Zatravněné střechy jsou po staletí známé nejen ve studeném podnebí [[Island|Islandu]] u, [[Skandinávie]], [[Kanada|Kanady]], [[Spojené státy americké|USA]], ale i v teplém podnebí [[Tanzanie]] . Konstrukční řešení domů s zatravnění střechou pochází ze [[Severní Evropa|severní Evropy]]. Příkladem je islandský dům ( "[[sodhouse]]") se střechou tvořenou dvěma až třemi vrstvami [[Rašelina|rašelinových]] koberců uloženými na suchých větvích potažených prérijní [[Tráva (porost)|trávou]]. Svislé stěny, tloušťky 60 - 90 [[metr|cm]], jsou postaveny z 10 cm vysokých travnatých koberců se zatravněnou stranou směrem dolů. Taková konstrukce udržuje v chladném prostředí [[teplo]]. Původní skandinávská zatravněná střecha má sklon od [[Stupeň (úhel)|30 °]] do 45 ° a tvoří ji 20 cm silná vrstva travnatého koberce, která je uložena na několika vrstvách [[bříza (rod)|březové]] kůry. Kůra je lepená [[dřevěný dehet|dřevěným dehtem]], aby vznikla vodotěsná a nepropustná vrstva. Nevýhodou této konstrukce je, že dehet může být [[rakovina|rakovinotvorný]] a životnost střechy je jen 20 let. V [[Berlín]]ě se od poloviny [[19. století]] stavěly čtyřpodlažní bloky domů se střechami svažující se do atria „střechy z dřevěného cementu“.
