Svobodné území Terst: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+Kategorie:Vzniklo 1947; +Kategorie:Zaniklo 1954 za použití HotCat |
→Dějiny: + refy |
||
Řádek 63:
Otázka Terstu byla (spolu s několika dalšími pohraničními spory, které Jugoslávie vedla se svými sousedy) velmi vážným problémem, který vedl k rychlému zhoršení vztahů mezi západními spojenci a jugoslávskou vládou. Zatímco [[Jugoslávští partyzáni|Titovi partyzáni]] získávali za války sympatie [[Spojené království|Británie]] a také vojenskou pomoc, nyní byla situace zcela opačná. Západní blok se děsil obav, že se Terstu zmocní právě Jugoslávie. Ta udržovala ještě stále velmi dobré vztahy se SSSR a tak reálně hrozilo, že by město mohlo být využito jako sovětská vojenská základna. Při vyjednáváních o statusu Terstu byla jugoslávská strana velice neústupná, předložila však celou řadu návrhů. Jedním z nich také bylo začlenění zóny A jako sedmé [[svazová republika|svazové republiky]].
Přesto byl jeho formální statut respektován - mělo vlastní měnu a vydávalo vlastní [[Poštovní známka|poštovní známky]]. Roztržka mezi Titem a Stalinem v půli roku [[1948]] měla za následek změnu politické situace. Tito nyní musel změnit svojí politiku vůči západu z obav, že by Sovětský svaz mohl uvrhnout Jugoslávii do izolace, či ji dokonce vojensky napadnout.
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = Istorija Jugoslavije 1918-1978
| vydavatel = Nolit
| místo = Bělehrad
| rok = 1981
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = Socijalistička Jugoslavija
| strany = 497
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> která však nevedla k úspěchu. Itálii se rozhodli podpořit západní spojenci, což v kombinaci s neústupností Jugoslávie vedlo k eskalaci krize. Jak na italské, tak na jugoslávské straně se zvýšila přítomnost ozbrojených sil.<ref name="IJ498">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = Istorija Jugoslavije 1918-1978
| vydavatel = Nolit
| místo = Bělehrad
| rok = 1981
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = Socijalistička Jugoslavija
| strany = 498
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Teprve až jednání mezi všemi účastníky, kteří byli zainteresovaní na tomto sporu (Itálie, Jugoslávie, USA a Velká Británie) vedlo ke snížení napětí.
===Zánik===
5. října 1954 [[Spojené království]], [[Spojené státy americké|Spojené státy]], Itálie a [[Jugoslávie]] vyhlásily v [[Londýn]]ě memorandum o porozumění, které nahradilo stávající vojenskou správu dočasnou civilní správou. Zónu A měla spravovat Itálie s výjimkou obcí Plavje, Spodnje Škofije, Hrvatini a Jelarji (11,5 km<sup>2</sup>, 3000 obyvatel), které přešly pod jugoslávskou správu stejně jako celá zóna B.<
10. listopadu 1975 uzavřely Itálie a Jugoslávie v [[Osimská smlouva|Osmiu]] dvoustrannou dohodu, podle které byla dočasná správa prohlášena za definitivní. Dohoda vyvolala v Itálii bouřlivé diskuse, protože přípravná jednání byla vedena v tajnosti; dokonce se volalo po obžalování ministerského předsedy a ministra zahraničí z velezrady. Navíc dohoda nezaručovala ochranu italské menšiny v jugoslávské části (ovšem ani ochranu slovinské v části italské), což mělo být řešeno později podepsáním samostatných protokolů. Přesto vešla v platnost dne 11. října 1977. Rozdělením Jugoslávie v r. 1991 byla otázka hranic znovu otevřena. Z bývalé zóny B připadl [[Slovinsko|Slovinsku]] 12km pás podél italské hranice s přístavem [[Koper]], zbytek [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. V r. 1992 Slovinsko vyhlásilo, že se cítí vázáno dohodou z Osmia, což bylo podmínkou pro jednání o vstupu Slovinska do [[Evropská unie|Evropské unie]].<br />
V současnosti (2010) zůstává otevřena otázka námořní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem a je předmětem jednání. Na bývalém Svobodném území Terst se rozkládá italská [[Provincie Trieste]] z oblasti [[Friuli-Venezia Giulia|Furlansko-Julské Benátsko]], slovinská část patří k tradičnímu regionu [[Primorska]] a chorvatská do [[Istrijská župa|Istrijské župy]].
| |||