Jevišovice: Porovnání verzí

| zem.délzeměpisná délka = 15°59'23".9897222

| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Jevišovice |lat_deg=48 |lat_min=59 |lat_sec=15 |lon_deg=15 |lon_min=59 |lon_sec=23 |float=center }}

V obci sídli [[AGRO Jevišovice]] a. s., která obhospodařuje rozsáhlé pozemky v České republice a na [[Ukrajina|Ukrajině]].<ref>http://www.agd-jevisovice.cz/index.php?menu=3</ref> Je jedním z největších českých chovatelů kuřat, jediným českým a evropským chovatelem jatečních krokodýlů (na [[Krokodýlí farma Velký Karlov|farmě]] ve [[Velký Karlov|Velkém Karlově]])<ref>http://www.agd-jevisovice.cz/index.php?menu=16</ref> a prostřednictvím dceřiné společnosti ZEVO provozovatel největší [[bioplyn]]ové stanice ve střední a východní Evropě (rovněž ve Velkém Karlově). Od roku 2011 je součástí [[Agrofert Holding]] [[Andrej Babiš|Andreje Babiše]].

Samotné Jevišovice byly vždy českým městem (roku 1880 zde žilo z 1237 obyvatel 1231 Čechů, roku 1930 z 1092 obyvatel 1053 občanů české národnosti), kde se dařilo nejrůznějším živnostem, řemeslům (existovalo zde 8 cechů) a spolkům (v roce 1898 došlo například k ustavení [[Sokol (spolek)|Sokola]]). Zajímavé je historické jádro města s budovami z 18. a 19. století, řada soch, převážně z 18. století a farní kostel sv. Josefa z roku 1830. Nedaleko Jevišovic se nachází přehrada, vystavěná v letech 1894–1897 jako zábrana proti povodním, která patří k nejstarším ve střední Evropě.

Nachází se na skalnatém ostrohu nad údolím [[Jevišovka (řeka)|Jevišovky]], kde byl vybudován Sezemou z Kunštátu mezi roky [[1423]]–[[1426]] náhradou za zbořený „Starý hrad“ na protějším břehu. [[Hrad]] je připomínaný poprvé roku [[1432]] a již nedlouho poté, roku [[1468]] odolal pokusu o dobytí vojkem [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]]. Nápis na schodišťové věži z roku [[1564]] svědčí o tom, že jevišovická větev pánů z Kunštátu přestavěla hrad v 16. století na [[renesance|renesanční]] [[zámek (stavba)|zámek]]. [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|Kunštáti]] sídlo drželi až do svého vymření po meči v roce [[1587]], kdy jej dědička Kateřina odkázala knížatům z Minsterberka. V jejich vlastnictví byl zámek opět až do vymření rodu v roce [[1649]]. Císař pak zámek i s panstvím prodal Ludvíku Raduitovi de Souches. On a jeho potomci realizovali před rokem [[1686]] raně [[baroko|barokní]] přestavbu zámku. Její součástí je raně [[baroko|barokní kaple]] [[Svatý Ludvík|sv. Ludvíka]] se zachovalým mobiliářem. Stavební úpravy na zámku provedla v 19. století i hrabata Ugarte, v jejichž držení byl zámek v letech 1736 - 1879. Jeho posledními soukromými majiteli byli Offenheimové z Potexinu, kteří jej drželi od roku 1916.

Nachází se jihovýchodně od středu města, kde nechal počátkem 80. let 17. Louis Raduit de Souches století vybudovat dřevěný barokní lovecký zámeček. V roce 1879 nechal na jeho místě Karel Locatelli postavit vídeňskými architekty objekt ve stylu [[windsor]]ské neogotiky, který se v nezměněné podobě dochoval dodnes. Jeho posledními soukromými majiteli byli Larischové - Mönnichové. Po roce [[1948]] je zámek využíván jako domov důchodců. V sepětí s celoročně přístupným [[anglický park|anglickým parkem]] a hodnotnými [[Baroko|barokními]] a [[empír|empírovými]]ovými sochami pohledově mimořádně působivý.