Duchcovská stávka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Průběh: - gramatika (mrtví byly -> mrtví byli)
m →‎Důsledky: uvozovky dole
Řádek 34:
 
== Důsledky ==
Událost měla silný vliv na celou společnost tehdejšího Československa. Jelikož se jednalo o první podobný incident, při němž umírali lidé, snesla se vlna kritiky nejen na státní moc (např. ministra vnitra [[Juraj Slávik|Juraje Slávika]]), ale také na tehdejšího prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]], s jehož jménem bylo spojováno heslo ,,Masaryk„Masaryk nechal střílet do dělníků"dělníků“. Podporu stávkujícím a obětem tragédie vyslovilo velké množství význačných osobností, jako např. [[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]], [[Ivan Olbracht]], [[Marie Majerová]] nebo [[Vítězslav Nezval]]. V místě neštěstí prošli 7. února v Duchcově a 8. února ve Světci mohutné pohřební průvody uctívající památky obětí, které se staly zároveň nástrojem projevem odporu k tehdejšímu zřízení. Zároveň došlo ke krátkým protestním stávkám také na některých šachtách severočeského uhelného revíru. Přestože byla stávka krvavě potlačena, nezaměstnaní ani nespokojení horníci nepřestali prosazovat své požadavky a v roce [[1932]] se také dělníci z Duchcovska připojili k tzv. [[Velká mostecká stávka|Velké mostecké stávce]], která dopadla pro stávkující úspěchem.
 
Místo, kde se tragédie odehrála, tedy železobetonový železniční viadukt na trati mezi [[Ústí nad Labem|Ústím nad Labem]] a [[Chomutov]]em vzniklý na místě původního kamenného klenutého mostu byl po [[Únor 1948|Vítězném únoru]] prohlášen za kulturní památku a stal se místem oficiálních pietních připomínkových akcí. V roce [[1954]] byl v jeho blízkosti vztyčen památník s bronzovými deskami a sochařskou výzdobou od akademického sochaře Karla Lercha. Památník se zde nacházel až do roku [[1989]], kdy byl přenesen na stávající místo na okraji zámecké zahrady,<ref>[http://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=243 DUCHCOV (Teplice) - železniční viadukt, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku]</ref> asi 1 km od místa neštěstí. V roce [[1995]] byl viaduktu odebrán statut národní památky.