Otevřít hlavní menu

Změny

m
typo
Počátečním záměrem nebyla autonomie všech částí Španělska, ale jen těch „historických“. Zatímco se teprve rodila moderní španělská ústava, vypukly v Andalusii lidové protesty za právo na autonomii, při nichž [[4. prosinec|4. prosince]] [[1977]] [[demonstrace (protest)|demonstrovalo]] v andaluských ulicích více než 1 a půl milionu lidí. Důsledkem bylo začlenění dvou článků týkajících se autonomie do dokončené ústavy z roku [[1978]]: článku 143, který umožňuje všem regionům získat autonomii, s určitým omezením přenesení pravomocí (což bylo kritiky decentralizace nazýváno ''Café para todos'' „káva pro každého“); a článku 151, který umožnil vznik autonomních společenství vybavených značným stupněm autonomie.
 
Článek 151 dal automaticky autonomii těm regionům, které se jí těšily během [[Druhá španělská republika|Druhé španělské republiky]] na základě ústavy z roku [[1931]]. Těmito regiony byly byly [[Baskicko]], [[Galicie]] a [[Katalánsko]], ovšem po vypuknutí [[španělská občanská válka|španělské občanské války]] byla jejich autonomie nakonec zlikvidována. Tento článek však také nabídl možnost získat stejnou míru autonomie i ostatním regionům či národnostem, pokud by byla schválena v [[referendum|referendu]].
 
Samostatný autonomní statut pro Andalusii navrhl a předložil ke schválení [[Blas Infante]], v červnu [[1936]] ho pak schválil parlament a v září 1936 v referendu také obyvatelé Andalusie. Bohužel však mezitím v červenci vypukla občanská válka, poté byl v srpnu 1936 frankistickými rebely zavražděn Blas Infante, což tento autonomistický projekt zhatilo.