křesťanských církví
| vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury
| místo = Brno
| rok = 1998
| vydání = 2
| isbn = 80-85959-35-6
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Kratochvíl
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Kratochvíl
| titul = Studie o křesťanství a řecké filosofii
| vydavatel = Česká křesťanská akademie
| místo = Praha
| rok = 1994
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Kroll
| jméno = Gerhard
| titul = Po stopách Ježíšových
| překladatelé = Vladimír Petkevič
| vydavatel = Zvon
| místo = Praha
| rok = 1995
| počet svazků = 1
| isbn = 80-7113-110-5
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Küng
| jméno = Hans
| odkaz na autora = Hans Küng
| titul = Být křesťanem : křesťanská výzva
| překladatelé = Stanislav Štýs
| vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury
| místo = Brno
| rok = 2000
| počet svazků = 1
| isbn = 80-85959-76-3
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Neuner
| jméno = Peter
| titul = Laici a klérus? : společenství Božího lidu
| překladatelé = Jan Spousta
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 1997
| počet svazků = 1
| isbn = 80-7021-141-5
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pawlowsky
| jméno = Peter
| titul = Křesťanství v proměnách dvou tisíciletí
| překladatelé = Jan Sokol
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 1995
| počet svazků = 1
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Ratzinger
| jméno = Joseph
| titul = Úvod do křesťanství
| odkaz na autora = Benedikt XVI.
| překladatelé = Vratislav Slezák
| vydavatel = [[Karmelitánské nakladatelství]]
| místo = Kostelní Vydří
| rok = 2007
| počet svazků = 1
| isbn = 978-80-7195-012-7
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Sokol
| jméno = Jan
| odkaz na autora = Jan Sokol
| titul = Člověk a náboženství
| vydavatel = Portál
| místo = Praha
| rok = 2004
| počet svazků = 1
| isbn = 80-7176-886-4
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Trilling
| jméno = Wolfgang
| titul = Hledání historického Ježíše / Wolfgang Trilling
| překladatelé = Jindřich Slabý
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 1993
| počet svazků = 1
| isbn = 80-7021-132-6
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Vouga
| jméno = François
| titul = Dějiny raného křesťanství
| překladatelé = Josef Štochl
| vydavatel = Vyšehrad; Centrum pro studium demokracie a kultury
| místo = Praha-Brno
| rok = 1997
| počet svazků = 1
| isbn = 80-85959-22-4
}}
* {{Citace monografie
| titul = Novozákonní apokryfy. I, Neznámá evangelia (uspořádali Jan A. Dus, Petr Pokorný)
| překladatelé = [[Jaroslav Brož]] ... et al.
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2006
| vydání = 2
| isbn = 80-7021-839-8
}}
 
=== Poznámky ===
<references />
 
=== Externí odkazy ===
* [http://www.krestanstvi.cz Křesťanství.cz]
* [http://krestane.info Svědectví o křesťanském životě dnes]
* [http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=142&sel_kniha=38 Rozdíl mezi křesťanstvím a filozofií]
 
{{Portály|Křesťanství|Náboženství}}
 
[[Kategorie:Křesťanství| ]]
 
{{Link FA|ar}}
{{Link FA|fi}}
{{Link FA|ja}}
{{Link FA|mk}}
{{Link FA|nl}}
{{Link FA|vi}}
{{link FA|nl}}
 
