Albrecht I. Habsburský: Porovnání verzí

Přidáno 8 386 bajtů ,  před 8 lety
rozšíření, infobox
m (r2.7.2) (Robot: Přidávám bg:Албрехт I (Германия))
(rozšíření, infobox)
{{Možná hledáte|tento=nasavském hraběti|jiné=[[Adolf Nasavský (vévoda)]] - nasavský vévoda a lucemburský velkovévoda (1856–1907)}}
[[Soubor:Albrecht1 1493.jpg|thumb|upright|Albrecht Habsburský ''(iluminace z Norimberské kroniky z roku 1493)'']]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Infobox panovník
{{Příbuzný|otec|[[Rudolf I. Habsburský]]}}
| jméno =Albrecht I. Habsburský
{{Příbuzný|matka|[[Gertruda z Hohenbergu]]}}
| titul =římskoněmecký král
{{Příbuzný|manželka|[[Alžběta Goricko-Tyrolská]]}}
| obrázek =[[Soubor:Albrecht spyr.jpg|180px]]
{{Příbuzný|dcera|[[Anna Habsburská (1280 - 1327)|Anna Habsburská]]}}
| popisek =Albrechtova socha ve Špýrské katedrále.
{{Příbuzný|dcera|[[Anežka Habsburská (1280 - 1364)|Anežka Habsburská]]}}
| vláda =[[1298]]–[[1308]]
{{Příbuzný|syn|[[Rudolf III. Habsburský]]}}
| korunovace =24. srpna 1298
{{Příbuzný|syn|[[Fridrich I. Habsburský]]}}
| tituly =
{{Příbuzný|dcera|[[Alžběta Habsburská (1293 - 1352)|Alžběta Habsburská]]}}
| celé jméno =
{{Příbuzný|syn|[[Leopold I. Habsburský]]}}
| předchůdce =[[Adolf Nasavský]]
{{Příbuzný|dcera|[[Kateřina Habsburská (1295-1323)|Kateřina Habsburská]]}}
| následník =[[Jindřich VII. Lucemburský]]
{{Příbuzný|syn|[[Albrecht II. Habsburský (1298-1358)|Albrecht II. Habsburský]]}}
| typ dědice =
{{Příbuzný|syn|[[Jindřich Habsburský]]}}
| dědic =
{{Příbuzný|syn|[[Ota Habsburský (1301 - 1339)|Ota zv. Veselý]]}}
| Královna =
{{Příbuzný|dcera|Guta}}
| král =
}}'''Albrecht I. Habsburský''' ([[červenec]] [[1255]] - [[1. květen]] [[1308]]) byl [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský král]] a [[Seznam rakouských vévodů|rakouský]] a [[Seznam štýrských vévodů|štýrský vévoda]], nejstarší syn hraběte a později římského krále [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa I.]] a [[Gertruda z Hohenbergu|Gertrudy z Hohenbergu]].
| partner1 =[[Alžběta Goricko-Tyrolská]]
| partner2 =
| partner3 =
| partner4 =
| partner5 =
| potomstvo =
| rod =
| dynastie =[[Habsburkové]]
| hymna =
| motto =
| otec =[[Rudolf I. Habsburský]]
| matka =[[Gertruda z Hohenbergu]]
| narozen =[[červenec]] [[1255]]
| místo narození =
| úmrtí =[[1. květen]] [[1308]]
| místo úmrtí =
| podpis=
| místo pochování =[[Katedrála Panny Marie a svatého Štěpána (Špýr)]]
|}}
'''Albrecht I. Habsburský''' ([[červenec]] [[1255]] - [[1. květen]] [[1308]]) byl [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský král]] a [[Seznam rakouských vévodů|rakouský]] a [[Seznam štýrských vévodů|štýrský vévoda]], nejstarší syn hraběte a později římského krále [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa I.]] a [[Gertruda z Hohenbergu|Gertrudy z Hohenbergu]].
 
