Verze z 26. 9. 2012, 15:09 editovat 93.91.152.101 (diskuse) →‎Periodizace značka: Možný vandalismus ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 9. 2012, 15:11 editovat zrušit editaci Radiosaltbird (diskuse \| příspěvky) 111 476 editací m Verze 9068122 uživatele 93.91.152.101 (diskuse) zrušena − exp. Přejít na další porovnání →
Řádek 1: Jako '''středověká hudba''' je označována [[Evropa\|evropská]] hudba, která se vyvíjela v závislosti na rozmachu [[křesťanství]]. Již v prvních stoletích po jeho vzniku se vytvářely různé formy jednohlasého [[liturgický zpěv\|liturgického zpěvu]] (chvalozpěvy, [[hymnus\|hymny]] ad.), jehož pozdějším vrcholem byl [[gregoriánský chorál]]. Z ryze duchovní hudby se v pozdním [[středověk]]u posléze vyvinula i hudba [[Světská hudba\|světská]], včetně [[lidová hudba\|lidové]]. V průběhu celého tohoto dlouhého období se dochází postupně k rozvoji [[vícehlas]]u, zdokonalování [[Hudební nástroj\|hudebních nástrojů]] i hudebního zápisu, který na jeho konci (tedy před nástupem renesance v druhé třetině [[15. století]]) se již velmi přibližuje základům klasické [[Notace (hudba)\|notace]]. == Periodizace == lolololololololololololololol** Období jednohlasého zpěvu ([[4. století\|4.]] – [[10. století]])V období nejranějšího středověku byl asi nejznámějším autorem [[Hilarius z Poitiers]] (310 – 368). Hilarius používal melodií [[ariánství\|ariánských]] duchovních písní a k nim psal pravověrné texty. Melodie těchto písní využívaly čtyř základních [[modalita\|řeckých stupnic]] podobně jako písně, které byly zpívány v pohanských chrámech a na scéně světských divadel. Bylo to zpívané slovo na [[Řecko\|řecké]] melodie. Podle dochovaných pramenů je zřejmé, že se tyto zpěvy těšily velké oblibě. Není proto divu, že podle jejich vzoru byly skládány i písně v „klasických“ křesťanských sborech. Podobně pracoval i [[Efraem Syrský]] (307 – 373), který byl biskupem a ve své době známým skladatelem bohoslužebných písní. Své písně tvořil tak, že použil tehdy známé melodie ze světských i duchovních písní, k nimž dodal křesťanský text. Skládání duchovních písní se velice věnoval také [[Ambrož Milánský]] (340 – 397). Jeho písně nepřebíraly biblické náměty a svou formou napodobovaly antické vzory. Nápěvy k nim byly komponovány v řeckém slohu bez metrické formy, tedy všechny noty byly stejně dlouhé. Melodické písně Ambrožova typu začaly časem přejímat taneční rytmy a ztrácely proto pro liturgické použití vážnost. Proto papež [[Řehoř I. Veliký\|Řehoř Veliký]] (540 – 604) dal sebrat a upravit několik stovek starších liturgických zpěvů, kde se nápěvy zcela podřizovaly slovnímu rytmu a zněly okázale a slavnostně. Pro svou přílišnou složitost se ovšem nehodily pro nekultivovaný zpěv prostých věřících. Proto Řehoř z titulu své papežské moci nařídil, že při bohoslužbách smějí zpívat jen vycvičení a vzdělaní kněží nebo řádoví bratři a liturgický zpěv musí být jednohlasý a bez doprovodu hudebního nástroje.▼ Podle dominujících hudebních forem dělíme středověk na: rané období * Období jednohlasého zpěvu ([[4. století\|4.]] – [[10. století]]) Vrcholné období''' * Období raného vícehlasu ([[11. století\|11.]] – [[12. století]]) [[Notredamská škola]] ([[1150]] – [[1250]]) [[Ars antiqua]] ([[1250]] – [[1320]]) [[Ars nova]] ([[1320]] – [[1430]]) ▲~~lolololololololololololololol Období jednohlasého zpěvu ([[4. století\|4.]] – [[10. století]])~~V období nejranějšího středověku byl asi nejznámějším autorem [[Hilarius z Poitiers]] (310 – 368). Hilarius používal melodií [[ariánství\|ariánských]] duchovních písní a k nim psal pravověrné texty. Melodie těchto písní využívaly čtyř základních [[modalita\|řeckých stupnic]] podobně jako písně, které byly zpívány v pohanských chrámech a na scéně světských divadel. Bylo to zpívané slovo na [[Řecko\|řecké]] melodie. Podle dochovaných pramenů je zřejmé, že se tyto zpěvy těšily velké oblibě. Není proto divu, že podle jejich vzoru byly skládány i písně v „klasických“ křesťanských sborech. Podobně pracoval i [[Efraem Syrský]] (307 – 373), který byl biskupem a ve své době známým skladatelem bohoslužebných písní. Své písně tvořil tak, že použil tehdy známé melodie ze světských i duchovních písní, k nimž dodal křesťanský text. Skládání duchovních písní se velice věnoval také [[Ambrož Milánský]] (340 – 397). Jeho písně nepřebíraly biblické náměty a svou formou napodobovaly antické vzory. Nápěvy k nim byly komponovány v řeckém slohu bez metrické formy, tedy všechny noty byly stejně dlouhé. Melodické písně Ambrožova typu začaly časem přejímat taneční rytmy a ztrácely proto pro liturgické použití vážnost. Proto papež [[Řehoř I. Veliký\|Řehoř Veliký]] (540 – 604) dal sebrat a upravit několik stovek starších liturgických zpěvů, kde se nápěvy zcela podřizovaly slovnímu rytmu a zněly okázale a slavnostně. Pro svou přílišnou složitost se ovšem nehodily pro nekultivovaný zpěv prostých věřících. Proto Řehoř z titulu své papežské moci nařídil, že při bohoslužbách smějí zpívat jen vycvičení a vzdělaní kněží nebo řádoví bratři a liturgický zpěv musí být jednohlasý a bez doprovodu hudebního nástroje. == Vrcholné období a jeho hudební formy ==

Středověká hudba: Porovnání verzí