Jindřich I. Bradatý: Porovnání verzí

Přidáno 1 473 bajtů ,  před 8 lety
infobox, potomci
(Drobnosti)
(infobox, potomci)
{{Infobox panovník
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
| barva =#514671
{{Příbuzný|otec|[[Boleslav I. Vysoký]]}}
| barva textu =white
{{Příbuzný|matka|Kristina}}
| jméno =Jindřich I. Bradatý
{{Příbuzný|manželka|[[Hedvika Slezská]]}}
| titul =polský kníže-senior
{{Příbuzný|syn|[[Jindřich II. Pobožný]]}}
| obrázek =[[Soubor:Henryk Brodaty.jpg|180px]]
{{Příbuzný|syn|Boleslav}}
[[Soubor:Henryk Brodaty.jpg|thumb|left|upright| popisek =Jindřich I. Bradatý na kresbě [[Jan Matejko|Jana Matejka]]]]
{{Příbuzný|syn|Konrád Kadeřavý}}
| vláda =[[1232]]–[[1238]]
}}'''Jindřich I. Bradatý''' (cca [[1163]] – [[19. březen]] [[1238]]) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu [[Piastovci|Piastovců]]. Za své vlády rozšířil svá území o [[Lubušsko]] a část [[Velkopolsko|Velkopolska]] a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci [[Slezsko|Slezska]], čímž se mu podařilo z této oblasti vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutý kraj v Polsku. Se svou ženou [[Hedvika Slezská|Hedvikou]] zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.
| éra =
| korunovace =
| tituly =
| celé jméno =
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| regent =
| předchůdce = [[Konrád I. Mazovský]]
| následník = [[Jindřich II. Pobožný]]
| typ dědice =
| dědic =
| královna =
| partner1 = [[Hedvika Slezská]]
| partner2 =
| potomstvo =
| rod = [[Piastovci]]
| dynastie =
| hymna =
| motto =
{{Příbuzný| otec| = [[Boleslav I. Vysoký]]}}
| matka = Kristina
| narozen = cca [[1163]]
| místo narození =
| úmrtí = [[19. březen]] [[1238]]
| místo úmrtí =
| pochován =
| místo pochování =
| podpis =
|}}
}}'''Jindřich I. Bradatý''' (cca [[1163]] – [[19. březen]] [[1238]]) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu [[Piastovci|Piastovců]]. Za své vlády rozšířil svá území o [[Lubušsko]] a část [[Velkopolsko|Velkopolska]] a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci [[Slezsko|Slezska]], čímž se mu podařilo z této oblasti vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutý kraj v Polsku. Se svou ženou [[Hedvika Slezská|Hedvikou]] zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.
 