== Mládí ==
 
== Samostatná vláda ==
Roku [[1281]] se Albrecht stal říšským správcem [[Rakousko|Rakouska]] a [[Štýrská marka|Štýrské marky]] a roku [[1282]] mu otec dal v [[léno]] [[Rakousko]], Štýrskou marku, [[Korutany]], [[Kraňsko]] a [[Slovinská marka|Slovinskou marku]], kde měl vládnout společně se svým mladším nezletilým bratrem [[Rudolf II. (Švábský)|Rudolfem]]. Toto dvojvládí brzy narazilo na odpor a bylo [[1. červen|1. června]] [[1283]] v Rheinfeldenském rodovém řádu zrušeno a vystřídáno samostatnou vládou Albrechta.<ref>''Habsburkové ve středověku'', s. 50-51</ref> V roce [[1286]] se Habsburkové [[Korutany|Korutan]] zřekli a v léno je dostal Albrechtův tchán [[Menhard II.]] Ještě před svou smrti se Rudolf Habsburský pokusil prosadit volbu svého syna Albrechta novým králem. I po Rudolfově smrti ([[18. červenec|18. července]] [[1291]]) patřil Albrecht k hlavním kandidátům volby, když jej podporoval především rýnský falckrabí [[Ludvík II. Hornobavorský|Ludvík]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Antonín | jméno = Robert | odkaz na autora = | titul = Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283-1300 | vydavatel = Matice moravská | místo = Brno | rok = 2009 | počet stran = 304 | isbn = 978-80-86488-63-9 | strany = 159-161 | poznámky = Dále jen ''Zahraniční politika krále Václava II.''}}</ref> Dne 5. května 1292 byl překvapivě zvolen římskoněmeckým králem hrabě [[Adolf Nasavský]]. Rozhodující zásluhu na korunovaci nasavského hraběte mělo české poselstvo v čele s [[Bernard z Kamence|Bernardem z Kamence]], které zmařilo očekávanou Albrechtovu volbu.<ref>''Zahraniční politika krále Václava II.'', s. 172-178</ref>
 
