Hornoslezská povstání: Porovnání verzí

'''Hornoslezská povstání''' či Slezská povstání (německy: ''Aufstände in Oberschlesien''; polsky: ''Powstania śląski'') jsou serií tří ozbrojených konfliktů v letech [[1919]] - [[1921]] v [[Horní Slezsko|Horním Slezsku]]. Místní polské obyvatelstvo v nich bojovalo za odtržení průmyslového Horního Slezska od Německa a jeho včlenění do nově vzniklé [[Druhá polská republika|Polské republiky]]. Území bylo nakonec rozděleno pod dohledem [[Společnost národů|Společnosti národů]] mezi obě znesvářené strany. K Německu bylo připojeno přes dvě třetiny celého území, ale Poláci na svém území získali většinu průmyslových oblastí Horního Slezska.

Území [[Slezsko|Slezska]] bylo do 14. století součástí [[Polské království|Polského království]]. Od roku [[1335]] bylose stalo součástí [[Země Koruny české|Zemí Koruny české]] a od roku [[1526]] se Slezsko společně s českým královstvím dostalo do područí rakouských [[Habsburkové|Habsburků]], kde vytrvalo do [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] (1740 - 1748). V této válce Rakousko podlehlo [[Prusko|Prusku]] a muselo většinu Slezska vyklidit. V roce [[1871]] po německém vítězství v [[Prusko-francouzská válka|Prusko-francouzské válce]] bylo velkolepě v zrcadlovém sále ve [[Versailles]] vyhlášeno [[Německé císařství]], kterého se Slezsko stalo součástí. [[První světová válka]] (1914 - 1918) ale dopadla pro Německé císařství porážkou. Císařství bylo nahrazeno republikou a Německo muselo podle [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] platit válečné reparace.

Horní Slezko bylo obýváno z většiny etnickými [[Poláci|Poláky]], kteří ale tvořili nižší vrstvu obyvatelstva. Na druhé straně velkostatkáři, majitelé továren, obchodníci a členové místních úřadů byly z drtivé většiny [[Němci]]. Podle sčítání obyvatelstva se postupně počet polsky mluvících obyvatel v Slezsku snižoval a to díky sílící [[germanizace|germanizaci]]. V roce [[1900]] uvedlo jako svou rodnou řeč [[polština|polštinu]] 65% obyvatel Horního Slezska, za deset let v roce [[1910]] to bylo již jen 57% obyvatel. Dalším výrazným ukazatelem bylo náboženské vyznání. Němci se hlásili k protestantům, zatímco Poláci byli katolíci.

Na mírovém konferenci ve Versailles bylo nařízeno, že na území Slezka proběhne [[plebiscit]], ve kterém místní obyvatelstvo rozhodne, zda území připadne Polsku či se stane součástí Německa. Plebiscit se měl konat do dvou let od uzavření smlouvy (smlouva byla podepsána v roce 1919) na území celého Horního Slezska, a to ačkoliv polská vláda měla zájem pouze o území na východ od řeky [[Odra|Odry]] s výraznou polskou většinou. Plebiscit byl oficiálně vypsán na 20. březen [[1921]].

Mezitím sílícíSílící propaganda obu stran začala okamžitě vyvolávat národnostní napětí napo celém území. Německé úřady varovaly občany, že volbou pro Polsko ztratí svou práci a nárok na důchod. Němečtí veteráni začali vytvářet polovojenské uskupení zvaná "[[Freikorps]]", které začala terorizovat polské aktivisty. Polsko na druhou stranu slibovalo slezským Polákům, že už nebudou dále diskriminovanou skupinou obyvatelstva a nabídlo formu důchodů podle německéhněmeckého vzoru. Jako odpověď na vznikající jednotky Freikorps byla do Horního Slezska vyslána polská tajná služba.

Dne 15. srpna 1919 bylo německými pohraničníky (''Grenzschutz'') zabito deset polkýchpolských civilistů v dole u [[Mysłowice|Mysłowic]]. Celé událost přerostla v občanské nepokoje, které vyústily v povstání proti německé okupaci. Hnací silou byli polští horníci, kteří uspořádali [[generální stávka|generální stávku]], které ses zúčastniloúčastí na 140 000 horníků. HorníciProtestující deklarovali, že chtějí stejný vliv Poláků a Němců jak v místní vládě, tak v policejních složkách.

Do Horního Slezska bylo poslána německá armáda o síle 21 000 můžů, která povstání rychle potlačila. Následovala vlna německých represí, před kterými 22 000 Poláků muselo utéct na území Polské republiky. Násilnosti skončily na nátlak [[Trojdohoda|dohodových států]] a uprchlíkům pak bylo umožněno se vrátit domů později téhož roku. Povstání bylo poraženo, ale odpor proti Němcům se začal šířit mezi Slezskýmislezskými Poláky o to rychleji. Poláci se začali posilovat svoje národnostní uvědomnění a kulturu, s kterou se stotožnili.

V únoru 1920 dorazila do Slezska plebiscitní komise. Složena byla zvětšiny z Francouzů a malým podílemdílem z Britů a Italů. Hned z počátku bylo zřejmé, že komise máměla příliš malý vliv na to, aby udržela v průběhu plebiscitu pořádek. Sama komise byla rozdělena nadvana dva tábory. Francouzi stranili Polákům, zatímco Britové a Italové byli nakloněni Němcům.

Nepokoje přerostly v povstání 19. srpna 1920, kdy Poláci obsadili budovy mítní vlády v [[Katovice|Katovicích]], [[Pszczyna|Prštině]] a [[Bytom|Bytomu]]. Mezi 20. a 25. srpnem se povstání rozšířilo do [[Chorzów|Chořova]], [[Tarnowskie Góry|Tarnovských Hor]], [[Rybink]]u a [[Lubliniec|Lublinice]]. Komise deklarovala úmysl nastolit pořádek, ale v praxi se díky rozpolcenosti samotné komisese žádná protiakce nekonala. Nakonec bylo povstání utlumeno v září 1920 kombinací menších vojenských opercí a dohodami mezi jednotlivými stranami.

Poláci dosáhli přeoganizování místní policie, která byla nýní z 50% v polských rukou. Poláci byliByli taktéž přizváni do místních úřadů. Na druhou stranu polská tajná policie měla být na území Slezska rozpuštěna. Prakticky se tak ale nikdy nestalo.