Valenční elektron: Porovnání verzí

'''Valenční elektron''' je [[elektron]] v [[atomový obal|atomovém obalu]] umístěný v energeticky nejvýše položené (tzv. [[valence|valenční]]) vrstvě (příp. několika vrstvách). Jde tedy o elektrony z posledních, největších orbitalů v rámci elektronové konfigurace atomu. Orbitaly obsahující valenční elektrony pak nazýváme valenční orbitaly. Tyto elektrony (resp. orbitaly) přijdou nejsnáze do kontaktu a jinými atomy a jejich valenčními elektrony (orbitaly) a díky tomu se mohou podílet na vzniku [[chemická vazba|chemických vazeb]] mezi [[atom]]y. [[Elektronová konfigurace]] valenčních elektronů je pak z hlediska chemie nejdůležitější charakteristika atomu konkrétního prvku. Počet elektronů ve valenční slupce je specifický pro daný [[chemický prvek]] – podle něj jsou prvky rozděleny do sloupců [[periodická tabulka prvků|periodické tabulky]] – ty označujeme jako skupiny. Počet valenčních elektronů většinou určuje maximální [[oxidační číslo]] atomu. Skupiny prvků v periodické soustavě jsou klasicky číslovány jako I.A až VIII.A a I.B až VIII.B – zde odpovídá číslo skupiny počtu valenčních elektronů (s vyjimkouvýjimkou části skupiny VIII.B a skupin I.B a II:B). Modernější očíslování skupin 1 až 18 s počtem valenčních elektronů souvisí jen u menší části prvků.

Chemické prvky dělíme na ''[[Blok s|s]]'', ''[[Blok p|p]]'', ''[[Blok d|d]]'' a ''[[Blok f|f-prvky]]'' podle umístění jejich valenčních elektronů v orbitalech. Prvky ''s'' a ''p'' nazýváme též nepřechodné prvky, jejich valenční elektrony (nebo orbitaly) jsou pouze v jediné – poslední vrstvě (slupce) obalu atomu. Při klasickém číslování skupin jde o skupiny I.A až VIII.A a počet valenčních elektronů (orbitalů) těchto prvků odpovídá číslu skupiny. Jako přechodné prvky označujeme ''d-prvky''. Jejich valenční elektrony (orbitaly) zahrnují poslední a část předposlední vrstvy obalu atomu, jde v klasickém očíslování o skupiny I.B až VIII.B. Zde číslo skupiny odpovídá počtu valenčních elektronů jen u části prvků. Jako vnitřně přechodné označujeme f-prvky, které mají valenční elektrony (orbitaly) v posledních třech vrstvách obalu atomu. Obecně můžeme zapsat, že elekronováelektronová konfigurace valenčních elektronů s-prvků je ns^1,2, p-pvkůprvků ns², np^{1 až 6}, d-prvků ns², (n–1)d^{1 až 10}, kde n je číslo poslední vrstvy obalu atomu (číslo periody, v níž je prvek v periodické soustavě prvků, nejvyšší hodnota kvantového čísla orbitalů daného atomu). Rozdělení prvků za pomoci typu valenčních orbitalů můžeme konkretizovat až na označení jednotlivých skupin (sloupců) prvků periodické soustavy. Známe tedy s¹ a s² prvky, p¹ až p⁶ prvky, d¹ až d¹⁰ prvky a f¹ až f¹⁴ prvky.

Valenční elektrony může atom prvku potenciálně použít pro tvorbu chemické vazby. Hlavní typ chemické vazby – [[kovalentní vazba]] se vytváří především s využitím nespárovánýchnespárovaných valenčních elektronů, tedy těch, které jsou ve valenčních orbitalech umístěné jednotlivě. Prvek tak nemusí (a někdy ani nemůže) využít pro tvorbu kovalentních vazeb všechny valenční elektrony. Příkladem takových prvků jsou vzácné plyny (třeba He), které mají valenční eletronyelektrony v orbitalech výhradně spárované a mohou je jen výjimečně rozdělit. Helium proto netvoří chemické vazby. Některé prvky mohou část nebo všechny valenční elektrony odštěpit a vytvořit [[kationty]] (zejména reaktivní [[kovy]]), reaktivní [[nekovy]] mohou do valenčních orbitalů naopak elektrony přijmout a vytvořit [[anionty]]. Tato schopnost souvisí s [[elektronegativita|elektronegativitou]] prvku. Tak vzniká tzv [[iontová vazba]].