Pak Čong-hui: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava interwiki (omylem převzato interwiki z I-Sung-mana) |
m napřímení 2 odkazů |
||
Řádek 1:
[[File:Parj Chung-hee 1963's.png|thumb|Pak Čong-hui]]
'''Pak Čong-hui''' ([[30. září]] [[1917]] – [[26. říjen|26. října]] [[1979]]) byl [[Jižní Korea|jihokorejský]] [[voják]] a [[politik]]. V letech [[1961]]-[[1979]] byl [[diktátor]]em a v letech [[1963]]-[[1979]] oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku [[1961]] [[Vojenský převrat|vojenským převratem]]. Svou diktaturu utužil zejména po roce [[1971]]. Roku [[1979]] byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku [[1999]] ho časopis [[Time]] zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů [[20. století]].
Po pádu prvního jihokorejského prezidenta [[I Sung-man|I Sung-mana]] se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, [[policie]], o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená [[tajná policie]] (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání [[
Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce [[1971]] ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku [[1979]], které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k [[Demokracie|demokracii]]. Průběh [[atentát]]u a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné.
Řádek 8:
Pakův hlavní přínos byl v ekonomické oblasti. Rozhodl se vybudovat silně [[export]]ní ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z [[Japonsko|japonských]] investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku [[1965]]. To ovšem budilo nechuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonské [[kolonizace|kolonizaci]] silně protijaponsky naladěná.
Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se [[
==Literatura==
|