Emmanuel Joseph Sieyès: Porovnání verzí

Sieyès byl synem berního úředníka a [[poštmistr]]a. Rozhodl se pro studium [[teologie]] a studoval v semináři [[Saint-Sulpice]] v [[Paříž]]i. Byl také posluchačem přednášek na [[Sorbonna|Sorbonně]], na kterých se seznámil s učením [[John Locke|Johna Locka]], [[Condillac]]a a jiných politických myslitelů. Teologii přitom zanedbával. Přesto byl roku [[1774]] vysvěcen a stal se katolickým [[farář]]em. Pro svou vzdělanost, pohotovost i ostrovtip stoupal rychle v církevním žebříčku, až se stal generálním [[vikář]]em a kancléřem chartreské [[diecese]]. V roce [[1789]] během období příprav zasedání [[Generální stavy|Generálních stavů]] jej [[Necker]] vyzval, aby představil své názory na složení stavů. Sieyès následně uveřejnil svůj spis ''”Qu’est-ce que le tiers etat?“'' (Co je třetí stav?).

Mluvil jen zřídka, obvykle si své mínění nechával pro sebe, a když promluvil, pak extrémně krátce a často nejasně. Jeho výroky pak bylo ex post možno vykládat i tak, že vše předvídal již dávno, a proto mu zajistily bezbřehý obdiv. Často používal svůj univerzální výrok ''„všechno špatně“''. V sále zasedal uprostřed mezi [[girondisté|girondisty]] a [[montagnardé|montagnardy]]. Měl velký podíl na zavedení systému departementů, ale na jaře [[1790]] byl ze skupiny předních politických činitelů odstraněn. Jen jednou byl zvolen dvoutýdenním předsedou [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]]. Z Ústavodárného shromáždění byl na základě nařízení, které navrhl [[Robespierre]], vyřazen a vynořil se opět až v dalším shromáždění, které neslo název [[Národní konvent]] (IX/1792 – IX/1795). V něm byla jeho [[introvert]]nost ještě nápadnější, částečně díky jeho povýšenosti, částečně i bázni. V lednu 1793 hlasoval pro smrt krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]]

[[Kategorie:Konzulát a První Francouzské císařství]]