Za [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] sloužil ve [[Švédsko|švédské]] armádě v pluku [[husar]]ů, byl zajat a později přešel do služeb [[Prusko|Prusů]]. Po roce služby byl povýšen do hodnosti [[nadporučík]]a. Bojoval v bitvěbitvách u [[Kunersdorf]]u a [[Freiberg]]u. Roku 1770 se účastnil válek v [[Polsko|Polsku]]. V roce 1772 se podílel na pruském vítězství v bitvě [[Schneidemühl]]u. Za výkony, které předvedl v bitvě by byl jakýkoliv jiný důstojník povýšen, ale von Blücherovi nebyl generál [[Daniel Friedrich von Lossow|Lossow]] příznivě nakloněn. Po polském tažení napsal králi [[Fridrich II. Veliký|Fridrichu II. Velikému]] dopis, ve kterém vyjádřil své rozhořčení nad jednáním s ním a oznámil, že armádu opouští. Král ho poté nechal na tři čtvrtě roku uvěznit.
V roce 1773 se oženil se slečnou von Mehling. V roce 1787 když nastoupil na pruský trůn [[Fridrich Vilém II.|Friedrich WilhemWilhelm II.]] se mohl vrátit do armády ke svému původnímu plukpluku v hodnosti majora. Při Velké francouzské revolucerevoluci sloužil v Holandsku. Ve válce s FranciiFrancií se účastnil bitev u Kaiserslauternu, Kirrweilernu a Leystadtu. V roce 1794 byl povýšen na generála. V této době ovdověl. S první ženou měl 7 dětí. V roce 1801 byl povýšen na generálporučíka v oblasti Munsteru. Nové války se účastnil v roce 1806 kde Prusko bojovalo s FranciiFrancií. Jeho sbor bylse Vzúčastnil Bitvabitvy u Auerstedtu.Ua u Lubecku, kde v roce 1806 kapituloval. Po válce byl jmenován velitelem ve Stralsundu. V roce 1809 drželobdržel hodnost generála jezdectva a vykonával funkci guvernéra Horních Pomořan.
V roce 1813 se mu naskytla příležitost odčinit porážku a ponížení., Kdyžkdyž se Napoleon vracel z neúspěšného tažení do Ruska. V bitvách u Lutzenu a Budyšína byl sice poražen, ale u Haynau konečně zvítězil. A poté ještě přidal vítězství u Katzbachu. O rok později dostal od pruského krále knížecí titul z Wahlstattu. V [[Bitva u Lipska|bojích u Lipska]] odrazil u Mockeru Maršála Marmonta. Generálovy jednotky byli mezi prvníprvními, které vstoupili do Napoleonem opuštěného města a za to byl povýšen na polního maršála. PřezdívkuZískal kterou dostal bylpřezdívku "Maršál Kupředu". Při tažení ve Francii byl ve většině bitev poražen, Napoleon byl ve všech ohledech lepší. V bitvě u Laonu se dokázal proti císaři udržet. Když sloužil poPo dobytí Paříže prý rád navštěvoval vykřičené domy a hráčská kasina. Velmi nerad respektoval nařízení spojenců, že Paříž nemá být drancována. Při míru byl v Oxfordu jmenován čestným občanobčanem a v Cambridge čestnýčestným doktorem.
Po návratu [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]a z Elby se opět postavil do čela pruských vojsk, do kterých byla začleněna i část saské armády. Někteří vojáci se opili v Lutychu, kde sídlil i maršál a před jeho domem provolávali slávu Napoleonovi a rozbíjeli kameny okna jeho domu. Maršál musel z domu utéct zadním vchodem. Druhý den dal opilce zastřelit. V roce 1815 v Bitvě u Ligny sicbyl sice poražen císařem, ale stále věřil, že vše není ještě ztraceno. Při ústupu pod ním padl kůň byla vupadl do bezvědomí. nežKdyž ho vojáci kdyžnaliezli hotrvalo našlimu den mu trvalo než se plně vyléčil. PřiV dobějeho kdynepřítomnosti nevelelvelel armádě ji velel Gneisenau. V této době se rozhodovalo jestlizda-li zaútočí na Grouchyo nebo půjdou na pomoc Wellingtonovi. Gneisenau se rozhodl jít na pomoc Wellingtovi. Maršál poté jeho postup schválil. Po [[Bitva u Waterloo|Waterloo]] ho pruský král vyznamenal železným křížem se zlatými paprsky. 7.července znovu vstoupila pruská armáda znovu do Paříže. Maršál žil střídavě na svých statcích vve Slezsku a v knížecím domemdomě v Berlíně. V roce 1819 odjel na léčení do Karlových Varů. Po návratu domů zemřel v sedmasedmdesáti letech. Bylo to přesně v 12.září 1819.