[[ace:Kristen]]
[[af:Christendom]]
[[als:Christentum]]
[[am:ክርስትና]]
[[an:Cristianismo]]
[[ang:Crīstendōm]]
[[ar:مسيحية]]
[[arc:ܡܫܝܚܝܘܬܐ]]
[[arz:مسيحيه]]
[[as:খ্ৰীষ্টান ধৰ্ম]]
[[ast:Cristianismu]]
[[az:Xristianlıq]]
[[ba:Христианлыҡ]]
[[bar:Kristndum]]
[[bat-smg:Krėkštiuonībė]]
[[bcl:Kristianismo]]
[[be:Хрысціянства]]
[[be-x-old:Хрысьціянства]]
[[bg:Християнство]]
[[bjn:Kerestén]]
[[bn:খ্রিস্ট ধর্ম]]
[[bo:ཡེ་ཤུའི་ཆོས་ལུགས།]]
[[br:Kristeniezh]]
[[bs:Kršćanstvo]]
[[ca:Cristianisme]]
[[cbk-zam:Cristianismo]]
[[cdo:Gĭ-dók-gáu]]
[[ceb:Kristiyanismo]]
[[ckb:ئایینی مەسیحییەت]]
[[co:Cristianisimu]]
[[crh:Hristianlıq]]
[[cu:Хрїстїаньство]]
[[cv:Христианлăх]]
[[cy:Cristnogaeth]]
[[da:Kristendom]]
[[de:Christentum]]
[[diq:Xıristiyaniye]]
[[dsb:Kśesćijaństwo]]
[[dv:މަސީހީދީން]]
[[el:Χριστιανισμός]]
[[en:Christianity]]
[[eo:Kristanismo]]
[[es:Cristianismo]]
[[et:Kristlus]]
[[eu:Kristautasun]]
[[ext:Cristianismu]]
[[fa:مسیحیت]]
[[fi:Kristinusko]]
[[fiu-vro:Ristiusk]]
[[fo:Kristindómur]]
[[fr:Christianisme]]
[[frp:Cristianismo]]
[[fur:Cristianesim]]
[[fy:Kristendom]]
[[ga:An Chríostaíocht]]
[[gag:Hristianlık]]
[[gan:基督教]]
[[gd:Crìosdaidheachd]]
[[gl:Cristianismo]]
[[gn:Hesu rape]]
[[ha:Kiristancìì]]
[[hak:Kî-tuk-kau]]
[[he:נצרות]]
[[hi:ईसाई धर्म]]
[[hif:Isai Dharam]]
[[hr:Kršćanstvo]]
[[hsb:Křesćanstwo]]
[[ht:Krisyanis]]
[[hu:Kereszténység]]
[[hy:Քրիստոնեություն]]
[[ia:Christianismo]]
[[id:Kekristenan]]
[[ie:Cristianisme]]
[[ig:Efefe Kraịst]]
[[ik:Krgatsonik]]
[[ilo:Kristianidad]]
[[io:Kristanismo]]
[[is:Kristni]]
[[it:Cristianesimo]]
[[ja:キリスト教]]
[[jbo:xi'ojda]]
[[jv:Kristen]]
[[ka:ქრისტიანობა]]
[[kab:Tamasiḥit]]
[[kg:Kiyesu]]
[[kk:Мәсіхшілік]]
[[kn:ಕ್ರೈಸ್ತ ಧರ್ಮ]]
[[ko:기독교]]
[[krc:Христианлыкъ]]
[[ku:Xiristiyanî]]
[[kw:Kristoneth]]
[[ky:Машаякчылык]]
[[la:Religio Christiana]]
[[lad:Kristianismo]]
[[lb:Chrëschtentum]]
[[lbe:Ххачпарас дин]]
[[lez:Хашпара дин]]
[[li:Christendóm]]
[[lij:Crestianeximo]]
[[lmo:Cristianesim]]
[[ln:Boklísto]]
[[lt:Krikščionybė]]
[[lv:Kristietība]]
[[mg:Kristianisma]]
[[mhr:Христианлык]]
[[mi:Whakapono Karaitiana]]
[[mk:Христијанство]]
[[ml:ക്രിസ്തുമതം]]
[[mn:Христийн шашин]]
[[mr:ख्रिश्चन धर्म]]
[[ms:Kristian]]
[[mt:Kristjaneżmu]]
[[mwl:Cristandade]]
[[my:ခရစ်ယာန်ဘာသာ]]
[[mzn:مسیحی دین]]
[[nap:Cristianesimo]]
[[nds:Christendom]]
[[nds-nl:Christendom]]
[[nl:Christendom]]
[[nn:Kristendommen]]
[[no:Kristendom]]
[[nov:Kristianisme]]
[[nrm:Chrêtchienneté]]
[[nso:Sekriste]]
[[oc:Cristianisme]]
[[os:Чырыстон дин]]
[[pa:ਇਸਾਈ ਧਰਮ]]
[[pap:Kristianismo]]
[[pih:Kreschenitii]]
[[pl:Chrześcijaństwo]]
[[pms:Cristianésim]]
[[pnb:عیسائیت]]
[[ps:عيسويت]]
[[pt:Cristianismo]]
[[qu:Kristiyanu iñiy]]
[[rm:Cristianissem]]
[[ro:Creștinism]]
[[roa-rup:Crishinizmo]]
[[ru:Христианство]]
[[rue:Хрістіанство]]
[[rw:Ubukirisitu]]
[[sa:क्रैस्तमतम्]]
[[sah:Христианство]]
[[sc:Cristianèsimu]]
[[scn:Cristianèsimu]]
[[sco:Christianity]]
[[sd:مەسىھچىلىك]]
[[se:Kristtalašvuohta]]
[[sh:Hrišćanstvo]]
[[si:ක්‍රිස්තියානි ආගම]]
[[simple:Christianity]]
[[sk:Kresťanstvo]]
[[sl:Krščanstvo]]
[[so:Masiixiyad]]
[[sq:Krishterimi]]
[[sr:Хришћанство]]
[[stq:Kristendum]]
[[sv:Kristendom]]
[[sw:Ukristo]]
[[szl:Krześćijaństwo]]
[[ta:கிறித்தவம்]]
[[te:క్రైస్తవ మతము]]
[[tg:Дини христианӣ]]
[[th:ศาสนาคริสต์]]
[[tl:Kristiyanismo]]
[[tpi:Lotu Kristen]]
[[tr:Hıristiyanlık]]
[[tt:Xristianlıq]]
[[tw:Kinilisyano]]
[[ug:مەسىھچىلىك]]
[[uk:Християнство]]
[[ur:عیسائیت]]
[[uz:Xristian dini]]
[[vec:Cristianèximo]]
[[vep:Hristanuskond]]
[[vi:Kitô giáo]]
[[vls:Christndom]]
[[wa:Crustinnisse]]
[[war:Kristyanismo]]
[[xmf:ქირსიანობა]]
[[yi:קריסטנטום]]
[[yo:Ẹ̀sìn Krístì]]
[[za:Geidoekgauq]]
[[zea:Christendom]]
[[zh:基督教]]
[[zh-classical:基督教]]
[[zh-min-nan:Ki-tok-kàu]]
[[zh-yue:基督教]]