Otto Lilienthal: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám lv:Oto Lilientāls |
doplnění dle sk |
||
Řádek 4:
Lilienthal získal finanční nezávislost díky konstrukci bezpečnějšího trubkového parního stroje, díky čemuž se mohl plně zaměřit na další pokusy s různými modely letadel a kluzáky. Zpočátku se věnoval studiu a popisu letu ptáků, zejména čápů a [[aerodynamika|aerodynamiky]] jejich křídel. K tomu jej patrně také inspirovaly [[Albuminový papír|albuminové fotografie]] [[čáp]]ů německého [[fotograf]]a a vynálezce [[Ottomar Anschütz|Ottomara Anschütze]] z roku [[1884]]. U města Lichterfelde nedaleko [[Berlín]]a vybudoval umělý pahorek, v jehož vrcholu byl hangár, z nějž prováděl své experimentální lety.
Při nich přežil několik nehod, také díky tomu, že jeho kluzáky létaly relativně pomalu a v malých výškách. Při letu [[9. srpen|9. srpna]] [[1896]] však prudký poryv větru zlomil křídlo stroje a Lilienthal si po pádu z výšky 17 metrů těžce poranil páteř. Tomuto zranění příští den podlehl. Výsledky jeho práce a pokusů byly dobře známy [[Bratři Wrightové|bratrům Wrightovým]], kteří Lilienthala zmiňovali jako hlavního inspirátora jejich prvního letu s letadlem ''těžším než vzduch''.
== Život ==
Otto Lilienthal se narodil v roce 1848 v Anklamu jako první z osmi dětí v rodině obchodníka Gustava Lilienthala. Otec však ve věku 36 let zemřel a rodina zůstala bez prostředků. Matka, operní pěvkyně, se shodou náhod dostala do [[Drážďany|drážďanské]] a později i [[berlín]]ské opery. Poté co byla rodina finančně zabezpečena se vrátila do Anklamu, kde si matka otevřela módní salón.
=== Mládí a první modely ===
Otto společně s bratrem [[Gustav Lilienthal|Gustavem]] žili v době plné technických novinek, a oba se rozhodli pro studium na technických školách. Otto po skončení průmyslové školy v [[Postupim]]i nastoupil v roce 1867 na průmyslovou akademii. Během prvních prázdnin společně s Gustavem postavili druhý model stroje těžšího než vzduch (první vznikl už před nástupem na akademii).
:''Tento druhý model byl už podstatně složitější. Byl zkonstruován z třímetrových palisandrových latí, které jsme zakulatili a zašpičatili. K pružným latím jsme připevnili množství dlouhých husích per přišitých na pruhu látky. Tehdy jsme na to sehnali všechno peří, co v městě bylo. ... Letadlo, i když vůbec nevzlétlo, přineslo množství poznatků pro pokračování ve stavbě dalších strojů.''
Krátce poté, co bratři získali [[stipendium]] a tedy prostředky na stavbu nových modelů, začala v roce [[1870]] válka s Francií. Otto ještě stihl získat [[inženýr]]ský diplom a vstoupil do armády. V jednom dopise z období války píše, že nesplnil rozkaz důstojníka sestřelit francouzský pozorovací balón, ale namísto toho unešeně pozoroval jeho let.
=== Parní stroj a vlastní firma ===
Po skončení války Otto pracoval ve firmě ''Maschienenfabrik von Schwarzkopff'' v [[Berlín]]ě. Firma se zabývala výrobou parních strojů, zařízení pro plynárny, vodárny a další zařízení dle požadavků zákazníků. Otto postavil přístroj k měření mávací síly, modely vrtulníku a speciální parní stroj k pohonu ''[[ornitoptéra|ornitoptéry]]''.
Kotel parního stroje musel maximálně odlehčit a tak vznikla konstrukce trubkového kotle z [[mosaz]]ných trubiček o průměru 6 mm. Parní stroj i se zásobou lihu měl hmotnost 2,5 kg a dával výkon 0,19 [[Watt|kW]]. Ornitoptéra se při prvním pokusu rozpadla, avšak kotel Lilienthalovi zabezpečil existenci. V roce [[1881]] založil továrnu na trubkové parní kotle v Berlíně.
=== Úspěch s kluzáky ===
[[Soubor:LilienthalFliegekunst.png|thumb|Ilustrace z knihy ''Der Vogelflug als Grundlage der Fliegekunst'']]
Během studia zahraničních zdrojů došli Otto s Gustavem k závěru, že existuje profil, který při pohybu vpřed nadnáší více než rovná deska. V roce [[1889]] Otto vydal známou knihu ''„Der Vogelflug als Grunlage der Fliegerkunst“'' (Ptačí let jako základ umění letu). V této době už byl Otto díky vlastní firmě zabezpečen a společně s bratrem začal novou sérii vážných pokusů o postavení létajícího stroje. Otto Lilienthal přednášel v různých společnostech pro vzduchoplavbu a neustále kritizoval odpůrce strojů těžších než vzduch.
