Touretteův syndrom: Porovnání verzí

'''Touretteův syndrom''' (čti "Turetův", zkratka TS) je vrozené [[Neuropsychiatrie|neuropsychiatrické]] onemocnění. Začíná obvykle v dětství (nejčastěji kolem 6 - 7 let věku) a projevuje se '''pohybovými a zvukovými''' [[Tik|'''tiky''']]. Často se také vyskytují '''přidružené poruchy chování''' (např. [[ADHD|hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD)]], [[Obsedantně_kompulzivní_porucha|obsedantně kompulzivní porucha (OCD)]], [[Sebepoškozování|sebepoškozování]] a další). Onemocnění nese název francouzského neurologa [[Georges Gilles de la Tourette|Georgese Gillese de la Tourettea]], který v r. 1885 přinesl první ucelený popis nemoci. V České republice nemocným a jejich rodinám pomáhá Občanské sdružení ATOS - Asociace pacientů s Touretteovým syndromem.

[[Tik|'''Tiky''']] jsou náhlé, bezúčelně se opakující pohyby nebo zvuky. Vyskytují se mnohokrát za den, ruší normální aktivitu a jsou obvykle značně nápadné. Zmírňují se v klidu a při psychické pohodě, naopak při stresu a duševním vypětí se zhoršují. Jejich četnost i závažnost se může v čase měnit. [[Tik|'''Tikům''']] předchází '''nutkání''' k jejich provedení, které je po vykonání tiku následováno uvolněním vnitřního napětí. [[Tik|'''Tiky''']] mohou být '''přechodně potlačeny vůlí'''. Avšak při delším zadržování [[Tik|'''tiků''']] vnitřní napětí zesílí natolik, že je nelze již déle potlačovat a dochází k intenzivnímu vybíjení nashromážděných tikových projevů (tzv. rebound fenomén). [[Tik|'''Tiky''']] vznikají na podkladě funkčního onemocnění mozku. Nejedná se tedy o zlozvyky, které by se daly odnaučit a které by nemocný dělal schválně.

[[Tik|'''Tiky''']] rozdělujeme na '''pohybové''' (např. mrkání, trhání hlavou, záškuby končetinami) a '''zvukové''' (např. pokašlávání, chrochtání, pískání, vykřikování slov či vulgarismů - tzv. [[Koprolálie|koprolálie]]). Obě skupiny můžeme dále dělit podle míry jejich složitosti na [[Tik|'''tiky''']] prosté a komplexní. U jednoho pacienta se mohou různé druhy tikových projevů vyskytovat současně. Někteří nemocní své [[Tik|'''tiky''']] skrývají tak, že je vtělují do zdánlivě účelných činností (např. po trhnutí hlavou naznačují upravování účesu). Tyto přídavné pohyby, které mají tiky maskovat, nazýváme parakineze.

K léčbě '''farmaky''' <ref>{{Citace periodika|příjmení=Fiala|jméno=Ondřej|titul=Tiky a Touretteův syndrom|periodikum=Neurologie pro praxi|rok=2011|měsíc=leden|ročník=12|strany=382–385|url=http://www.neurologiepropraxi.cz/artkey/neu-201101-0006_Tiky_a_Touretteuv_syndrom.php|jazyk=česky}}</ref> by se mělo přistoupit až tehdy, pokud předchozí prostředky selhávají. Většina dostupných preparátů působí tak, že ovlivňuje přenos nervových signálů v mozku a tím tlumí projevy onemocnění. Základní strategií léčby není potlačit všechny [[Tik|'''tiky''']] (či projevy poruch chování), ale omezit je na snesitelnou míru. Při nasazení léku je třeba počítat s tím, že účinek nemusí přijít ihned, ale až s určitým odstupem (obvykle 2-3 týdny). Navíc lék, který dobře funguje u jednoho nemocného, nemusí být dostatečně účinný u druhého, proto je někdy nutné postupně vyzkoušet více preparátů. Nesmíme také zapomenout na možné riziko vzniku vedlejších účinků. Nejčastěji jimi jsou nadměrná únava, otupělost, přibývání na váze nebo nevolnost. Při jejich výskytu je třeba neprodleně informovat ošetřujícího lékaře. Někdy je nutné lék vysadit či vyměnit za jiný, jindy stačí pouze upravit dávkování.