Bonita (finančnictví): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění historie podle Dufka, přeskupení rizik a doplnění úvěrového procesu
Řádek 28:
 
== Historický vývoj hodnocení bonity ==
V minulosti probíhalo hodnocení bonity dlužníka spíše subjektivním posouzením. SV nástupemprvní nepříméhopolovině financování19. astoletí zejménafunkci probank potřebyplnili institucionálníchsoukromí věřitelůsměnárníci (banka aj.)ti byloindividuálně zapotřebíposuzovali hodnoceníúvěrovou vícebonitu objektivizovat,soukromníků podrobnějia upravitstátu a sjednotitpodle postupy.toho Začalyjim sepůjčovali částečněpeníze využívatza různérůzně matematicko-[[statistickývysoký model|statistické modely]]úrok. JednímS znástupem nejpoužívanějšíchnepřímého takovýchfinancování nástrojůa vzejména bankovnímpro prostředípotřeby jeinstitucionálních tzv.věřitelů{{#tag:ref ''credit|První scoring'',českou kterýbankou se snažív zařaditroce subjekt[[1824]] kestala špatným[[Česká nebospořitelna]] dobrýma úvěrůmk navelkému základěboomu odhadunově pravděpodobnostivznikajících selhání.bank Složitějšídošlo obdobouv scoringu[[1860-1869|60. jeletech ''rating''19. Příkladystoletí]], ratingovýchnásledovanému modelův jsou[[1870-1879|70. CreditMetricsletech]] depresí, CreditRisk+která finanční nebotrh KMV„pročistila“.<ref name="hrdinovádujka">{{Citace monografie
| příjmení = Dujka
| jméno = Filip
| titul = Hodnocení úvěrové bonity klienta
| vydavatel = [[Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity|ESF MU]]
| místo = Brno
| rok = 2011
| poznámka = bakalářská práce
| url = http://is.muni.cz/th/251345/esf_b/
| kapitola = 1. Teoretická východiska
| strany = 10-18
}}</ref> |group="p"}}
bylo zapotřebí hodnocení více objektivizovat, podrobněji upravit a sjednotit postupy. Začaly se částečně využívat různé matematicko-[[statistický model|statistické modely]]. Jedním z nejpoužívanějších takových nástrojů v bankovním prostředí je tzv. ''credit scoring'', který se snaží zařadit subjekt ke špatným nebo dobrým úvěrům na základě odhadu pravděpodobnosti selhání. Složitější obdobou scoringu je ''rating''. Příklady ratingových modelů jsou CreditMetrics, CreditRisk+ nebo KMV.<ref name="hrdinová">{{Citace monografie
| příjmení = Hrdinová
| jméno = Michaela
Řádek 42 ⟶ 54:
 
== Kontext řízení rizik ==
HodnoceníDílčí bonityoblastí určitého[[řízení bankovníhorizik]] klientav jebankovním výsledkem úvěrové analýzy, kterásektoru je součástí úvěrového procesu. Řízenířízení [[úvěrové riziko|úvěrového rizika]] je dílčí oblastí [[řízení rizik]] (další bankovní rizika mimo úvěrové představují [[úrokové riziko|úrokové]], [[měnové riziko|měnové]], [[likvidita|likviditní]] a [[kapitálové riziko]]).<ref name="kračmarová">{{Citace monografie
| příjmení = Kračmarová
| jméno = Jana
Řádek 54 ⟶ 66:
| strany = 19-22
}}</ref>
Každý věřitel či investor posuzuje rizika při svém výběru, kam umístí a jak rozloží své finanční prostředky. Taková rizika se snaží minimalizovat, a proto věnuje posouzení bonity patřičnou pozornost. Rozhodování o bankovních obchodech je ze zákona podrobeno přísnějším měřítkům a kritériím obezřetnosti než u jiných finančních institucí nebo obchodních společností. Proto mají výsledky bonitního posouzení bankou nemalou váhu.
 
Hodnocení bonity určitého bankovního klienta je výsledkem úvěrové analýzy, která je součástí úvěrového procesu. Po fázi žádosti o úvěr následuje zkouška úvěrové způsobilosti žadatele, v jejímž rámci se analyzují tři hlavní oblasti: právní poměry žadatele, osobní důvěryhodnost žadatele a jeho hospodářská a finanční situace.<ref name="dujka" />
 
== Struktura bonity ==
Řádek 61 ⟶ 75:
* ''Finanční'' aspekty jsou takové charakteristiky, jejichž analýza vypovídá o tzv. ''finančním riziku''. To souvisí se způsobem financování podnikatelských aktivit, s kapitálovou strukturou podniku, likviditou, solventností či ziskovostí. Zatímco věřitele víc zajímá likvidita a solventnost, vlastníkům jde spíše o ziskovost.
 
== Poznámky ==
<references group="p" />
== Reference ==
<references />