Cytoplazmatická membrána: Porovnání verzí

Odebráno 36 bajtů ,  před 7 lety
m
WPCleaner v1.15 - Opraveno pomocí WP:WCW - Název článku jako odkaz - Reference s interpunkcí - Odkaz shodný se svým popisem
m (typo)
m (WPCleaner v1.15 - Opraveno pomocí WP:WCW - Název článku jako odkaz - Reference s interpunkcí - Odkaz shodný se svým popisem)
'''[[Cytoplazma]]tická [[membrána]]''' (''také '''plazmatická membrána''', '''plazmalema''''') je tenký [[semipermeabilita|semipermeabilní]] obal ohraničující vnitřek [[buňka|buňky]] od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek do buňky a ven z buňky <ref>[http://users.rcn.com/jkimball.ma.ultranet/BiologyPages/C/CellMembranes.html Kimball's Biology Pages], Cell Membranes</ref> <ref name=MBOC>{{cite book |author=Alberts B, Johnson A, Lewis J, ''et al.'' |title=Molecular Biology of the Cell |edition=4th |isbn=0-8153-3218-1 |year=2002 |url=http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/bv.fcgi?rid=mboc4.section.1864 |publisher=Garland Science |location=New York}}</ref>
Buněčná membrána je selektivně permeabilní pro ionty a organické [[molekula|molekuly]], a v zásadě chrání buňku před vnějšími vlivy. Skládá se z [[lipidová dvouvrstva|lipidové dvouvrstvy]] se zakotvenými proteiny. Buněčná membrána se podílí na různých buněčných procesech jako buněčná [[adheze|adheze]], výměna [[iont| iontů]] a buněčná signalizace, také slouží jako cílová struktura pro několik extrabuněčných struktur, včetně buněčné stěny, [[glykokalyx|glykokalyxu]] a vnitřního buněčného [[cytoskeleton|cytoskeletucytoskelet]]u. Cytoplazmatická membrána může být uměle vytvořena.<ref name="JACS-20111229">{{cite journal |last1=Budin |first1=Itay|last2=Devaraj |first2=Neal K. |title=Membrane Assembly Driven by a Biomimetic Coupling Reaction|url=http://pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/ja2076873|journal=[[Journal of the American Chemical Society]] |date=December 29, 2011 |volume=134 (2) |pages=751–753 |doi=10.1021/ja2076873|accessdate=February 18, 2012 }}</ref><ref name="SD-20120125">{{cite web |author=Staff |title=Chemists Synthesize Artificial Cell Membrane|url=http://www.sciencedaily.com/releases/2012/01/120125132822.htm|date=January 25, 2012 |publisher=[[ScienceDaily]]|accessdate=February 18, 2012}}</ref><ref name="KZ-20120126">{{cite web |author=Staff|title=Chemists create artificial cell membrane|url=http://www.kurzweilai.net/chemists-create-artificial-cell-membrane|date=January 26, 2012 |publisher=[[Ray Kurzweil|kurzweilai.net]]|accessdate=February 18, 2012 }}</ref>
 
== Funkce ==
Membrána je selektivně permeabilní a může regulovat, které látky vstoupí do buňky a nebo naopak uniknou ven z buňky. Tím usnadňuje transport materiálů potřebných pro přežívání. Průnik látek přes membránu může být pasivní, uskutečňující se bez dodání energie, nebo aktivní, vyžadující pro transport látky dodání (vynaložení) energie. Membrána také udržuje buněčný potenciál. Buněčná membrána pracuje jako selektivní filtr tím, že dovolí jen určitým látkám vstoupit dovnitř nebo opustit buňku. Buňka využívá počet transportních mechanismů, které zahrnuje biologická membrána:
 
# Pasivní [[Difuze|difúze]] a [[osmóza]]: některé látky (malé molekuly, ionty) tak jako [[oxid uhličitý]], [[kyslík]] a voda mohou pronikat skrz plazmatickou membránu difúzí, která patří mezi pasivní transportní procesy. Membrána působí jako bariéra pro určité molekuly a ionty, které se mohou vyskytovat v odlišných koncentracích na obou stranách membrány. Koncentrační gradient přes semipermeabilní membránu umožňuje osmotický tok vody skrz membránu.
# [[Transmembránové proteinové kanály]] a transportéry: živiny, jako cukry nebo [[aminokyselina|aminokyseliny]], musí vstoupit do buňky a určité produkty metabolismu musí opustit buňku. Takové molekuly
jsou pumpovány skrz membránu transmembránovým transportem nebo difúzí proteinovými
kanály. Tyto proteiny, také zvané [[permeasy]] jsou obvykle docela specifické, rozpoznávají a
látek získaných endocytozou, k sekreci látek jako [[hormony]] a [[enzymy]], k transportu látek skrz
celulární barieru. Při procesu exocytozy vakuoly obsahující odpad z potravy nebo sekreční
vakuoly vypučené z [[Golgiho aparát|Golgiho aparátu]]u se nejdříve přemístí po cytoskeletu z vnitřní části buňky k povrchu. Membrána váčku se dostane do kontaktu s plazmatickou membránou. Lipidové molekuly z lipidové dvouvrstvy se přesunou, přeskupí se a dvě membrány navzájem fúzují.
Přechod skrz membránu je uskutečněn fúzováním membrány s váčkem a vyprázdněním obsahu váčku ven z buňky.
 
