Chorvatská literatura: Porovnání verzí

Chorvatské prostředí [[protestantismus]] výrazněji nezasáhl, neboť se jednalo o proces, který narazil na úrodnou půdu spíše v sousedních [[Slovinci|slovinských]] zemích. Jediným chorvatským tvůrcem, který přijal protestantské myšlenky, byl [[Matija Vlačić Ilirik]]. I přesto se však některé výsledky boje proti [[reformace|reformaci]] chorvatské země zažily. Do země např. přišel [[jezuitéTovaryšstvo Ježíšovo|jezuitský řád]]. Protože však nebyla nezbytná [[rekatolizace]] území, nedocházelo k žádným vážnějším náboženským střetům a Jezuité byli přijati poměrně vlídně. I dnes jsou v Chorvatsku považováni za iniciátory spíše rozvoje, vzdělanosti a kulturního života, než jako bojovníci proti náboženské svobodě.{{chybí zdroj}}

Chorvatská postmoderna se rodila v podmínkách dramatických politických změn v [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|SFRJ]] a především [[SR Chorvatsko|Chorvatsku]], známých pod názvem [[Chorvatské jaro]], či [[MASPOK]]. Protínala se s těmito hnutími a často si proto její tvůrci museli projít komplikovaným vztahem se státní mocí. V polovině 80. let kulminovala situace vydáním tzv. [[Bílá kniha (Chorvatsko)|Bílé knihy]]. V té byly uvedeny příklady, jaké přístupy k literatuře jsou pro jugoslávské, potažmo chorvatské komunisty již nepřijatelné.<ref name="PHK-579">{{Citace monografie