Oxid manganatý: Porovnání verzí

V přírodě se MnO vyskytuje velmi vzácně jako nerost [[manganosit]].

 

MnO má krystalovou strukturu soli kamenné ([[NaCl]]), kde kationty a anionty jsou osmistěnně orientovány. Mohou se vytvářet nestechiometrické oxidy od MnO_1,000 až po MnO_1,045. Pod teplotou 118&nbsp;[[kelvin|K]] se MnO stává [[Antiferromagnetismus|antiferomagnetickým]].<ref name="GreenwoodEarnshaw-1296"/>

MnO byla jedna z prvních rozpoznaných sloučenin,<ref>J.E Greedon, (1994), ''Magnetic oxides'' in Encyclopedia of Inorganic chemistry Ed. R. Bruce King, John Wiley & Sons ISBN 0-471-93620-0</ref> její magnetická struktura byla určena [[neutronová difrakce|neutronovou difrakcí]] v roce [[1951]].<ref>Neutron Diffraction by Paramagnetic and Antiferromagnetic Substances C. G. Shull, W. A. Strauser, and E. O. Wollan, Phys. Rev. 83, 333 - 345 (1951)</ref> Tato studie ukázala, že Mn²⁺ tvoří plošně středěnou kubickou magnetickou podmřížku, kde jsou feromagneticky spojeny plochy, které jsou antiparalelní k přiléhajícím plochám.<!-- This study showed that the Mn²⁺ ions form a face centered cubic magnetic sub-lattice where there are ferromagnetically coupled sheets which are anti-parallel with adjacent sheets. -->