Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 221 bajtů ,  před 7 lety
wikifikace, - nefunkční odkaz, nepracuje se
{{Pracuje se}}
'''Rudolf Pernický''' ([[1. červenec|1. července]] [[1915]] v [[Krhová|Krhové]] u [[Valašské Meziříčí|Valašského Meziříčí]] – [[21. prosinec|21. prosince]] [[2005]] v [[Praha|Praze]]) byl [[Československo|československý]] voják, příslušník [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945|československé zahraniční armády]] působící během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] ve [[Spojené království|Velké Británii]], velitel výsadku [[Operace Tungsten|Tungsten]]. Byl též prvním předsedou [[Konfederace politických vězňů]].
 
Narodil se 1. července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí na úpatí [[Moravskoslezské Beskydy|Moravskoslezských Beskyd]]. Otec Rudolf byl řídícím učitelem, matka Božena, rozená Blažková byla v domácnosti. Měl dvě sestry.
 
Absolvoval obecnou školu ve [[Lhotka nad Bečvou|Lhotce nad Bečvou]] a v roce [[1934]] maturoval na [[gymnázium|gymnáziu]] ve Valašském Meziříčí. V témže roce vstoupil dobrovolně (i přes přání svých rodičů, aby se stal učitelem) do československé armády. Byl odeslán k dělostřeleckému pluku do Olomouce[[Olomouc]]e. Po absolvování školy pro důstojníky byl odeslán do [[Hranice|Hranic]]. Po ukončení základní prezenční služby setrval v další činné službě. Od 1. září 1937 do 15. října studoval v Hranicích na [[Vojenská akademie v Hranicích|Vojenské akademii]], kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Poté byl odeslán k dělostřeleckému pluku v Hranicích, kde setrval až do 1. května 1939. Poté, co byl z armády propuštěn hledal cestu na Západ.
 
== V exilu ==
26. června 1939 odešel do [[Polsko|Polska]]. Po krátkém pobytu v táboře odplul 29. července do [[Francie]]. Po podpisu závazku do [[Cizinecká legie|Cizinecké legie]] byl odvelen do Tunisu[[Tunis]]u. Po vypuknutí [[Druhá světová válka|války]] byl v [[Agde]] prezentován do československé zahraniční armády a přidělen k dělostřeleckému pluku. [[Bitva o Francii|Bojů o Francii]] se ale nezúčastnil. Po porážce Francie hitlerovským [[Německo|Německem]] evakuoval v roce [[1940]] do [[Spojené království|Velké Británie]].
 
Ve Velké Británii byl zařazen k dělostřeleckému pluku. Po povýšení do hodnosti nadporučíka dělostřelectva 28. října 1940 byl zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 21. února do 27. března 1942 absolvoval sabotážní[[sabotáž]]ní kurz a [[Parašutismus|parakurz]]. Poté začal působit při MNO jako instruktor střelby a sabotáže. Tuto funkci vykonával až do 21. května 1944, přičemž sám absolvoval kurzy průmyslové sabotáže, dokončovací kurz a kurz sabotážní chemie. 22. května 1944 si při opakovacím kurzu zlomil zápěstí. Po vyléčení absolvoval kurzy pro příjem letounů a obsluhy radiomajáku Eureka. Po ukončení výcviku byl 24. září přesunut do [[Itálie]]. Zde byl také 28. října povýšen do hodnosti kapitána dělostřelectva.
 
== Nasazení ==
{{Podrobně|Operace Tungsten}}
 
Jako velitel paraskupiny byl spolu s rotmistrem [[Leopold Musil|Leopoldem Musilem]] [[21. prosinec|21. prosince]] [[1944]] – po předchozím neúspěšném pokusu – vysazen u obce [[Líbeznice|Líbeznice]] u [[Kutná Hora|Kutné Hory]] téměř 100 km od plánované pozice. Oba parašutisté absolvovali vyčerpávající sedmidenní pochod sněhem pokrytým terénem až na kontaktní adresu u [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]]. Zbytek války následně působil na [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchovině]]; vyhledával plochy pro příjem materiálu, zásilky s materiálem přijímal a v závěru války, po vypuknutí povstání v oblasti jako velitel řídil akce povstalců proti německé armádě.
 
== Po válce ==
 
Po osvobození se ohlásil na MNO, kde posléze působil v II. odboru. 1. srpna 1945 byl povýšen na majora. Od června 1946 začal studovat vysokouVysokou válečnou školu (tu dokončil v srpnu 1948). Mezitím se v září [[1947]] oženil ([[15. květen|15. května]] [[1949]] se mu narodil syn Rudolf). Po ukončení vysoké školy válečné působil jako přednosta I. oddělení na velitelství 14. divize.
 