Se stavbou prvního [[kluzák]]u začali bratři červnu roku [[1890]]. Kluzák ''Möve Nr.1'' měl [[rozpětí]] 11 metrů a hloubku křídla 1,40 m. Výška profilu odpovídala už předtím zjištěným hodnotám ptačích křídel - 1/12 až 1/15 hloubky. Stroj byl těžce ovladatelný a při jednom z letů ho Gustav zničil. Otto odhadl, že kluzák je potřeba stabilizovat směrovým kormidlem a rychle postavil zkušební letadlo Nr.2, které už mělo obě směrové plochy v dnešní podobě - svislou i vodorovnou. Protože zahrada za Ottovým domem přestala experimentům stačit, bratři se rozhodli změnit své působiště. Později se přesunuli na lichterfeldské cvičiště, brzy nato našli ještě vhodnější místo u města Derwitz, zvané ''Spitzberg''.
Kluzáky uskladnili v nedalekém skladě, který patřil místnímu mlynáři. Když se Otto vydal létat, společně s mlynářem vytáhli kluzák na kopec a jeden technik pomohl letci do postroje. Otto se postavil na okraj srázu a skočil proti větru. První lety byly dlouhé přibližně 7 metrů a kluzák si následně vyzkoušeli technik Eulitz a po něm mlynář Schwach. Po úspěchu se při pokusech na Spitzbergu začalo objevovat obecenstvo včetně nadšeného fotografa prof. Carla Kassnera, který vyhotovil i první fotografie Lilienthala ve vzduchu.
[[Soubor:PlaneurLilienthal1.jpg|thumb|Zkušební skok na kluzáku Nr.3. Pozorovateli jsou technik Eulitz a mlynář Schwach. Derwitz 1891]]
Ne všechny pokusy byly plně úspěšné, kluzák nebyl stále úplně stabilní a Otto byl nucen zvětšit stabilizační plochu a vzěpětí. Také stavěl nové modely kluzáků. V jednu neděli se Otto vydal uskutečnit další sérii letů. Foukal silný vítr, ale přes protesty mlynáře Swacha nesly kluzák Nr.3 na kopec. Vítr jim cestou aparát vytrhl a vrhl jej do pole. Poškození nebylo velké a Otto kluzák opravil na místě odřezáním výztužného prutu. Na kopci, zrovna ve chvíli kdy byl Otto připraven k letu, se do kluzáku opřel nárazový vítr a vynesl stroj do výšky 6 metrů. Otto kluzák zvládl, ale let byl zřejmě dost divoký, neboť při přistání si letec vymkl kotník. Přes mlynářův odpor společně vynesli kluzák na kopec. Při druhém letu si Otto vymkl rameno a tak se ten den už létat nedalo.
V tomto období Ottovi už bratr Gustav pro velkou zaměstnanost architekturou pomáhal minimálně.
V létě [[1892]] dokončil Otto Lilienthal nové lietadlo Nr.4, které mělo mimo jiných vylepšení ovladatelnou výškovku. Kluzák měl rozpětí 9,5 m, nosnou plochu 15 m<sup>2</sup> a hmotnost 24 kg. Brzy následoval o něco větší kluzák Nr.5. Protože se výkony na doposud používaném kopci už zvyšovat nedaly, začal Otto hledat nové místo. Vyzkoušel pahorek u Sandgrubenu, který krátce nato zaměnil za kopec zvaný ''Steglitzer Mainhöhe''. I s novými kluzáky zažíval dramatické situace před stále početnějším publikem.
V létě [[1893]] Otto Lilienthal opět změnil působiště, když objevil místo Rhinower Berge, které leželo v řetězu prakticky kuželovitých pahorků. Místo vyhovovalo pro všechny směry větru. Zde Otto Lilienthal dosahoval velmi dobré výsledky, přičemž se zdokonaloval i v ovládaní kluzáku, protože na kopci převládal nárazový vítr. Letec řídil kluzák změnou těžiště - přesouval, či vykopával nohy podle chování kluzáku. Pokusy Otto Lilienthal uskutečňoval často při rychlosti větru 7 až 8 m/s, při kterých kluzák téměř úplně visel ve vzduchu. V letech [[1893]] a [[1894]] stihl postavit letadla Nr.6, Nr.7, Nr.8, Nr.9, Nr.10, Nr.11 a Nr.12. Kluzák Nr.6 měl mávací křídla a ješte v roce [[1893]] byl [[patent]]ován. Kluzák Nr.12 měl měnitelný úhel zakřivení profilu pomocí nastavitelné náběžné hrany křídla. Během roku [[1894]] začal Lilienthal při zkouškách používat uměle navršený pahorek zvaný ''Fliegeberg''.
