Wikipedie

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m WPCleaner v1.13 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Lucerna, Mensa, Parapet, Poutník, Svatá Barbora, Svatá Kateřina / Opraveno pomocí WP:WCW - Externí odkaz bez popisu
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 609 editací
m sjednocení souřadnic; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox kostel
| název = Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
| obr = Velehrad - Basilica.jpg
| obr_velikost = 200px
| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
| farnost = [[Římskokatolická farnost Velehrad|Velehrad]]
| děkanát = [[Děkanát Uherské Hradiště|Uherské Hradiště]]
| diecéze = [[Arcidiecéze olomoucká|olomoucká]]
| provincie = [[Moravská církevní provincie|moravská]]
| vysvěcení = [[27. listopad]]u [[1228]]
| světitel = Biskup [[Robert (biskup olomoucký)|Robert]]
| titul = [[farní kostel]]<br /> menší [[bazilika]]
| výstavba = [[1228]]–[[1735]]
| architekt = asi [[Giovanni Pietro Tencalla]]
| sloh = [[románský sloh|románsko]]-[[Gotika|gotický]], [[baroko]]
| umístění_oltáře = [[východ]]
| kapacita =
| délka =
| šířka =
| výška =
| materiál = zděné
| zeměpisná šířka = <strong class="error">Chyba ve výrazu: Neočekávaný operátor /</strong>
| geo = 49° 6′ 12,54″ s. š.<br />17° 23′ 45,16″ v. d.
| zeměpisná délka = <strong class="error">Chyba ve výrazu: Neočekávaný operátor /</strong>
| adresa = Stojanovo nádvoří 206<br />687 06 Velehrad
| stát = {{flagicon|Česko}} [[Česko]]
| stránky = http://www.farnostvelehrad.cz/dokument/Kamery-183/
}}
 
Řádek 31 ⟶ 32:
Součástí velehradského kláštera, který založil z podnětu [[olomouc]]kého [[biskup]]a [[Robert (biskup olomoucký)|Roberta]] ([[1201]]-[[1240]]) [[Morava|moravský]] [[markrabě]] [[Vladislav Jindřich]] v blízkosti [[vesnice]] [[Veligrad]]u (dnešní [[Staré Město u Uherského Hradiště]]), byl i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes je plné jméno „Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“), který byl posvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby [[27. listopad]]u [[1228]]. Tehdy byla vysvěcena východní část chrámu (zřejmě presbytář s křížovou lodí), a snad byla v té době hotova i část přilehlých klášterních budov.
[[Soubor:Velehrad 2 polovina 17 století.gif|thumb|Projekt barokní přestavby velehradského kláštera]]
Současnou podobu získal klášter na přelomu [[17. století|17.]] a [[18. století]], po [[požár]]u v roce [[1681]]. Po opravách konventu provedl [[opat]] [[Petr Silavecký]] ([[1669]]-[[1691]]) obnovu klášterního kostela, v níž pokračovali jeho nástupci opati [[Bernard Kašpárek]] (1691-[[1699]]), [[Florián Nezorin]] a [[Josef Malý (opat)|Josef Malý]]. Generálním projektantem radikální přestavby kláštera ([[1681]]-[[1769]]) a kostela ([[1686]]-[[1735]]) byl [[Giovanni Pietro Tencalla]]. I po přestavbách si kostel uchovává charakter [[Románský sloh|románsko]]-[[Gotika|gotické]] stavby. Dvě řady [[pilíř]]ů západního trojlodí nahradily mohutné zděné příčky s [[pilastr]]y, které rozdělily někdejší boční lodě na 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Krypty byly vybudovány současně se zvýšením podlahy kostela na úroveň okolního terénu, který se za poslední staletí zvýšil asi o 2 metry. Střední loď a křížení byly rovněž zasypány stavební [[suť|sutí]]. Kostel byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí asi o 14 metrů. Odstranění západního průčelí s románským ústupkovým portálem a snížení jeho délky ze 100 na 86 metrů patří k nejcitelnějším zásahům do jeho podoby. Nové [[průčelí]] opatřil stavitel dvěma [[věž]]emi, nad křížem lodi byla po zrušení vysoké [[Renesance|renesanční]] věže vystavěna kupole krytá nízkou [[lucerna (architektura)|lucernou]].
 