[[Soubor:Albert potomci.jpg|thumb|left|200px|Albrecht s rodinou ''(Liber Fundatorum Zwetlensis)'']]
==Boje o německou korunu==
V listopadu [[1295]] Albrecht vážně onemocněl. Protože lékaři předpokládali, že původcem nemoci je [[jed]], rozhodli se pro drastickou, ale v té době obvyklou léčbu. Aby se zabránilo šíření otravy v organismu a aby z něj vyšly jedovaté látky, byl Albrecht pověšen za nohy. Následkem této léčby přišel o jedno oko, které nevydrželo krevní nával.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Charvátová | jméno = Kateřina | odkaz na autora = Kateřina Charvátová | titul = Václav II. Král český a polský | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 343 | isbn = 978-80-7021-841-9 | strany = 147 | poznámka = Dále jen ''Václav II''}}</ref> Dne [[23. červen|23. června]] [[1298]] byl [[kurfiřt]]y sesazen [[Seznam panovníků Svaté říše římské|německý král]] [[Adolf Nasavský]] a novým králem byl zvolen Albrecht Habsburský. Brzy poté se nadešel čas k vyřešení sporů o trůn. Rozhodující bitva proběhla 2. července [[1298]] u [[Bitva u Göllheimu|Göllheimu]], ve které Adolf padl a jeho vojsko se poté rozuteklo.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krieger | jméno = Karl-Friedrich | odkaz na autora = | titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 254 | isbn = 80-7203-453-7 | strany = 78-79 | poznámky = Dále jen ''Habsburkové ve středověku''}}</ref>
Římský král [[Rudolf I. Habsburský]] zemřel 15.&nbsp;července [[1291]] ve [[Špýr]]u, kde byl také pohřben.<ref name="Vác131">''Václav II.'', s.&nbsp;131</ref> Po jeho smrti převzal správu říše dočasně rýnský falckrabě [[Ludvík II. Hornobavorský|Ludvík]]. Nastálé situace využil český král [[Václav II.]] a při jednání s&nbsp;říšským správcem se mu podařilo získat Chebsko, jež mělo pro české země důležitou strategickou a ekonomickou polohu.<ref name="VD424">''Velké dějiny'', s.&nbsp;424</ref> Na podzim 1291 Václav získal podporu saského vévody [[Albrecht II. Saský|Albrechta&nbsp;II.]] a braniborského markraběte [[Ota V. Braniborský|Oty Dlouhého]].{{#tag:ref|V případě Oty&nbsp;V. se vyskytly určité problémy. Na právo volby římského krále si totiž nedělal nároky jen on, ale i&nbsp;další člen askánské dynastie [[Ota IV. Braniborský|Ota Se šípem]].<ref name="Zahr166">''Zahraniční politika krále Václava II.'', s.&nbsp;166</ref> Přesto mohl Ota&nbsp;V. volbu Askánců alespoň do určité míry ovlivňovat.<ref>''Václav II.'', s.&nbsp;138–139</ref>|group="pozn."}} Oba kurfiřti proklamovali své rozhodnutí následovat ve věci volby nového krále rozhodnutí českého panovníka.<ref>''Zahraniční politika krále Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;165, 166</ref> Padly i&nbsp;pochybnosti ohledně volby Albrechta, syna Rudolfa Habsburského, který se pro pošlapávání svobod šlechty ve svých zemích netěšil v&nbsp;říši velké popularitě.<ref name="VD424"/> Jeho pozice také podkopávala povstání proti habsburské vládě v&nbsp;[[Rakouské arcivévodství|Rakousích]] a [[Štýrsko|Štýrsku]], i&nbsp;když ta dokázal s&nbsp;úspěchem potlačit. Taktéž útok uherského krále [[Ondřej III.|Ondřeje&nbsp;III.]] skončil nezdarem. Větších úspěchů dosáhly až tři alpské oblasti [[Uri]], [[Schwyz]] a [[Unterwalden]], jež se spojenými silami dokázaly Habsburkům ubránit. Tyto země posléze stály u&nbsp;zrodu dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krieger | jméno = Karl-Friedrich | odkaz na autora = | titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 254 | isbn = 80-7203-453-7 | strany = 110 | poznámky = Dále jen ''Habsburkové ve středověku''}}</ref>
 
Zpočátku i&nbsp;celková politická situace v&nbsp;říši nasvědčovala tomu, že Albrecht skutečně římským králem zvolen bude.<ref name="Zahr175">''Zahraniční politika Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;175</ref> Samotná volba proběhla ve Frankfurtu nad Mohanem v&nbsp;dubnu 1292. Václava&nbsp;II. zde zastupoval Bernard z&nbsp;Kamence doprovázený předními velmoži království – Hynkem z&nbsp;Dubé, Dobešem z&nbsp;Bechyně a Albrechtem ze Žeberka.<ref name="VD426">''Velké dějiny'', s.&nbsp;426</ref> Jednání ovšem neprobíhala tak přímočaře, jak prohabsburská strana očekávala, protože část kurfiřtů ovlivněná českými vyslanci se vyslovila proti Albrechtově zvolení.{{#tag:ref|[[Otakar Štýrský]] ve své kronice zmínil i snahu zvolit novým králem přímo Václava&nbsp;II.<ref name="Zahr177">''Zahraniční politika krále Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;177</ref>|group="pozn."}}
 
Spory mezi kurfiřty měly být vyřešeny předáním všech hlasů do rukou mohučského arcibiskupa. Ten pak k&nbsp;překvapení prohabsburského falckraběte Ludvíka, jenž očekával podporu habsburské strany, zvolil novým králem hraběte Adolfa Nasavského. Zde zapůsobily předchozí dohody mohučského duchovního s&nbsp;kolínským arcibiskupem a kurfiřtem [[Siegfried II. z Westerburku|Siegfriedem]], jenž Adolfa s&nbsp;pomocí dalšího kurfiřta, [[trevír]]ského arcibiskupa [[Bohemund I. z Warnesberku|Bohemunda]], na místo nového krále prosadil. Adolf Nasavský pocházel z&nbsp;nevýznamného šlechtického rodu, navíc se nemohl opřít o&nbsp;větší pozemkové domény jako Habsburkové, a&nbsp;byl tedy pro kurfiřty přijatelným kandidátem. Průchodnost volby tohoto nového kandidáta měl zajistit i&nbsp;ozbrojený doprovod, který překvapil další říšská prohabsburská knížata, jež se sjela na místo volby ve slavnostních oděvech.<ref name="Zahr178">''Zahraniční politika krále Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;178</ref>
 
