Simone Weilová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Odebírám mzn:محک منو حذف کن 521 (missing) |
m věk do Infoboxu, gram. úpravy |
||
Řádek 9:
| citát = <!-- nepovinný; pro kompatibilitu existuje i "motto"-->
| datum narození = [[3. únor]]a
| rok narození = [[1909]]
| místo narození = [[Paříž]]
| datum úmrtí =
| rok úmrtí =
| místo úmrtí = Ashford, hrabství [[Kent]]
| Wikicitáty = <!-- nepovinný; hodnota ano generuje obrázkový odkaz-->
Řádek 29:
:“Každé náboženství je jediné pravé, to znamená, že mu musíme věnovat takovou pozornost, jako kdyby žádné jiné nebylo. Každý pokus o syntézu znamená nedostatek pozornosti.“
Po pádu Francie roku [[1940]] odešla nejprve do [[Marseille]], roku [[1942]] odvezla své rodiče do [[Spojené státy americké|USA]], sama však odjela do [[Londýn]]a, protože chtěla být blíž válečnému utrpení druhých a pracovat pro francouzské hnutí odporu generála [[Charles de Gaulle|de
== Myšlení ==
Myšlení Simone Weilové se vyznačuje mimořádnou hloubkou i úsilím o jasnost a přesnost, netvoří však žádný filosofický systém. Je totiž vedeno vědomím velké, až zdrcující vážnosti, odpovědnosti za druhé, za lidskou společnost a za svět, v němž Weilová postupně objevila zázrak Stvoření.
:
Velikost člověka spočívá v jeho svobodě, která je však nutně spojena s odpovědností. Vůči druhým - zejména vůči chudým a utlačovaným - se tato odpovědnost projevuje jako solidarita, kterou nelze nahradit jen společenskými reformami. Vůči světu není člověk jen nezúčastněným pozorovatelem, nýbrž účastníkem dění Vesmíru, k němuž získává skutečný vztah jen tak, že jej přijímá a obdivuje. Proto Weilová tolik zdůrazňuje význam krásy.
:“Získat nějakou vědomost nás přibližuje pravdě jen pokud je to poznání něčeho, co milujeme, jinak ne.“<ref>''L´enracinement'', str. 318. </ref>
Řádek 43:
Ani pravda není jen vlastností pravdivých soudů, něčím, co lze prostě konstatovat, nýbrž je skutečnou silou, energií:
:“Řecké slovo, jež překládáme jako duch, ve starověku znamenalo ohnivý dech, to, co věda
Základní postoj úžasu před světem a jeho stvořitelem, před nímž člověk sám ustupuje do pozadí, mlčí a nechává se oslovit krásou, je základem střízlivé a racionální mystiky Simone Weilové. Jen člověk, který dokáže umenšit sám sebe a zkrotit své sebestředné zájmy, zažije pravé štěstí a krásu, která přichází jako dar.
| |||