Kirill (patriarcha moskevský): Porovnání verzí

[[Soubor:Patriarch_Kirill_of_Moscow_.jpg‎|thumb|Patriarcha Kirill]]

'''Patriarcha Kirill''' (světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev, 20. listopadu 1946(19461120), [[Leningrad]], RSFSR, SSSR), ruský náboženský činitel, biskup [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], od 1. února 2009 patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], úřadující archijerej Moskevské eparchie.

Do zvolení patriarchou byl metropolitou smolenským a kaliningradským (na smolenské katedře od 26. prosince 1984); od 14. listopadu 1989 do 1. února 2009 nejvyšší představitel synodálního Oddělení vnějších církevních vztahů (OVCS) a stálý člen Svatého synodu.

27. ledna 2009 byl Místním sněmem [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]] zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi.

 

Otec byl kněz Michail Vasiljevič Gunďajev (18. ledna 1907 – 13. října 1974). Roku 1926 nastoupil na Vyšší teologické kurzy v [[Leningrad|Leningradě]], po jejichž absolvování se „dostal do hledáčku orgánů státní bezpečnosti“, sloužil dva roky v Rudé armádě, roku 1933 absolvoval strojní průmyslovku a nastoupil na Leningradskou průmyslovou vysokou školu. Brzy však byl zatčen, obviněn z politické neloajality a 25. února 1934 odsouzen na tři roky do nápravných pracovních táborů na [[Kolyma|Kolymě]]. 9. března 1947 byl vysvěcen na diákona, 16. března téhož roku pak byl metropolitou leningradským Grigorijem (Čukovem) vysvěcen na jereje chrámu Smolenské ikony Bohorodičky na Vasiljevském ostrově. Od roku 1951 působil při chrámu Proměnění Páně, kde záhy začal plnit povinnosti pomocníka představeného pro bohoslužby. Roku 1960 byl ustanoven představeným chrámu [[Alexandr Něvský|Alexandra Něvského]] v Krasném Sele, poté Serafimovského chrámu a roku 1972 představeného chrámu sv. Mikuláše na Velké Ochtě.

Matka Raisa Vladimirovna Gunďajevová (7. listopadu 1909 – 2. listopadu 1984, rodným jménem Kučinová) pracovala jako učitelka němčiny. Oba rodiče jsou pohřbeni na Bolšeochtinském hřbitově v [[Petrohrad|Petrohradě]].

Jeho starší bratr, protojerej Nikolaj Gunďajev, byl profesorem Petrohradské duchovní akademie, představený chrámu Proměnění Páně v Petrohradu. Mladší sestra Jelena je ředitelkou pravoslavného gymnázia.

Po absolvování 8. třídy střední školy nastoupil do Leningradské komplexní geologické expedice Severozápadního geologického směru, kde pracoval od roku 1962 do roku 1965 jako technik-kartograf a spojoval práci se studiem na střední škole.

Roku 1965 nastoupil do Leningradského duchovního semináře a poté na Leningradskou duchovní akademii. Na žádost metropolity leningradského Nikodima (Rotova) absolvoval dva ročníky během jednoho roku.

Od listopadu 1976 do října 1978 působil jako zástupce patriaršího exarchy západní Evropy metropolity Nikodima (Rotova).

9. září 1977 vysvěcen na arcibiskupa.

12. října 1978 zproštěn funkce zástupce patriaršího exarchy západní Evropy a jmenován správcem ruských pravoslavných farností ve Finsku.

Roku 1978 jmenován zástupcem předsedy Oddělení vnějších církevních vztahů.

Od roku 1983 přednášel v rámci aspirantury na Moskevské duchovní akademii.

Od 26. prosince 1984 arcibiskup smolenský a vjazemský, zbaven funkce rektora Leningradské duchovní akademie a semináře. Přeložení na provinční katedru sám podle některých zdrojů vysvětluje tím, že odmítl hlasovat roku 1980 proti rezoluci ústředního výboru Světové rady církví, jež odsoudila invazi sovětských vojsk do Afghánistánu, a také dalšími protináboženskými motivy sovětských úřadů.

V dubnu 1989 byl jeho titul změněn na „smolenský a kaliningradský“.

14. listopadu 1989 byl jmenován předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, stálým členem Svatého synodu.

Od roku 1990 předseda komise Svatého synodu pro obnovu nábožensko-morální výchovy a filantropie, člen Synodální biblické komise.

25. února 1991 vysvěcen na metropolitu.

Od roku 1993 spolupředseda, od roku 1995 zástupce nejvyššího představitele Celosvětového ruského národního církevního sněmu. Od 1994 prezident honoris causa Světové konference Náboženství a mír. Od 26. února 1994 člen Synodální teologické komise.

Od roku 1994 vede duchovně-osvětový program Slovo pastýře na Prvním kanále ruské televize.

V letech 1995–2000 předseda Synodální pracovní komise pro vypracování koncepce Ruské pravoslavné církve k otázkám vztahu státu a církve a problémům současné společnosti. Pod jeho vedením byly vypracovány Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve, přijaté roku 2000 Jubilejním arcijerejským sněmem.

===Patriarší zástupce===