|
== Předpoklady ==
Jsem frajer. D. S.
[oubyovat dohled strana. Později Lenin v rozporu s realitou tvrdil, že „strana našla moc pohozenou na ulici a jednoduše ji zvedla“.
Carské Rusko bylo kolem roku [[1900]] největším státem na světě, byl to však stát podle dobových měřítek zaostalý a vnitřně velmi labilní. V zemi chyběla silná střední třída a společnost fakticky tvořila většinová rolnická masa a úzká vrstva [[aristokracie]], vlastnící velkou část půdy. Car zemi spravoval "z boží milosti" jako ve [[středověk]]u, občanská společnost se teprve rodila. Za této situace vystupovala většina inteligence proti režimu a toužebně očekávala změnu – ta nečekaně nastala roku [[1905]], kdy v důsledku [[Rusko-japonská válka|války s Japonskem]] vypukla v zemi revoluce.
=== Vývoj v letech 1905–1914 ===
Během [[Ruská revoluce (1905)|první ruské revoluce]] v roce [[1905]] nedokázaly socialistické strany prosadit nic ze svého programu – z revoluce profitovaly [[Liberalismus|liberální]] a občanské strany (především [[kadeti]]), jimž se podařilo dosáhnout omezeného [[parlamentarismus|parlamentarismu]] ([[duma]]). Radikální křídlo revoluce bylo poraženo, jeho představitelé popraveni nebo uvězněni. Až do vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] zůstávaly socialistické společenské představy jen na okraji reálných politických úvah a carský režim se dočasně konsolidoval ([[Stolypinovy reformy]]). Obě frakce v RSDDS, [[menševici]] a [[bolševici]], se zatím názorově zcela rozešly a fakticky si utvořily samostatné stranické struktury.
=== Únorová revoluce ===
První světová válka znamenala pro Rusko hospodářskou i vojenskou pohromu. Zaostalý carský režim nedokázal účinně mobilizovat všechny síly k obraně před vnějším nepřítelem a po vzedmutí lidových bouří v Petrohradě v únoru [[1917]] (podle gregoriánského kalendáře v březnu) se zhroutil. Liberálové a socialisté (s výjimkou bolševiků) utvořili novou prozatímní vládu, která měla svolat ústavodárné shromáždění a mezitím dál vést válku s [[Německo|Německem]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]]. Situaci však značně komplikovala slabost vlády, rozvrat armády vyčerpané boji na frontách první světové války a neklid na venkově, kde rolníci očekávali brzké rozdělení velkostatkářské půdy.
[[Soubor:1917petrogradsoviet assembly.jpg|thumb|200px|Petrohradský sovět, 1917]]Z obav před návratem absolutismu prosadily obě nebolševické socialistické strany, [[eseři]] a [[menševici]], systém tzv. [[dvojvládí]], kdy vedle vlády existoval paralelní mocenský orgán, [[Sovět|sovět dělnických a rolnických zástupců]], volený dělníky, rolníky a vojáky; jemu byla podřízena struktura sovětů ve všech větších ruských městech. Obě strany v sovětech zprvu dominovaly a většinou se snažily s prozatímní vládou spolupracovat.
=== Bolševici ===
Bolševici zprvu zaujali smířlivý postoj k vládě, po návratu svého vůdce [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] z exilu ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] však otočili a začali na vládu útočit jako žádná jiná strana v Rusku. Vytýkali jí protidělnickou politiku, pokračování ve válce, neochotu rozdělit rolníkům půdu a řadu dalších prohřešků. V červenci [[1917]] se nakonec neúspěšně pokusili vyvolat nepokoje, které je v očích veřejnosti dočasně kompromitovaly.<ref>Viz R. Pipes, ''Dějiny ruské revoluce'', Praha 1998, s. 128–129.</ref>
Krátce po skončení "červencových dnů" zahájil [[generál]] [[Lavr Kornilov]], který si byl vědom vratkého postavení vlády, pokus o převrat s cílem nastolit vojenskou [[Diktátor|diktaturu]], výsledkem však byla radikalizace části dělnictva a Kornilov nedosáhl ničeho. V září petrohradský sovět ovládli bolševici a [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] tak získal kontrolu nad jednou ze dvou mocenských pák v zemi; tu se rozhodl využít k úplnému převzetí vlády v Rusku. Změna režimu měla proběhnout v souladu s poučkami [[marxismus|marxismu]], tj. násilnou cestou, nad vším si však měla uchovat dohled strana. Později Lenin v rozporu s realitou tvrdil, že „strana našla moc pohozenou na ulici a jednoduše ji zvedla“.
== Průběh a důsledky ==
|
