Proterozoikum: Porovnání verzí

Ve všech okrajových mořích prakontinentů, do kterého se sjednotily kratony, se objevily [[Jednobuněčný organismus|jednobuněčné]] bakterie (''Schizomycetes''), které se začaly rychle rozmnožovat. Uskutečňovaly [[Fotosyntéza|fotosyntézu]] a odebraly tak z mořské vody [[oxid uhličitý]], přičemž vylučovaly [[uhličitany]]. Nové bakterie se tak zúčastňovaly vzniku organogenních sedimentů (vznikly za účasti organismů). [[Kyslík]], který se při fotosyntéze uskutečňované bakteriemi uvolňoval jako vedlejší produkt, se však nedostal do [[atmosféra|atmosféry]]. V redukčním prostředí pramoří se opět vázal s jinými prvky. Kmeny raných bakterií se svou stavbou velmi podobaly sinicím (''Cyanophyta''), které již existovaly více než 1 miliardu let (už před 3,6 miliardami let). Společným znakem obou skupin bylo, že jejich buňky ještě neměly oddělené buněčné jádro. Organismy, které nemají buněčné jádro oddělené membránou se nazývají [[Prokaryotická buňka|prokaryotické]], na rozdíl od [[eukaryotická buňka|eukaryotických]], jejichž jádro je od [[cytoplazma|cytoplazmy]] oddělené [[cytoplazmatická membrána|membránou]]. Prokaryotická buňka má velmi jednoduchou stavbu a je o mnoho menší, její průměr je jen okolo 1 μm. Povrch buňky je ohraničen jednoduchou membránou a buněčnou stěnou. Uvnitř buňky se nachází cirkulární molekula [[DNA]] (deoxyribonukleová kyselina), která obsahuje veškerou genetickou informaci buňky ([[genom]]). Vnější membrána bývá často přehnutá a vytváří vnitřní hadicovité útvary nebo vnitřní membránové systémy. Přehnutí vnější membrány jsou pravděpodobně místem, kde se koncentrovaly mnohé enzymy. Ve vnitřních membránových systémech jsou látky potřebné pro fotosyntézu. Na vnější straně mají prokaryotické bakterie bičíky, tenké roukrovitérourkovité útvary, které jsou složené ze stejných bílkovin, jako buněčná membrána. Bičíky umožňují organismu pohyb a současně víří vodu s částečkami potravin.