Cytoplazmatická membrána: Porovnání verzí

m
typo
({{překlad|en|cell membrane|510418353}}, upravy)
m (typo)
Příklady hlavních membránových [[fosfolipid]]ů a [[glykolipid]]ů: [[fosfatidylcholin]] (PtdCho), [[fosfatidylethanolamin]] (PtdEtn), [[fosfatidylinositol]] (PtdIns ), [[fosfatidylserin]] (PtdIns). Cytoplazmatická membrána obsahuje tři třídy amfipatických lipidů: fosfolipidy, glykolipidy a cholesteroly. Množství jednotlivých typů lipidů závisí na druhu buňky, ale ve většině případů jsou nejhojněji zastoupeny fosfolipidy.<ref name=Lodish>{{cite book |title=Molecular Cell Biology |author=Lodish H, Berk A, Zipursky LS, ''et al.'' |edition=4th |year=2004 |isbn=0-7167-3136-3 |publisher=Scientific American Books |location=New York}}</ref> V [[erytrocyt|červených krvinkách]] tvoří 30&nbsp;% plazmatické membrány lipidy.
 
Mastné řetězce fosfolipidů a glykolipidů obvykle obsahují sudý počet atomů uhlíku, typicky mezi 16 a 20 atomy uhlíku. Ty 16-ti a 18-ti uhlíkaté mastné kyseliny jsou nejčastější. Mastné kyseliny jsou buď nasycené nebo nenasycené s konfigurací dvojné vazby téměř vždy „cis“. Délka a stupeň nenasycenosti řetězců mastných kyselin má nesmírný vliv na fluiditu membrány.<ref name=flashbio>{{cite web |url=http://www.bio.davidson.edu/people/macampbell/111/memb-swf/membranes.swf |title=Membrane Structure|accessdate =2007-01-11 |publisher=Davidson College |year=2002 |author=Jesse Gray, Shana Groeschler, Tony Le, Zara Gonzalez |format=SWF}}</ref> Nenasycené
lipidy vytvářejí ohyby (klinks) a tak předcházejí společnému pevnému sbalení mastných kyselin, čímž se snižuje teplota tání (vzrůst fluidity) membrány. Schopnost organismu regulovat fluiditu buněčné membrány změnou složení lipidů se nazývá [[homeovisciósní adaptace]].
 
72

editací