V léčbě TS hrají zásadní roli '''režimová opatření''', zejména uplatnění speciálních postupů při výchově a výuce ve škole. Nemocní by se také měli chránit před nadměrným stresem. Vhodné je podporovat a rozvíjet zájmové aktivity, neboť v průběhu řady činností, které děti baví a soustředí se při nich, projevy TS z velké části ustupují. Nezastupitelnou pozici má '''psychologické poradenství a psychoterapie'''. Její efekt může být zvláště přínosný k ovlivnění přidružených poruch chování.
K léčbě '''farmaky''' <ref>{{citeCitace webperiodika|titlepříjmení=Fiala O. |jméno=Ondřej|titul=Tiky a Touretteův syndrom, |periodikum=Neurologie pro praxi, |rok=2011|měsíc=leden|ročník=12|strany=382–385|url=http://www.neurologiepropraxi.cz/artkey/neu-201101-0006_Tiky_a_Touretteuv_syndrom.php|jazyk=česky}}</ref> by se mělo přistoupit až tehdy, pokud předchozí prostředky selhávají. Většina dostupných preparátů působí tak, že ovlivňuje přenos nervových signálů v mozku a tím tlumí projevy onemocnění. Základní strategií léčby není potlačit všechny tiky (či projevy poruch chování), ale omezit je na snesitelnou míru. Při nasazení léku je třeba počítat s tím, že účinek nemusí přijít ihned, ale až s určitým odstupem (obvykle 2-3 týdny). Navíc lék, který dobře funguje u jednoho nemocného, nemusí být dostatečně účinný u druhého, proto je někdy nutné postupně vyzkoušet více preparátů. Nesmíme také zapomenout na možné riziko vzniku vedlejších účinků. Nejčastěji jimi jsou nadměrná únava, otupělost, přibývání na váze nebo nevolnost. Při jejich výskytu je třeba neprodleně informovat ošetřujícího lékaře. Někdy je nutné lék vysadit či vyměnit za jiný, jindy stačí pouze upravit dávkování.