I když není znám [[projekt]]ant [[Baroko|barokní]] přestavby, předpokládá se vliv předního [[Architektura|architekta]] [[Giovanni Pietro Tencalla|Giovanniho Pietra Tencally]]. Pracovali zde kameník a [[mramor]]ář [[Ondřej Ollio]], [[sochař]] [[Michael Mandick]], malíři [[Paulo Pagant]] a [[Michael Willmann]]. Po požáru v roce [[1719]] připadl opatu Malému nelehký úkol dokončení díla. Vnitřní výzdobu provedl v roce [[1724]] hlavní představitel sochařů a [[štuk]]atérů přicházejících z [[Itálie]] na Moravu, [[Baldassare Fontana]] ([[1661]]-[[1733]]). Dále zde působil mramorář [[Jan Hagmüller]], [[malíř]]i [[Jan Etgens]] a [[František Řehoř Ignác Eckstein]] ([[1689]]-[[1741]]), který zhotovil fresky v hlavní lodi kostela. Poslední opat [[Filip Zuri]] přivedl do velehradského kláštera malíře [[Ignác Raab|Ignáce Raaba]], od něhož pochází většina velkých [[oltář]]ních [[Plátno|pláten]].
 
Druhým svěcením velehradského kostela [[2. říjen|2. října]] [[1735]] byla přestavba dokončena. V roce [[1927]] byl na základě rozhodnutí [[papež]]e [[Pius XI.|Pia XI.]] kostelu udělen titul papežské [[bazilika|baziliky menší]], aby tak zdůraznil cyrilometodějský a [[Unionismus|unionistický]] význam Velehradu. Ze stejných důvodů věnoval v roce [[1985]] papež [[Jan Pavel II.]] Velehradu zvláštní vyznamenání - [[Zlatá růže|Zlatou růži]].
Řádek 40 ⟶ 41:
=== Presbytář ===
Sloupová architektura podle návrhu B. Fontana je doplněna [[plastika (výtvarné umění)|plastikou]] [[Jan Křtitel|sv. Jana Křtitele]] a [[Jan Evangelista|sv. Jana Evangelisty]]. Oltářní plátno představující zasvěcení kostela - Nanebevzetí P. Marie, pochází ze 70. let a jeho autorem je I. Raab.
Původní barokní oltář byl v roce [[1864]] odstraněn a nahrazen oltářem, který věnoval olomoucký [[arcibiskup]], [[kardinál]] [[Bedřich z Fürstenberka|Bedřich Fürstenberk]]. Oltář je zhotoven z bílého kararského [[mramor]]u, doplňují jej [[porfyrit]]ové desky s benátskou [[Mozaika|mozaikou]], dva [[Adorace|adorující]] [[anděl]]é a pod mensou se nachází skupina [[reliéf (sochařství)|reliéfreliéfů]]ů s cyrilometodějskou tématikou: smrt [[Svatý Metoděj|sv. Metoděje]] uprostřed, loučení bratří v [[Řím]]ě před smrtí Konstantina ([[Svatý Cyril|Cyrila]]) vlevo, sv. Metoděj přijímající od papeže [[Hadrian II.|Hadriana II.]] arcibiskupské [[pallium]] vpravo, po stranách pak postavy [[Svatý Václav|sv. Václava]] a [[Svatá Ludmila|sv. Ludmily]]. Tyto reliéfy jsou dílem sochaře [[Carl Johann Steinhaüser|Carla Johanna Steinhaüsera]]. Za oltářem se nachází sarkofág s tělem kardinála Tomáše Špidlíka.
[[Obětní stůl]] pořízený v roce [[1985]] je dílem architekta [[Tomáš Černoušek|Tomáše Černouška]] a velehradského sochaře [[Otmar Oliva|Otmara Olivy]].
Po stranách obětního stolu u pilířů kupole jsou dvě [[sousoší]]: [[Petr (apoštol)|sv. Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]] vlevo a sv. Cyrila a Metoděje vpravo. Ty pocházejí z počátku [[20. století]] a zhotovil je sochař [[Ferdinand Neumann]].
Řádek 49 ⟶ 50:
 
