Aminoglykosidy: Porovnání verzí

*inhibice ribozomální translokace, která zajištuje přemístění (translokaci) peptidyl-[[tRNA]] ze strany A na stranu P<ref name=Flavio/>.

*narušení struktury stěny (membrány) bakterie<ref>{{cite journal |last1=Shakil |first1=Shazi |last2=Khan |first2=Rosina |last3=Zarrilli |first3=Raffaele |last4=Khan |first4=Asad U. |title=Aminoglycosides versus bacteria – a description of the action, resistance mechanism, and nosocomial battleground |journal=Journal of Biomedical Science |volume=15 |issue=1 |pages=5–14 |year=2007 |pmid=17657587 |doi=10.1007/s11373-007-9194-y}}</ref>.

*zastavení růstu a rozmnoženování napojením na [[ribozom]]ální podjednotku 30S<ref name="urlAminoglycosides: Bacteria and Antibacterial Drugs: Merck Manual Professional">{{cite web |month=July |year=2009 |first=Matthew E. |last=Levison |url=http://www.merck.com/mmpe/sec14/ch170/ch170b.html |title=Aminoglycosides: Bacteria and Antibacterial Drugs |work=Merck Manual Professional}}</ref><ref name="urlAminoglycosides">{{cite web |url=http://www.aic.cuhk.edu.hk/web8/aminoglycosides.htm |title=Aminoglycosides |work= |accessdate=}}</ref>.

NaKteré to,mechanismy kteréa mechanismyv účinkujakém převážíobdobí máterapie velkýpřeváží vlivzáleží na dávkadávce léčiva. Samotné plazmatické hladiny léčiva, které jsou důležité pro správný efekt antimikrobiální terapie (monitorování plazmatické hladiny), souvisí s tzv. pozdním efektem antibiotické léčby. Totiž po zaniknutí terapeutické hladiny v plazmě, která je důležitá pro [[baktericid]]ní účinek aminoglykosidů, zůstává ještě dostatečné množství aminoglykosidů mimo plazma, kde působí proti opětovnému rozmnožení bakterií (chová se jako [[bakteriostatikum]]). Příčinou baktericidního účinku je narušení vnější bakteriální stěny, zatímco za bakteriostatický účinek je zodpovědné navázání antibiotika na zmíněnou ribozomální podjednotku 30S. Toto navázání přetrvává podstatně déle než přítomnost léčiva v plazmě. To vysvětluje závislost dávky jak na typu účinku na bakterii (baktericidní vs. bakteriostatický), tak na pozdní antibiotický efekt.

Skutečnost, že u aminoglykosidů se uplatňuje ještě jiné mechanismy než inhibice proteosyntézy souvisí s jejich rychlým působením na vybrané [[gramnegativní bakterie|gramnegativní bacily]], které nemůže být podmíněno procesy blokování proteosyntézy, ale jejich působením na buněčnou stěnu citlivých bakterií. Empiricky je tento účinek mj. dán rozdílem mezi účinky [[tetracyklin]]u, který působipůsobí čistě bakteriostaticky a je inhibitorem proteosyntézy a aminoglykosidů, které působí rovněž baktericidně (tetracyklin nikoliv). Bylo zjištěno, že aminoglykosidy pozměňují strukturu biofilmu stěny bakterie, která je založena na kationtech Mg²⁺ and Ca²⁺. Tato chemická struktura biofilmu zajišťuje klíčová stavební spojení [[polysacharid]]ů se sousedícími [[lipopolysacharid]]y. Kationaktivní aminoglykosidové molekuly způsobují změnou biofilmu "mikropraskliny", a tím i změnu propustnosti (permeability) v bakteriální stěně. Právě zásahy a změny na bakteriální stěně mohou mnoho citlivých bakterií usmrtit ještě předtím, než zasáhnouaminoglykosid zasáhne ribozomální 30S podjednotku.<ref>{{cite book |last=Lorian |first=Victor |title=Antibiotics in Laboratory Medicine |publisher=Williams & Wilkins Press |year=1996 |pages=589–90 |isbn=0-683-05169-5}}</ref>. Zmíněné mikropraskliny způsobují vytékání cytoplazmatického obsahu bakterie a vnikání ([[uptake]]) aminoglykosidů dovnitř bakterie (pozn. zmíněný tetracyklin rovněž musí proniknout skrze stěnu bakterie, ale přitom ji nenarušuje, tak jako to činí aminoglykosidy). Samotný uptake aminoglykosidů přes narušenou stěnu vyžaduje energii bakterie. Vzhledem k tomu, že energie [[anaerobní|anaerobních]] bakterií pro tyto účely je nižší než u [[aerobní]]ch, jsou aminoglykosidy vůči anaerobním bakteriím méně účinné.