Paket: Porovnání verzí

Odebráno 6 890 bajtů ,  před 9 lety
Obsah stránky nahrazen textem „'''Paket''' je moderní Internet) může série paketů poslaných z jednoho počítače do druhého využít k dosažení stejného cíle různé cesty. Tato…“
m (r2.7.2) (Robot: Přidávám simple:Packet (computing))
(Obsah stránky nahrazen textem „'''Paket''' je moderní Internet) může série paketů poslaných z jednoho počítače do druhého využít k dosažení stejného cíle různé cesty. Tato…“)
'''Paket''' je moderní Internet) může série paketů poslaných z jednoho počítače do druhého využít k dosažení stejného cíle různé cesty. Tato technologie se nazývá [[přepojování paketů]].
'''Paket''' označuje v [[Informatika (počítačová věda)|informatice]] blok [[Data|dat]] přenášený v [[Počítačová síť|počítačových sítích]] založených na [[přepojování paketů]], kde je možné přenášet data i při výpadcích některých spojů. Některé typy síťových spojů přenos paketů nepodporují (například tradiční telekomunikační linky typu ''bod-bod'', {{Vjazyce2|en|''point-to-point''}}) a data se v nich přenášejí jako proud [[byte|bajtů]], znaků nebo [[bit]]ů.
 
== Struktura paketu ==
Paket se skládá z řídících dat ([[Metadata|metadat]]) a z uživatelských dat (užitečné zatížení, {{Vjazyce2|en|''payload''}}). Řídící data poskytují síti potřebná data k doručení paketu, například adresu zdroje a cíle, kódy pro detekci chyb – kontrolní součty a informace o pořadí. Obvykle se řídící data nalézají v hlavičkách paketů a na jejich konci, přičemž uživatelská data jsou mezi nimi.
 
Různé komunikační protokoly používají různé konvence pro rozlišování mezi řídícími prvky a daty. V binárních synchronních přenosech používají pakety 8bitové skupiny (bajty) a k vymezení jednotlivých prvků jsou použity speciální znaky. Další protokoly (například Ethernet), definují začátek hlavičky a datových prvků jako pozici vzhledem k začátku paketu. Některé protokoly formátují informace na úrovni bitů místo použití bajtové úrovně.
 
Dobrý způsob jak pochopit paket je představit si ho jako dopis: hlavička je jako obálka a oblast dat je cokoliv, co se dá dovnitř obálky. Rozdíl je však v tom, že některé sítě mohou rozdělit větší pakety na menší, pokud je to nutné (menší části zůstávají ve formátu paketů) – viz [[Fragmentace (informatika)|fragmentace IP datagramů]].
 
Sítě využívající pakety mohou využít dvě základní výhody: detekci chyb a adresaci více cílů doručení.
 
=== Detekce chyb ===
Je efektivnější a spolehlivější vypočítat kontrolní součet nebo kontrolní cyklický kód z obsahu paketu než kontrolovat chyby pomocí paritního bitu. Přílohy paketů často obsahují data k detekci chyb, které se vyskytnou během přenosu.
 
=== Adresace paketů ===
Moderní sítě obvykle spojují tři nebo více počítačů. V takovém případě hlavička paketu obsahuje adresovací informace tak, že paket je přijat správným cílovým počítačem. Ve složitějších sítích postavených na redundantních spojích a spojovacích uzlech (jako byl ARPANET a je moderní Internet) může série paketů poslaných z jednoho počítače do druhého využít k dosažení stejného cíle různé cesty. Tato technologie se nazývá [[přepojování paketů]].
 
== Paket versus datagram ==
Termín '''p
Termín '''paket''' označuje jakoukoliv zprávu naformátovanou jako paket, zatímco termín '''datagram''' označuje pakety služby nespolehlivého přenosu dat. Rozdíl mezi spolehlivým a nespolehlivým přenosem dat je ten, že v prvním případě odesílatel zprávy dostane při chybě přenosu zprávu značící selhání, zatímco v druhém případě nikoliv.
 
Například [[Internet protocol|IP]] poskytuje nespolehlivé služby. [[TCP]] využívá [[Internet Protocol|IP]] ke spolehlivému přenosu dat. [[UDP]] využívá [[Internet Protocol|IP]] k nespolehlivému přenosu. Všechny tyto protokoly používají pakety, ale [[UDP]] pakety jsou nazývány datagramy.
 
