Bitva u Mogersdorfu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 62:
Velkovezír si stejně dobře jako Montecuccoli kolem poledne uvědomil, že v bitvě nastala kritická chvíle. Poslal proto na druhý přeh posily, aby mohl odpoledne obnovit útok. Když však vyděšení a poražení Turci z dopoledního útoku doběhli k mostům, které ráno sami postavili, zjistili, že jsou beznadějně ucpané silami, které jim měli přijít na pomoc a které se rovněž obraceli na bezhlaví útěk. Osmanští bojovníci ve snaze zachránit si život skákali z příkrých břehů a pokoušeli se doplavat do bezpečí. Brzy byla Rába plná mrtvých těl, utonulých i tonoucích, ale také koní a velbloudů. Z 12 000 mužů, kteří vedli útok proti křesťanské armádě, jich přežil méně než tisíc.<br>
Maršál Montecuccoli zastavil své muže dříve, než začali překračovat řeku. Věděl, že útočit proti silnějším tureckým silám, které zůstali na druhém břehu by byla sebevražda. Křesťanské vojsko ztratilo sotva 2 000, tedy méně než pětinu toho co potkalo protivníka.
==Po bitvě==
Když vyšlo slunce, byl severní břeh zcela osvobozen od nepřítele. Tisíce zbraní, vlajek, symbolů osmanského vojska a dokonce několik děl padlo do křesťanských rukou. Turci sice zůstali na jižním břehu až do 6.srpna, ale velkovezír nechtěl riskovat další podobný masakr svých vojáků odhodlanými křesťany, a o žádný nový útok se už nepokusil. Potom pochodovala obě vojska, oddělena pouze Rábou, do [[Vasvár|Vasváru]], kde na základě velkvezírovy žádosti, uzavřela příměří. Konečnou mírovou smlouvu podepsali zástupci obou stran 27.září [[1664]] v Nových Zámcích.
==Důsledky==
Bitva u Morgesdorfu zaujímá víznamné místo nejen v historii habsburské armády, ale v celých dějinách evropského válečnictví. Protože to bylo skutečně křesťanské vojsko, které se zde onoho památného dne 1. října [[1664]] postavilo třikrát početnějšímu, krutému a zákeřnému, nepříteli. Podalo jasný důkaz, toho, jak jednotný může náš kontinent být ve chvíli, kdy se jedná o jeho existenci.<br>
Právě tato jednotnost, spolu s Montecuccoliho chladným úsudkem a úspěšným ohadem situace, osobním nasazením každého z velitelů i jejich vojáků, a skvělém využití Ráby jako obranného prostředku, byla hlavním důvodem křesťanského vítězství.<br>
Velkovezírova armáda samozřejmě nebyla zničena. Stále ještě měla nad křesťany větší jak dvojnásobnou převahu. Ale velkovezír si nemohl dovolit být příliš dlouho pryč od centra moci v [[Istanbulu]]. A uvědomoval si, že i kdyby Montecuccoliho nakonec porazil, měl by pravděpodobně takové ztráty, že další kampaň by mu byla znemožněná.<br>
Jakkoli vojáci odvedli skvělou práci, výsledky jednání politiků už pro [[Habsburská monarchie|monarchii]] tak příznivé nebyly. Výsledný mír byl výhodný spíše pro Turky. Osmané měli v podstatě volné ruce při opakovaných nájezdech na území [[Habsburská monarchie|říše]]. Podle záznamů si do otroctví odvlekli přes 100 000 lidí. Udrželi si také kontrolu nad [[Sedmihradsko|Sedmihradskem]] a císař se dokonce zavázal platit jim roční [[tribut]] 200 000 zlatých. Ale válečné operace skončili- a císaři [[Leopold I. Habsburský|Leopoldovi]], který měl pověst nepříliš statečného člověka šlo především o tohle.<br>
Význam bitvy u Mogersdorfu samozřejmě nazasadila Osmanům žádný rozhodující úder. Má význam především morální. Ukázala možnost sjednocení Evropy za společným cílem, a také, což bylo v té době ještě důležitější, ukázala, že Turky je možné porazit v boji. Protože to skutečně byla první bitva, v níž císařská vojska porazila Osmany v regulérní velké bitvě, a nikoli pouze úspěšnou obranou opevněních bodů. <br>
Mír potom panoval skoro dvacet let, až do roku 1683, kdy Turci zaútočili znovu, tentokrát přímo na [[Obléhání Vídně|Vídeň]]. Tehdy však již polní maršál [[Montecuccoli]] pomoci nemohl. Tři roky předtím byl pochován v [[Linec|Linci]].<br>
Je možné, že právě tam, v blátě bezvýznamné vesničky [[Mogesdorf]], jejíž méno znají dnes jen zasvěcení zájemci, se poprvé v praxi zrodilo něco, co za třista let začne připomínat Evropskou unii.
== Literatura ==
| |||