 
Membrány zajištují odlišnou funkci u eukaryotických a u prokaryotických buněk. Jednou z důležitých rolí je regulace prostupu materiálu do a z buňky. Struktura fosfolipidové dvouvrstvy (model fluidní mozaiky) se specifickými membránovými proteiny vysvětluje selektivní propustnost
(permeabilitu) membrány a pasivní a aktivní transportní mechanismus. Navíc membrány prokaryot a v [[mitochondrie|mitochondriích]] a [[chloroplast]]ech eukaryot usnadňují [[syntéza ATP|syntézu ATP]] pomocí [[chemiosmózachemiosmotická teorie|chemiosmózy]].
 
=== Polarita membrány ===
Celá membrána drží pohromadě pomocí nekovalentní interakce hydrofobních konců, nicméně struktura je docela pohyblivá a není fixována pevně na místě. Za fyziologických podmínek jsou fosfolipidové molekuly v membráně tekutého krystalického stavu. To znamená, že lipidové molekuly volně difundují a vykazují rychlé boční šíření podél vrstvy, kde se vyskytují. Nicméně výměna fosfolipidových molekul mezi intracelulárním a
extracelulárním listem dvouvrstvy je velmi zdlouhavý proces. [[Lipidový raft|Lipidové rafty]] a kaveoly jsou příkladem [[cholesterol|cholesterolem]] obohacených mikrodomén v buněčné membráně. V živočišných buňkách se cholesterol běžně vyskytuje rozptýlený v různé míře po celé membráně, v nepravidelných prostorech mezi hydrofobními konci membránových lipidů, kde vytváří ztužující a zesilující účinek na membránu <ref name=MBOC/>
<br clear = "all" />
 
===Sacharidy===
 
===Proteiny===
 
{| class="wikitable"
|-
| [[Integrální proteiny]]<br /> nebo transmembránové proteiny
|| Mají hydrofilní cytosolickou doménu,která interaguje s vnitřními molekulami,pak hydrofobní doménu roztahující membránu, která je ukotvuje uvnitř buněčné membrány, a hydrofilní extracelulární doménu, která interaguje s vnějšími molekulami. Hydrofobní domény se skládají z jedné, více nebo kombinace α-helix a β listů proteinových motivů
|| Iontové kanály, [[protonové pumpy]], receptory spřažené s [[G protein| G proteiny]]
|-
| Proteiny ukotvené s lipidy || Jsou kovalentně vázané na jednu nebo více lipidových molekul, hydrofobně vložené do buněčné membrány. Proteiny samy o sobě nejsou v kontaktu s membránou. || G proteiny
 
Buněčná membrána obsahuje velké množství proteinů, typicky kolem 50% membránového
objemu .<ref name="flashbio" />. Tyto proteiny jsou pro buňku důležité, protože jsou odpovědné za různé biologické aktivity. Přibližně třetina genů kvasinky je specificky kóduje, a jejich počet je dokonce vyšší u vícebuněčných organismů .<ref name="Lodish" />.
Buněčná membrána je vystavena vnějšímu prostředí a je důležitým místem pro mezibuněčnou
komunikaci. Existuje velké množství proteinových receptorů a identifikačních proteinů, jako jsou
Historicky byla plazmatická membrána také obecně označována jako '''plazmalema'''.
 
U [[sinice|sinic]] mořského planktonu v [[Sargasové moře|Sargasovém moři]] byly v r. 2009 popsány [[Cytoplazmatická membrána|plazmatické membrány]] bez fosfolipidů - náhradním membránovým [[lipid]]em je tzv. SQDG ([[sulfoquinovosyldiacylglycerol]]). Na objevu se podíleli i vědci [[Akademie věd České republiky]]. Výskyt byl zjištěn i na jiných místech oceánů s nedostatkem fosforečných a dusíkatých živin.<ref>[http://www.physorg.com/news152804048.html Phytoplankton cell membranes challenge fundamentals of biochemistry]</ref>
 
==Propustnost==