Když Arpanet prorazil s paketově spínanými doménami, poskytl spolehlivé doručování paketů pomocí připojení počítače přes rozhraní 1822. Vysílající počítač jednoduše uspořádal data v paketu ve správném formátu, vložil adresu cílového počítače, a poslal zprávu přes rozhraní jeho IMP připojením. Jakmile byla zpráva doručena na cílový počítač, bylo potvrzení o doručení odesláno na vysílající počítač. Pokud by se zpráva nemohla po síti doručit, bylo odesláno chybové hlášení zpět na vysílající počítač.
 
Mezitím, vývojáři z Kyklady a ALOHAnet*** prokázali, že je možné vybudovat efektivní počítačovou síť bez poskytování zaručeného přenosu paketů. Toto později využili návrháři Ethernetu.
 
Pokud je k odesíláni využita síť s nezaručeným přenosem, pak se stává odesílatel odpovědným za zajištění spolehlivosti detekce a přenesení ztracených paketů. Následné zkušenosti Arpanetu uvádějí, že síť sama o sobě nemůže spolehlivě odhalit všechny chyby paketů a to klade důraz na detekci chyb při každém přenosu. To vedlo k vývoji Principu konec-konec*** (anglicky end-to-end principle), který je jedním ze základních internetových principů.
 
== IP paket ==
IP pakety se skládají z hlavičky a vlastních dat. Hlavička paketu IP obsahuje:
# 4 bity označující verzi, specifikují jestli se jedná o [[IPv4]] nebo [[IPv6]] paket
# 4 bity označující délku hlavičky vynásobenou 4
# 8 bitů označující typ služby (Type of Service)
# 16 bitů označující délku paketu v bytech
# 16 bitů
# 16 bitů označující identifikační tag pomáhající k rekonstrukci paketu z více fragmentů
[[fr:Paqu
# 3 bity které obsahují nuly; příznak označující zda je možno paket fragmentovat (DF: Don't Fragment, MF: More Fragments)
# 13 bitů označujících offset fragmentu
# 8 bitů obsahující hodnotu TTL [[Time to live]]; označují, přes kolik routerů může paket projít, než bude zničen
# 8 bitů označující protokol (ICMP, UDP, TCP, …)
# 16 bitů obsahující kontrolní součet CRC
# 32 bitů obsahující zdrojovou IP adresu
# 32 bitů obsahující cílovou IP adresu
 
{{Viz též|IP datagram}}
 
=== Odesílání s nezaručeným přenosem ===
Mnoho sítí neposkytuje zaručený přenos, nezfalšování paketů nebo nepoškození doručených paketů, jako například internetový protokol UDP. Je však možné, nastavit transportní protokol na vrch služeb paketů, která může poskytnout takovou ochranu. TCP a UDP jsou nejlepšími příklady vrstvy 4, Transportní vrstvy, ze sedmi vrstev OSI modelu.
 
Záhlaví paketu určuje datový typ, číslo paketu, celkový počet paketů, a IP adresy odesílatele a příjemce.
 
{{Pahýl}}
<!-- is this a packet in Basque? -->
 
[[Kategorie:Jednotky informace]]
[[Kategorie:Počítačové sítě]]
 
[[bg:Пакет (мрежи)]]
[[ca:Paquet de xarxa]]
[[ckb:پاکەتی داتا]]
[[da:Datapakke]]
[[de:Datenpaket]]
[[el:Πακέτο]]
[[en:Network packet]]
[[es:Paquete de red]]
[[eu:Datagrama]]
[[fa:بسته (فناوری اطلاعات)]]
[[fi:IP-paketti]]
[[fr:Paquet (réseau)]]
[[ga:Paicéad]]
[[gl:Paquete]]
[[he:חבילת מידע]]
[[hu:Csomag (informatika)]]
[[id:Paket jaringan]]
[[it:Pacchetto (reti)]]
[[ja:パケット]]
[[ko:패킷]]
[[lv:Pakete (informācijas tehnoloģijās)]]
[[nl:Packet]]
[[no:Datapakke]]
[[pl:Pakiet telekomunikacyjny]]
[[pt:Pacote]]
[[ru:Пакет (сетевые технологии)]]
[[simple:Packet (computing)]]
[[sk:Paket (informatika)]]
[[sq:Paketa (informatikë)]]
[[sv:Paket (nätverk)]]
[[uk:Пакет (телекомунікації)]]
[[ur:رزمہ]]
[[zh:分组]]
Neregistrovaný uživatel