Koloman Haličský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám fr:Coloman de Galicie
m napřímení odkazu
Řádek 15:
Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s [[novgorod]]ským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra [[Ondřej Uherský|Ondřeje]] s [[Helena Novgorodská|Helenou]]. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.
 
Roku [[1241]] vpadli do [[UhryUhersko|Uher]] [[Tataři]], vedení [[chán]]em [[Bátú]]em, jemuž král [[Béla IV.]] odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky [[bitva u řeky Slané|na řece Sajó]]. <ref>''Haličsko-volyňský letopis'', str. 74</ref> V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s [[templáři]] a vojskem arcibiskupa Ugrina.<ref>{{Citace monografie | titul = Legendy a kroniky koruny uherské| odkaz na titul = | editoři = Richard Pražák | redaktoři = | překladatelé = Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 389 | isbn = |strany = 301}}</ref>
 
{{Citát|... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal...|''Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)''<ref>''Legendy a kroniky koruny uherské'', str. 156</ref>}}