Již [[2. listopad]]u 1948 byl ale zatčen a 13. března 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen Státním soudem v [[Praha|Praze]] k dvaceti letům odnětí svobody, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv na 10 let pro trestné činy velezrady, úklady proti republice a neoznámení trestného činu. Trest odpykával nejprve na [[Plzeň-Bory|Borech]] a v [[Opava|Opavě]] a poté téměř osm let pracoval v různých [[Uran (prvek)|uranových]] dolech (včetně [[Jáchymov ]]a či Bitýze[[Bitýz]]e). V roce [[1960]]byl při hromadné amnestii propuštěn, eve vězení strávil 11,5 roku. Pracoval v cihelně v [[Libčice|Libčicích]] a poté jako skladník v drogerii. Od roku 1968 pracoval jako referent na Úřadu předsednictva vlády a v roce 1970 odešel do důchodu. Od svého propuštění až do roku [[1989]] sledován [[StB]].
 
== Po sametové revoluci ==
V roce [[1990]] mu byly vráceny všechny vojenské pocty a byl povýšen do hodnosti [[plukovník]]a. O rok později byl jmenován [[generál]]majorem ve výslužbě. Později mu byl udělen titul inženýr.
 
V letech 1990 až [[1992]] byl předsedou [[Konfederace politických vězňů]] a poté byl jejím čestným předsedou. Poslední roky svého života trávil v Domově pro válečné veterány a i přes své chatrné zdraví (dlouhodobé problémy s [[Diabetes mellitus|cukrovkou]]) se v posledním roce pustil do boje proti zrušení tohoto útočiště pro válečné veterány. Svou bojovnost projevil i během předávání nejvyššího státního vyznamenání [[Řád Bílého lva|Řádu Bílého lva]] na podzim 2005, kam se osobně dostavil přesto, že se o dva týdny dříve musel podrobit složité operaci.
 
Zemřel 21. prosince 2005 v den 61. výročí svého seskoku na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]].
[[Soubor:Generál Pernický.jpg|thumb|Hrob na Olšanském hřbitově]]
== Řekli o něm ==
 
* ''„Byl{{citát|Byl nesmírně skromný, trpělivý. Uměl se až dětsky radovat z každé maličkosti, kterou mnozí ani nezaregistrovali. Miloval život a chtěl moc žít. Koupil si počítač, že bude mailovat s kamarády - a ti na něj nezapomínali. Byl nesmírně skromný - když mu jeho přítel a spolubojovník z Anglie chtěl poslat elektrický invalidní vozík, odmítl to. Nebudu se ulejvat, musím makat, říkal. A radostně přijal od Dany Zátopkové Emilův vozík a trénoval na budoucí výlety. Angličané, ti si ho nesmírně vážili. A byl velmi pyšný, když jej na ambasádě při jedné z mnoha návštěv vyznamenali zvláštním děkovným dekretem za jeho zásluhy v boji o Anglii. Moc se těšil, když jej přijel z Anglie čas od času navštívit jeho bývalý spolubojovník. Jakoby těmi vzpomínkami omládl. Nade všechno miloval koně a jeho jezdecké boty a rajtky i bičík - to byly jeho posvátné relikvie. Boty měl neustále vyleštěné, jakoby měl jít odpoledne na přehlídku. Prostě byl stále připraven, ale fyzicky na to už nestačil. Ale bojoval. A jeho poslední dva roky života, to pro něj vlastně bylo třetí světovou válkou, kterou nakonec přesně v den 61. výročí seskoku do milované vlasti prohrál. Byl to prostě člověk s velkým písmenem na začátku. A s nesmrtelnými vzpomínkami na něj každý, kdo ho poznal, bude vzpomínat do konce svého života.“''| Vojtěch Klečka}}
* ''„Jsem{{citát|Jsem hrdá, že jsem s ním mohla strávit těch pár chvil, které jsem s ním strávila, a že jsem se mohla stát jeho posluchačkou. Rudolf Pernický byl opravdový bojovník. Byl to člověk, který zosobňoval všechny vlastnosti, které shrnujeme pod slovo čest. Čest a čestnost pro něj znamenaly všechno. Rád pomáhal lidem, měl lidi rád. Byl vynikajícím vypravěčem. Byl velice klidný a ohromně hodný člověk, který rád pomohl komukoliv. Na druhou stranu, pokud docházelo k jakémukoliv bezpráví, tak se proti tomu tvrdě postavil. A v tom bych viděla to slovo bojovník. Od začátku až do konce si vždycky šel za tím svým a věřil pravdě, kterou mu vštípili jeho rodiče. Moc miloval republiku. Byl v dobrém slova smyslu nacionálně založen. A myslím si, že slovo bojovník je pro něj to nejdůležitější.“'' |Marie Matúšů<ref>[http://www.radio.cz/cz/clanek/78639 Generál Pernický a jeho odkaz]</ref>}}
 
== Vyznamenání ==
* [http://www.kpv-cr.cz/index.php?nid=77 nekrolog Rudolfa Pernického na stránkách Konfederace politických vězňů]
* [http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=6980 nekrolog Rudolfa Pernického na stránkách Ministerstva obrany ČR]
* [http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/21.12.2005/1097181328-udalosti/8712.html?ilink=26735 Zpráva o úmrtí generála Rudolfa Pernického v zpravodajské relaci Události České televize]
 
== Reference ==