České diplomatické misi se v&nbsp;této chvíli výměnou za podporu arcibiskupova kandidáta, jež byla v&nbsp;daném okamžiku rozhodující, podařilo docílit významných zisků a privilegií.<ref name="VD427">''Velké dějiny'', s.&nbsp;427</ref><ref name="STP237">''Století posledních Přemyslovců'', s.&nbsp;237</ref> Především došlo k&nbsp;ujednání sňatku mezi Adolfovým synem a Václavovou dcerou [[Anežka Přemyslovna (1289)|Anežkou]]. Václav&nbsp;II. si později na králi vymohl, že nebude obsazen prázdný markraběcí trůn v&nbsp;Míšeňsku, zemi ležící po proudu [[Labe]] a tedy obchodně významné pro České království, dokud by na něj Václav případně neprokázal své dědické nároky.<ref name="Vác140">''Václav II.'', s.&nbsp;140</ref><ref>''Velké dějiny'', s.&nbsp;427–428</ref>
 
Adolf Nasavský neměl větší majetek, díky němuž by mohl vést politiku nezávislou na říšských kurfiřtech a další šlechtě. Proto se rozhodl po vzoru Rudolfa Habsburského získat pro sebe a svůj rod vlastní doménu. Tou se měly stát dvě země dosud v&nbsp;držení rodu [[Wettinové|Wettinů]] – [[Durynsko]] a [[Míšeňsko]].<ref name="Vác146">''Václav II.'', s.&nbsp;146</ref><ref name="STP239">''Století posledních Přemyslovců'', s.&nbsp;239</ref> Při zisku druhé ze zmiňovaných oblastí ovšem do budoucna musel počítat s&nbsp;nároky českého krále, jemuž již dříve míšeňské území přislíbil, dodá-li Václav právní podklady ke svým nárokům. K&nbsp;tomu již došlo za změněné situace, neboť spory mezi Václavem a Albrechtem Habsburským, dřívějším Adolfovým protivníkem, se v&nbsp;letech po Adolfově volbě začaly urovnávat.
[[Soubor:Absetzung Adolfs und Wahl Albrechts I.jpg|thumb|Sesazení Adolfa a zvolení Albrechta Habsburského novým římským králem]]
V listopadu [[1295]] Albrecht vážně onemocněl. Protože lékaři předpokládali, že původcem nemoci je [[jed]], rozhodli se pro drastickou, ale v té době obvyklou léčbu. Aby se zabránilo šíření otravy v organismu a aby z něj vyšly jedovaté látky, byl Albrecht pověšen za nohy. Následkem této léčby přišel o jedno oko, které nevydrželo krevní nával.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Charvátová | jméno = Kateřina | odkaz na autora = Kateřina Charvátová | titul = Václav II. Král český a polský | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 343 | isbn = 978-80-7021-841-9 | strany = 147 | poznámka = Dále jen ''Václav II''}}</ref>
 
