|
Právní stát je typický pro západní pojetí [[stát]]u, [[právo|práva]] a [[politika|politiky]] moderní doby, počínaje{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- řím a středověk ne? --> [[osvícenství]]m. Významným impulzem pro změnu pojetí právního státu v Evropě byl [[Norimberský proces]], který se vypořádával s nacistickým zneužitím práva. Nové pojetí, zakotvené po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] v mezinárodních smlouvách, proto podřizuje stát a jeho právní systém obecným hodnotám, zejména [[spravedlnost]]i, nadřazuje právnímu systému státu [[základní lidská práva|lidská práva]] a omezuje roli státu na míru nezbytnou k jejich ochraně a rozvoji.{{doplňte zdroj}}
co je ty píčo..""!!
== Původ a teorie právního státu ==
Koncept právního státu vznikl v [[Anglie|Anglii]] 18. a 19. století. Ústavní teoretik [[Albert V. Dicey]] formuloval tři principy:
# Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon. Důraz byl kladen i na poznatek, že ani majetková práva jednotlivce nesmí být bez porušení zákona narušena.
# Každý je subjektem práva.
# Vláda lidu ([[demokracie]]){{doplňte zdroj}} musí být založena na vládě zákona. Z tohoto principu vychází myšlenka, že stát je garantem rovnosti před zákonem a sám je právu podřízen.{{Fakt/dne|20100817081440}}
Obvykle bývá za právní označován takový [[stát]], v němž
* výkon státní moci je omezen zákonem (princip omezenosti a [[zákonnost|legality]] výkonu veřejné moci, t. j. [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] smějí činit a také činí jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, stát je svému vlastnímu právnímu systému podřízen)
* občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon).
Původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována
* spravedlivost zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo [[přirozené právo|přirozeného práva]] nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka)
* právní jistota, t. j. jednoznačnost [[právní norma|právních norem]] v [[zákon (právo)|zákonech]] – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až [[prováděcí předpis|prováděcími předpisy]] nebo [[výklad (právo)|výkladem]] [[výkonná moc|výkonné]] nebo [[soudní moc]]i
* omezení zákonných pravomocí státu na nejmenší nezbytnou míru{{Fakt/dne|20100817081440}}
* vymahatelnost práva a jeho garance státem
* dělba státní moci do více nezávislých a vzájemně se kontrolujících složek, zejména nezávislost zákonodárné, výkonné a soudní moci
Některá pozitivistická a mocenská pojetí omezují právo (tedy i právního státu) jen na jeho formální znaky. Primát zákona nad státní mocí však sám o sobě nezajišťuje, že stát nebude [[diktatura|diktaturou]]: zejména [[totalitarismus|totalitní]] režimy bývají formálně právními státy, kde se úzkostlivě dbá na dodržování zákona.{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- nezákonost státu není právním státem --> Naproti tomu [[anarchismus|anarchistická]], [[marxismus|marxistická]]{{Fakt/dne|20100817081440}},<!-- marxismus?? --> [[demokracie|demokratická]], [[Základní lidská práva|lidskoprávní]] i některá{{kdo?}} [[monarchismus|monarchistická]] pojetí odvozují pojem práva z pojmu spravedlnosti (jehož obsah se ovšem také u jednotlivých směrů podstatně liší) a za podstatné považují také, čí zájmy a jak účinně státní moc zastupuje.
Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například [[Ústava České republiky]], když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.<!-- pryč patří do Ústavy né sem -->
== Filosofie právního státu ==
| 