[[Soubor:Lilienthal_in_flight.jpg|thumb|left|Let na kluzáku Nr.11, umělý kopec ''Fliegeberg'' 1894]]
Kluzák Nr. 11 se stal nejznámějším. Dobře létal a vznikl v několika kusech. Dokumentaci v létě 1894 koupil M. Herring, který v létě 1894 postavil a zkoušel dva exempláře v [[Spojené státy americké|USA]]. Jeden je zachován v [[National Air and Science Museum]] ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. Jeden exemplář zakoupil po účasti na zkouškách [[Nikolaj Jegorovič Žukovskij]] v roce [[1895]]. Stroj nakonec skončil v Žukovského muzeu v [[Moskva|Moskvě]]. Třetí originální exemplář se nachází ve sbírkách Science museum v [[Londýn]]ě. Jeden kluzák typu Nr.11 zakoupil od Lilienthala i letecký spolek v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]. Avšak už při prvních neúspěšných pokusech na jaře v roce 1895 členové spolku kluzák poškodili, po smrti Lilienthala se už slíbené opravy nedočkali. Spolek v průběhu roku 1897 zanikl.
V roce [[1895]] vyrobil Lilienthal dvojplošníky Nr.13 (rozpětí 5,5 m) a Nr.14 (rozpětí 7 metrů, nosná plocha 25m<sup>2</sup>) a Nr. 15 (rozpětí 6,5m, nosná plocha 20,5m<sup>2</sup>). Originál Nr. 15 se zachoval a nachází se v [[Německé muzeum (Mnichov)|Deutsches Museum]] v [[Mnichov]]ě. Číslo 16 nesla ornitoptéra, kterou Lilienthal neúspěšně zkoušel už v létě 1893. Byla poháněna motorem na kyselinu uhličitou. Další letadlo s mávavými křídly vzniklo v roce 1896 a mělo označení Nr.17. Posledním strojem, které Lilienthal postavil, byl kluzák Nr.18, který měl oboustranný potah křídel. Do vzduchu se však už nedostal.
<br clear=left>
=== Poslední let ===
[[Soubor:LilienthalsTodesflug.jpg|thumb|Kluzák Nr.11 po smrtelné havárii]]
Po sérii úspěšných letů na jaře a v létě [[1896]] se Lilienthal vydal 9. srpna, doprovázen pomocníkem Beylichem, na vrch ''Stöln'' uskutečnit poslední lety jednoplošníkem Nr.11, protože měl už téměř dokončený nový letoun. Toho dne foukal chladný vítr ale pro létání bylo celkem dobré počasí. První tři úspěšné lety vykonal Lilienthal za účasti diváků, včetně novináře Khulbara, který chystal reportáž. Pri čtvrtém letu ve výšce 30 metrů kluzák náhle zvedl nos a téměř zastavil ve vzduchu. Lilienthal řešil takovéto situace už při svých předchozích letech a zareagoval švihnutím noh dopředu, aby získal potřebnou rychlost. Těžiště však zřejmě přesunul příliš dopředu, což se mu stalo osudným. Kluzák se řítil strmě dolů, pilotovi se nepodařilo let vyrovnat a narazil do země.
Pomocník vytáhl Lilienthala zpod kluzáku, žádné viditelné zranění však nenašel. Přivolaná drožka odvezla letce do hotelu Hermes. Během cesty se letec probral se slovy ''„mohlo to být horší, tomu se dá v budoucnu zabránit. Trochu se proberu a půjdeme létat dále.“''. Po vyšetření v hotelu vyšlo najevo, že má ochrnutou celou dolní část těla. Lilienthala převezli na Bergmannovu kliniku v Berlíně, kde lékaři nález potvrdili. Více však udělat nemohli a 10. srpna 1896 v půl šesté večer Otto Lilienthal skonal. Poslední slova bratru Gustavovi zněla ''„Něco se musí obetovat“''.
== Dílo ==
Řádek 26 ⟶ 71:
* {{de}}[http://www.deutsches-museum.de/sammlungen/ausgewaehlte-objekte/meisterwerke-iii/segelapparat/ ''Der Normal-Segelapparat von Otto Lilienthal'' - www.deutsches-museum.de]
* {{en}}[http://collections.nasm.si.edu/code/emuseum.asp?profile=objects&newstyle=single&quicksearch=A19060001000 ''Lilienthal Glider'' - National Air and Space Museum]
{{Portály|Letectví}}
| |||