Adolf si v&nbsp;říši získával svou politikou v&nbsp;Míšni i&nbsp;v&nbsp;zahraničí stále více odpůrců. Jeho nevybíravé metody při prosazování územních požadavků i&nbsp;ochota bojovat za anglickou úplatu proti francouzskému králi [[Filip IV. Sličný|Filipu Sličnému]] se stala terčem ostré kritiky.<ref>''Zahraniční politika krále Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;189, 190</ref> Na základě podpory českého krále, vyjádřené zejména zasláním finančních prostředků na získání vojska,<ref name="STP244">''Století posledních Přemyslovců'', s.&nbsp;244</ref> i&nbsp;podpory dalších kurfiřtů se Albrecht Habsburský odhodlal k&nbsp;otevřené konfrontaci s&nbsp;Adolfem Nasavským. Dne 23.&nbsp;června 1298 se v&nbsp;[[Mohuč]]i sešli kurfiřti a prohlásili Adolfa za sesazeného.{{#tag:ref|Na místo jednání se Václav opět nedostavil osobně, ale předal svůj hlas mohučskému arcibiskupovi.<ref name="VD445">''Velké dějiny'', s.&nbsp;445</ref>|group="pozn."}} Namísto něj zvolili následující den jako nového vládce Svaté říše římské Albrechta Habsburského.<ref>''Zahraniční politika krále Václava&nbsp;II.'', s.&nbsp;202, 203</ref>
 
Rozhodující bitva proběhla 2. července [[1298]] u [[Bitva u Göllheimu|Göllheimu]], ve které Adolf padl a jeho vojsko se poté rozuteklo.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krieger | jméno = Karl-Friedrich | odkaz na autora = | titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 254 | isbn = 80-7203-453-7 | strany = 78-79}}</ref> Albrecht se pak římské koruny dočasně vzdal, dokud neproběhla nová řádná volba. Po jejím úspěšném zakončení jednomyslným zvolením rakouského vévody byl Albrecht 24.&nbsp;srpna 1298 v&nbsp;[[Cáchy|Cáchách]] korunován římským králem.<ref name="VD445">''Velké dějiny'', s.&nbsp;445</ref> Epizoda vlády [[Nasavští|nasavského rodu]] v&nbsp;říši tak skončila.
 
== Boj o uherskou a českou korunu ==
V létě roku [[1304]] se situace v Uhrách stala tak vážnou, že byl Václav II. donucen pro svého syna, [[Seznam uherských králů|uherského krále]], společně s vojskem dojet. Nedlouho nato v říjnu 1304 vtrhlo do Čech říšské vojsko v čele s Albrechtem a oblehlo českou pokladnici - [[Kutná Hora|Kutnou Horu]]. Habsburk doufal, že česká šlechta opět zradí svého krále, ale tentokrát byl zklamán a brzy odtáhl s nepořízenou nazpět, aniž by svedl bitvu. Odveta [[Václav II.|Václava II.]] nepřišla, protože u něj vypukla plicní nemoc ([[tuberkuloza]]) a v roce [[1305]] zemřel. Brzy po Václavově smrti došlo k dohodě mezi Albrechtem a novým českým králem [[Václav III.|Václavem III.]] Jediným jeho ziskem se stalo Chebsko, které se vrátilo k Říši jako bývalá zástava, za podmínky zachování všech majetků, které zde čeští králové získali. Naopak Albrecht potvrdil českým králům vládu v Polsku.<ref>''Velké dějiny'', s. 475</ref>
 
Když český král [[Václav III.]] byl po své nedlouhé vládě v roce [[1306]] zavražděn, Albrecht po jeho smrti české země prohlásil za odumřelé léno a udělil je svému synovi [[Rudolf Habsburský|Rudolfovi]] III. (bez ohledu na právo české šlechty zvolit si sami krále). Po Rudolfově brzké smrti v roce [[1307]] se Habsburkové znovu snažili o získání českých zemí, kterým nyní vládl [[Jindřich Korutanský]], ale tato snaha skončila v roce [[1308]] Albrechtovou smrtí. Byl zavražděn svým synovcem [[Jan Habsburský|Janem]] (Parricidou).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Rapp | jméno = Francis | odkaz na autora = | titul = Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2007 | počet stran = 316 | isbn = 978-80-7185-726-6 | strany = 198}}</ref> Po smrti bylo Albrechtovo tělo převezeno nejdříve do Bruggu a poté do cisterciáckého opatství [[klášter Wettingen|Wettingen]]. Nakonec byl v roce 1309 na příkaz nového krále Jindřicha VII. pochován spolu se svým bývalým soupeřem Adolfem Nasavským v [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|katedrále ve Špýru]]. Na místě vraždy založily Albrechtova vdova [[Alžběta Goricko-Tyrolská|Alžbeta]] a dcera [[Anežka Habsburská (1280-1364)|Anežka]] [[klášter Königsfelden]].<ref>''Habsburkové ve středověku'', s. 98</ref>
 
