Achajský spolek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.6.5) (Robot: Přidávám fy:Agayske Bûn |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
'''Achajský spolek''' byl [[Federace|federací]] [[Starověké Řecko|starověkých řeckých]] městských států (''[[Polis|poleis]]'') v [[Achaea|Achaji]], území ležícímu na severním pobřeží [[Peloponés|Peloponéského poloostrova]]. Tento spolek vznikl původně již v [[5. století př. n. l.]] po nastolení [[Demokracie|demokratických]] změn v achajských obcích a přetrval až do druhé poloviny [[4. století př. n. l.]], kdy se spolu s dalšími řeckými státy postavil proti králi [[Filip II. Makedonský|Filipovi II. Makedonskému]]. Po podrobení Helénů [[Makedonie (království)|Makedonci]] zmínky o spolku na určitý čas zmizely. Nicméně někdy kolem roku [[280 př. n. l.]] byl achajský spolek opět založen za účelem vypuzení Makedonců, přičemž se záhy začal rozšiřovat i mimo vlastní území Achaje. Začleňováním okolních neachajských obcí pozbyl svůj lokální význam a dosáhl tak podobně jako [[aitólský spolek]] celořecké důležitosti. Obyvatelé každé polis získali spolkové občanské právo a možnost podílet se na řízení společných záležitostí. Spolek disponoval lidovým shromážděním, radou (''búlé''), jež se scházely v chrámu [[Zeus|Dia Homaria]], a každoročně volenými vedoucími úředníky – nejprve dvěma a od roku [[255 př. n. l.]] jedním [[stratég]]em.
Připojením města [[Sikyón]]u v roce [[251 př. n. l.]], získali Achajové svého prvního velkého vůdce, [[Arátos za Sikyónu|Aráta ze Sikyónu]]. Díky němu se počet členů spolku rozmnožil o důležité obce jakými byly [[Korint]], [[Argos (město)|Argos]] či [[Arkádie|arkádská]] [[Megalopolis]]. Posílením své moci expanzí na Peloponésu spolek efektivně podlomil makedonský vliv v této oblasti, avšak brzy se dostal do konfliktu s ambiciózní [[Sparta|Spartou]] [[Kleomenés III.|Kleomena III.]] Tento spartský král dokázal přivést na svou stranu mnoho měst spolku, kterému tak hrozilo úplné zničení. Arátos byl za těchto okolností nucen upustit od svojí protimakedonské politiky a obrátit se o pomoc na svého nepřítele, makedonského krále [[Antigonos III. Dósón|Antigona III. Dósóna]]. Ten sice v roce [[222 př. n. l.]] v [[Bitva u Sellasie|bitvě u Sellasie]] zdolal
Po Arátově smrti achajský spolek obratně využil oslabení Makedonců [[Starověký Řím|Římany]] ve [[Druhá makedonská válka|druhé makedonské válce]] v roce [[197 př. n. l.]] Pod vedením [[Filopoimén]]a pak definitivně srazil na kolena již značně oslabenou Spartu, čímž se ujal vlády nad celým Peloponésem. Dominance spolku na poloostrově však netrvalo dlouho. Během [[Třetí makedonská válka|třetí makedonské války]] v letech [[171 př. n. l.|171]] až [[168 př. n. l.]] si Achajové pohrávali s myšlenkou na vytvoření protiřímské aliance s králem [[Perseus Makedonský|Perseem]], za což je Římané potrestali odvedením tisíce nejvýznačnějších občanů jako rukojmích do [[Itálie]], čímž si zajistili poslušnost spolku (mezi těmito rukojmími se nacházel rovněž [[Polybios]], řecký historik, jenž ve svém díle popsal rozmach římské republiky). V roce [[146 př. n. l.]] achajský spolek povstal proti římské nadvládě. Římské [[Římská legie|legie]] pod velením [[Římský konzul|konzula]] [[Lucius Mummius|Lucia Mummia]] nato přemohly Achaje na [[Isthmos|Isthmu]] a srovnaly se zemí nejvýznamnější město spolku – Korint. Achajský spolek byl rozpuštěn a Lucius Mummius obdržel [[agnomen]] ''Achaicus'' („přemožitel Achajů“).
| |||