=== Kaple Matky křesťanské jednoty ===
Kaple byly v době [[Cisterciácký řád|cisterciáckého]] kláštera tzv. zimní sakristií, později upravena na kapli [[Svatý Josef|sv. Josefa]]. Ve 30. letech 20. století upravena do současné podoby. Mramorový oltář, navržený architektem K. Madlmayrem, vychází ze starokřesťanského vzoru. Nad [[Tabernákulum|tabernákulem]], zhotoveným z [[zlato|pozlacené]] tepané [[mosaz]]i je umístěn obraz [[Panna Marie|P. Marie]] s [[Ježíš Kristus|JežíšJežíškem]]kem od [[Emanuel Dítě|Emanuela Dítěte]] z roku [[1919]], podle vzoru [[Byzantská říše|byzantské]] ikony z římské baziliky Panny Marie Větší. Rám ze zlaceného [[bronz]]u nese v horní [[Luneta|lunetě]] reliéf dvou adorujících andělů kolem [[Svatováclavská koruna|svatováclavské koruny]]. V ní je vložena relikvie [[Trnová koruna|trnové koruny]] Kristovy. V postranních pásech a dole jsou miniatury českých [[patron]]ů s relikviemi, ve spodních rozích zobrazen příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, a přijetí pallia od papeže Hadriana II. Uprostřed pod ikonou se nachází relikvie [[Josafat Kunčevic|sv. Josafata]]. Rám je osazen 46 [[polodrahokam]]y.
Obraz smrti sv. Metoděje od [[František Ženíšek|Františka Ženíška]] je uhlovou studií pro jednu z lunet [[Pantheon]]u [[Národní muzeum|Národního muzea]].
Mramorovou [[Křtitelnice|křtitelnici]] od sochaře Giovanni Ciani věnovali roku [[1885]] olomoučtí bohoslovci.
Řádek 57 ⟶ 58:
 
=== Královská kaple ===
Přistavěna v roce [[1965]] k severnímu rameni příčné lodi. Původně byla výzdoba motivována vzpomínkou na zemřelé dobrodince a zakladatele kláštera, což vyjadřují i tři [[vitráž]]e z roku 1939. Zobrazené [[erb]]y připomínají první zakladatele velehradského kláštera, významné opaty, cisterciácký řád a velehradský konvent. Návrh zpracoval [[Klaudius Madlmayr]].
Dominantou kaple je [[náhrobek]] arcibiskupa Stojana. [[Tumba (hrob)|Tumba]] s bronzovým reliéfem byla vytvořena architektem Madlmayrem a sochařem [[Julius Pelikán|Juliem Pelikánem]] z Olomouce. Spodní mramorovou část zhotovila Axmanova kamenická dílna v Olomouci. Mezi tumbou a [[parapet (architektura)|parapetparapetem]]em středního okna je mramorový reliéf Panny Marie Svatohostýnské a po stranách postavy sv. Cyrila a Metoděje. Reliéf zobrazuje [[Svatý Hostýn]] a Velehrad, dvě nejvýznamnější moravská poutní místa.
 
=== Kupole ===
Řádek 80 ⟶ 81:
V prostoru kaple sv. Václava je obraz sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matejko, věnovaný Velehradu roku [[1885]] polským národem.
V protější kapli sv. Floriána je dřevěná socha sv. Josefa od Štěpána Zálešáka.
Do kaple sv. Kateřiny byly umístěna [[korouhev]] věnovaná roku [[1927]] [[Slovensko|slovenskými]] [[poutník (cestovatel)|poutníkpoutníky]]y. Korouhev vyšily ženy v [[Cífer]]u u [[Trnava|Trnavy]]. Mimo výšivku Panny Marie Šaštínské a znaku Slovenska je na ní množství prvků lidových výšivek ze všech sedmi stolic slovenských.
V protější kapli sv. Barbory jsou dvě korouhve z roku [[1885]], které věnovali polští poutníci a [[Čechoslovakismus|Čechoslováci]] z [[Spojené státy americké|USA]].
Pod hudební kruchtou se nachází velký kříž, který je dílem samouka Augustina Sedláčka z [[Vyškov]]a, darovaný kostelu v roce [[1860]]. Dva obrazy na plátně od I. Raaba ze 2 poloviny 18. století představují cisterciáckého světce sv. Bernarda. Výklad těchto obrazů býval dříve spojován se známou legendou o mnichu Fortunatovi. Obraz sv. Cyrila a Metoděje v pojetí východního ritu, visící nad vchodem do levé věže, pochází z počátku 20. století od pražské malířky A. Tchořové. Na protější straně nad vchodem na pravou věž a na kůr je obraz papeže Pia XI. od Jana Pojsla z roku [[1949]].
Řádek 88 ⟶ 89:
 
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Hurt | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Hurt | titul = Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650 | vydavatel = Akademie velehradská | místo = Olomouc | rok = 1934 | počet stran = 439 | isbn = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Hurt | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Hurt | titul = Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784 | vydavatel = Akademie velehradská | místo = Olomouc | rok = 1938 | počet stran = 438 | isbn = }}
 
{{Commonscat|Basilica of Assumption of Mary and St. Cyrillus and Methodius (Velehrad)}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Bazilika_Nanebevzetí_Panny_Marie_a_svatého_Cyrila_a_Metoděje“