{{Citát|Tento Jan totiž, protože byl dědicem Rakous a dostal údělem tolik práva a spravedlnosti jako synové krále Albrechta, jiný však držel jeho panství a sám neměl nic, často upomínal krále, svého strýce, o svou zemi, a protože upomínání bylo bezvýsledné, řídě se zlou radou, spáchal zločin vraždy a sám se z toho nijak neobohatil...|([[Zbraslavská kronika]])<ref name="Zbraslavská">{{Citace monografie
Rok 1308 znamenal ztrátu většiny rodových držav.{{Doplňte zdroj}} Habsburská moc byla značně otřesena a vůbec nebylo jisté, zda jim budou v [[léno]] svěřeny jejich vlastní (rakouské) země, natož země české. [[Dante Alighieri]] Albrechta ve své ''[[Božská komedie|Božské komediii]]'' umístil do ''Očistce''<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| rok = 1975
| titul = Zbraslavská kronika
| vydavatel = Nakladatelství Svoboda
| místo = Praha
| stránky =156
| poznámka =
| isbn = 25-015-76
}}</ref>}}
 
Po smrti bylo Albrechtovo tělo převezeno nejdříve do Bruggu a poté do cisterciáckého opatství [[klášter Wettingen|Wettingen]]. Nakonec byl v roce 1309 na příkaz nového krále Jindřicha VII. pochován spolu se svým bývalým soupeřem Adolfem Nasavským v [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|katedrále ve Špýru]]. Na místě vraždy založily Albrechtova vdova [[Alžběta Goricko-Tyrolská|Alžbeta]] a dcera [[Anežka Habsburská (1280-1364)|Anežka]] [[klášter Königsfelden]].<ref>''Habsburkové ve středověku'', s. 98</ref>
 
Habsburská moc byla značně otřesena a vůbec nebylo jisté, zda jim budou v [[léno]] svěřeny jejich vlastní (rakouské) země, natož země české. [[Dante Alighieri]] Albrechta ve své ''[[Božská komedie|Božské komediii]]'' umístil do ''Očistce''<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Dante
| jméno = Alighieri
| jazyk =
}}</ref> a v kapitole o Ráji hovoří o jeho ničení ''pražského státu''.<ref>Dante, str. 440</ref>
 
==Potomci==
*[[Anna Habsburská (1280 - 1327)]]
*[[Anežka Habsburská (1280 - 1364)]]
*[[Rudolf III. Habsburský]] (asi 1282 – 1307)
*[[Fridrich I. Habsburský]] (1289 – 1330)
*[[Leopold I. Habsburský]] (1290 – 1326)
*[[Alžběta Habsburská (1293 - 1352)]]
*[[Kateřina Habsburská (1295-1323)]]
*[[Albrecht II. Habsburský (1298-1358)]]
*[[Jindřich Habsburský]] (1299 – 1327)
*[[Ota Habsburský (1301 - 1339)]]
*Guta (1302–1329)
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
<references group="pozn."/>
<references />
 
* {{Citace monografie | příjmení = Rapp | jméno = Francis | odkaz na autora = | titul = Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2007 | počet stran = 316 | isbn = 978-80-7185-726-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schneidmüller | jméno = Bernd | odkaz na autora = | příjmení2 = Weinfurter | jméno2 = Stefan | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. | titul = Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I | vydavatel = Beck | místo = München | rok = 2003 | počet stran = 624 | isbn = 3-406-50958-4 | jazyk = německy}}
* ANTONÍN, Robert. Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283–1300. Praha : Matice moravská, 2009. 306 s. ISBN 978-80-86488-63-9.
* CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9.
* VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.
* ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha : Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.
 
=== Externí odkazy ===