Simone Weilová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Odebírám mzn:محک منو حذف کن 521 (missing)
m věk do Infoboxu, gram. úpravy
Řádek 9:
| citát = <!-- nepovinný; pro kompatibilitu existuje i "motto"-->
| datum narození = [[3. únor]]a
| rok narození = [[1909]]
| místo narození = [[Paříž]]
| datum úmrtí = [[24.{{Datum srpen|24.úmrtí srpna]]a věk|1943|8|24|1909|2|3}}
| rok úmrtí = 1943
| místo úmrtí = Ashford, hrabství [[Kent]]
| Wikicitáty = <!-- nepovinný; hodnota ano generuje obrázkový odkaz-->
Řádek 29:
:“Každé náboženství je jediné pravé, to znamená, že mu musíme věnovat takovou pozornost, jako kdyby žádné jiné nebylo. Každý pokus o syntézu znamená nedostatek pozornosti.“
 
Po pádu Francie roku [[1940]] odešla nejprve do [[Marseille]], roku [[1942]] odvezla své rodiče do [[Spojené státy americké|USA]], sama však odjela do [[Londýn]]a, protože chtěla být blíž válečnému utrpení druhých a pracovat pro francouzské hnutí odporu generála [[Charles de Gaulle|de GaulleGaulla]]. Ze solidarity s trpícími doma odmítala odpočívat a málo jedla, takže onemocněla tuberkulózou a ve 34 letech zemřela v anglické nemocnici. [[Albert Camus]] po válce napsal, že si nedovede představit obnovu Evropy, která by ignorovala nároky Simone Weilové.
 
== Myšlení ==
Myšlení Simone Weilové se vyznačuje mimořádnou hloubkou i úsilím o jasnost a přesnost, netvoří však žádný filosofický systém. Je totiž vedeno vědomím velké, až zdrcující vážnosti, odpovědnosti za druhé, za lidskou společnost a za svět, v němž Weilová postupně objevila zázrak Stvoření.
:“Bůh“[[Bůh]] dává tomuto vesmíru existenci a přestává mu poroučet. Nechává místo sebe vládnout jednak mechanickou nutnost, jež patří k látce, včetně psychické látky duší, jednak podstatnou svobodu myslících bytostí.“<ref>''Attente de Dieu'', str. 146. </ref>
Velikost člověka spočívá v jeho svobodě, která je však nutně spojena s odpovědností. Vůči druhým - zejména vůči chudým a utlačovaným - se tato odpovědnost projevuje jako solidarita, kterou nelze nahradit jen společenskými reformami. Vůči světu není člověk jen nezúčastněným pozorovatelem, nýbrž účastníkem dění Vesmíru, k němuž získává skutečný vztah jen tak, že jej přijímá a obdivuje. Proto Weilová tolik zdůrazňuje význam krásy.
:“Získat nějakou vědomost nás přibližuje pravdě jen pokud je to poznání něčeho, co milujeme, jinak ne.“<ref>''L´enracinement'', str. 318. </ref>
Řádek 43:
 
Ani pravda není jen vlastností pravdivých soudů, něčím, co lze prostě konstatovat, nýbrž je skutečnou silou, energií:
:“Řecké slovo, jež překládáme jako duch, ve starověku znamenalo ohnivý dech, to, co věda dnasdnes označuje jako energii. To, co překládáme jako „duch pravdy“, znamená energii pravdy, pravdu jako působící sílu.“<ref>''L´enracinement'', str. 320. </ref>
 
Základní postoj úžasu před světem a jeho stvořitelem, před nímž člověk sám ustupuje do pozadí, mlčí a nechává se oslovit krásou, je základem střízlivé a racionální mystiky Simone Weilové. Jen člověk, který dokáže umenšit sám sebe a zkrotit své sebestředné zájmy, zažije pravé štěstí a krásu, která přichází jako dar.