== Život ==
Po smrti svého otce [[Boleslav I. Vysoký|Boleslava&nbsp;I. Vysokého]] roku [[1201]] se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci [[Měšek I. Křivonohý|Měškovi&nbsp;I. Křivonohému]], ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku [[1210]] obsadil Němci držený hrad [[Lubuš]] s okolím; toto území mu přináleželo až do roku [[1217]], kdy bylo připojeno k [[Velkopolsko|Velkopolsku]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 40 | poznámky = Dále jen '''''Dějiny Slezska v datech'''''}}</ref> Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury ''dux Slezie et Cracovie''<ref group="P">''Vévoda slezský a krakovský.'' Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel [[Lešek Bílý]].</ref> doložené k roku [[1217]].<ref name="D42">Dějiny Slezska v datech. s. 42</ref> Obsadit [[Krakov]] se mu sice roku [[1225]] podařilo za pomoci [[Malopolsko|malopolské]] šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.<ref name="D42"/> Kolem roku [[1226]] také znovu získal [[Lubušsko]].<ref name="D42"/> o něž svedl v letech [[1229]] až [[1230]] úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.<ref name="D43">Dějiny Slezska v datech. s. 43</ref> Po smrti Měškova syna [[Kazimír I. Opolský|Kazimíra&nbsp;I. Opolského]] roku [[1230]] převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad [[Opolsko-Ratibořské knížectví|Opolsko-Ratibořským knížectvím]], čímž na čas opět sjednotil [[Slezsko]]. V roce [[1232]] se stal poručníkem krakovského knížete [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslava V. Stydlivého]] a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech [[1234]] až [[1235]], kdy ve válce s [[Vladislav Odonič|Vladislavem Odoničem]] ovládl část [[Velkopolsko|Velkopolska]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 44</ref>
[[Soubor:Henryk Brodaty.jpg|thumb|left|upright|Jindřich&nbsp;I. Bradatý na kresbě [[Jan Matejko|Jana Matejka]]]]
[[File:Henry I of Poland.jpg|thumb|uprightleft|Nákres Jindřichovy pečeti]]
Po smrti svého otce [[Boleslav I. Vysoký|Boleslava&nbsp;I. Vysokého]] roku [[1201]] se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci [[Měšek I. Křivonohý|Měškovi&nbsp;I. Křivonohému]], ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku [[1210]] obsadil Němci držený hrad [[Lubuš]] s okolím; toto území mu přináleželo až do roku [[1217]], kdy bylo připojeno k [[Velkopolsko|Velkopolsku]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 40 | poznámky = Dále jen '''''Dějiny Slezska v datech'''''}}</ref> Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury ''dux Slezie et Cracovie''<ref group="P">''Vévoda slezský a krakovský.'' Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel [[Lešek Bílý]].</ref> doložené k roku [[1217]].<ref name="D42">Dějiny Slezska v datech. s. 42</ref> Obsadit [[Krakov]] se mu sice roku [[1225]] podařilo za pomoci [[Malopolsko|malopolské]] šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.<ref name="D42"/> Kolem roku [[1226]] také znovu získal [[Lubušsko]].<ref name="D42"/> o něž svedl v letech [[1229]] až [[1230]] úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.<ref name="D43">Dějiny Slezska v datech. s. 43</ref> Po smrti Měškova syna [[Kazimír I. Opolský|Kazimíra&nbsp;I. Opolského]] roku [[1230]] převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad [[Opolsko-Ratibořské knížectví|Opolsko-Ratibořským knížectvím]], čímž na čas opět sjednotil [[Slezsko]]. V roce [[1232]] se stal poručníkem krakovského knížete [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslava V. Stydlivého]] a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech [[1234]] až [[1235]], kdy ve válce s [[Vladislav Odonič|Vladislavem Odoničem]] ovládl část [[Velkopolsko|Velkopolska]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 44</ref>
Po smrti Měškova syna [[Kazimír I. Opolský|Kazimíra&nbsp;I. Opolského]] roku [[1230]] převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad [[Opolsko-Ratibořské knížectví|Opolsko-Ratibořským knížectvím]], čímž na čas opět sjednotil [[Slezsko]]. V roce [[1232]] se stal poručníkem krakovského knížete [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslava V. Stydlivého]] a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech [[1234]] až [[1235]], kdy ve válce s [[Vladislav Odonič|Vladislavem Odoničem]] ovládl část [[Velkopolsko|Velkopolska]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 44</ref>
[[File:Henry I of Poland.jpg|thumb|upright|Nákres Jindřichovy pečeti]]
Přízvisko Bradatý (''Barbatus'') získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce [[Hedvika Slezská|Hedvice]], pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký [[klášter Jindřichov|klášter]] v [[Jindřichov]]ě ([[1227]]<ref name="D43"/>), kde byla později sepsána latinská kronika ''[[Kniha Jindřichovská]]'', a spolu s manželkou ženský [[Klášter Třebnice|klášter v Třebnici]] ([[1202]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 38</ref>). V roce [[1211]] se dostal do sporu s vratislavským biskupem [[Vavřinec Doliveta|Vavřincem Dolivetou]] o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku [[1210]]. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech [[1225]] a [[1226]], kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem [[Tomáš I. Kozlowaroga|Tomášem&nbsp;I.]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 41</ref>
 
Přízvisko Bradatý (''Barbatus'') získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce [[Hedvika Slezská|Hedvice]], pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký [[klášter Jindřichov|klášter]] v [[Jindřichov]]ě ([[1227]]<ref name="D43"/>), kde byla později sepsána latinská kronika ''[[Kniha Jindřichovská]]'', a spolu s manželkou ženský [[Klášter Třebnice|klášter v Třebnici]] ([[1202]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 38</ref>). V roce [[1211]] se dostal do sporu s vratislavským biskupem [[Vavřinec Doliveta|Vavřincem Dolivetou]] o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku [[1210]]. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech [[1225]] a [[1226]], kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem [[Tomáš I. Kozlowaroga|Tomášem&nbsp;I.]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 41</ref>
[[Image:Saint Hedwig's family.jpg|thumbnail|250px|right|Jindřich I. Bradatý s rodinou. Ve středu sedí Jindřich a Hedvika, zleva stojí: Gertruda, Anežka, Jindřich (II.) a Boleslav. Dole sedí Konrád Kadeřavý a Sofie.]]
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé [[emfyteutické právo|emfyteutické]] kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna [[Jindřich II. Pobožný|Jindřicha&nbsp;II. Pobožného]] byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem [[Mongolové|Mongolů]] do Slezska.
 
==Manželství a potomci==
Jindřichovou manželkou byla [[Hedvika Slezská]] (1174 – 1243), se kterou měl sedm dětí:
#Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214)
#Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08).
#[[Jindřich II. Pobožný]] (asi 1196 – 9. duben 1241)
#Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213)
#Sofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214)
#Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše
#syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)
 
== Odkazy ==