Ludvík Krejčí: Porovnání verzí

V červnu se přihlásil do [[Československé legie|legií]] a 20. července 1917 byl zařazen do důstojnického kurzu v [[Borispol]]u. Byla mu přiznána hodnost štábního kapitána a byl jako důstojník přidělen k 6. ''Hanáckému'' střeleckému pluku RuskýchČeskoslovenských legií v Rusku.<ref name="vha_db">Vojenský historický archiv: Databáze čs. legionářů: Ludvík Krejčí</ref><ref>Fidler J.: Generálové legionáři s. 165.</ref>

Po neúspěchu [[Kerenského ofenzíva|Kerenského ofenzívy]] se Ruská armáda rozpadla a čs. legie spolu s ní ustoupily. V [[bitva u Bachmače|bitvě u Bachmače]] 9. března 1918 zadržela jeho jednotka postupující německou frontu u železničního uzlu [[Bachmač]] na Ukrajině a tím umožnila evakuaci ustupujících legionářů. Zúčastnil se dalších ústupových bojů z Ukrajiny na Sibiř, vyznamenal se v Marjanovce a kungurské frontě. Po té co [[Radola Gajda]] přešel do služeb [[Bělogvardějci|bělogvardějců]] (stal se velitelem Kolčakových vojsk), převzal v roce 1919 v hodnosti plukovníka velení 2. střelecké divize, která kryla poslední část transportů do Vladivostoku před útoky [[Rudoarmějci|rudoarmějců]]. V dubnu 1920 opustil Rusko a vrátil se do vlasti s 6. střeleckým plukem na lodi ''President Grant'', kam se vlakem dostal 20. června 1920.<ref>Fidler J.: Generálové legionáři s. 165.</ref><ref>A. g. L. Krejčí v dokumentech a fot., s. 16</ref>